V pondělí nás čeká téma vskutku široké a také trochu inovované. Inovaci se dozvíte hned v pondělí ráno.
- Stáli jste někdy před diváky a recitovali procítěně Šrámka?
- Zpívali jste někdy na nějaké soutěži?
- Nacvičili jste například v době školních let nějakou scénku a odehráli ji?
- Co tréma, byla?
Pamatuji se na své Pražské vajíčko, kde jsem Saifertovou kytičkou fialek rozplakala nejen sebe, ale také komisi. Byl to intenzivní zážitek.
Také si pamatuji na svůj první „koncert“ na klavír, když mi bylo asi 7 let. Tam plakala maminka. Já se jen nezvedla ze záchodu dvě hodiny před tím a chtělo se mi zvracet.
Zajímavé je, že kamera mi v dětství až takové problémy nedělala, jako třeba hostování v divadle Pod Palmovkou, kdy jsem před každým představením trpěla jako zvíře.
Moje dcera Johanka jednou přišla domu s tím, že ji vybrali do filmu!
„No to Ti gratuluji, Johanko, a co budeš hrát?“ ptám se hrdě.
„Skálu.“
Byla to nejprocítěnější skála, jakou jsem kdy mohla asi 10 vteřin spatřit. :-)
Pondělní téma dne se tedy bude točit nejen kolem vašich zážitků z různých veřejných akcí, kde jste zaexcelovali, ale také se budeme věnovat momentálně probíhající Superstar.
Své osobní zážitky, ale i připomínky k Surpestar můžete už od této chvíle psát na redakce@zena-in.cz.
Těším se na vás v pondělí a rozhodně se nebudete nudit! :-)
Nový komentář
Komentáře
na zakladce jsem se ucastnila temer kazde souteze ve zpivani, nebo v prednesu basnicek, nejspis proto, ze mi necinilo potize se predvadet pred ostatnimi
navic coby dite taboru, kde kazdy introvert trpel, jsem ani tu tremu nemela
vystupovali jsme se sborem, v hudebce s hrou na fletnu, dneska opet zpivam ve sboru a strasne me to bavi
Na základce jsme na prvním stupni každý rok měli nacvičené pásmo písniček a básniček k různým výročím a svátkům.Na druhém stupni jsem chodila do pěveckého školního sboru,zúčastňovali jsme se různých soutěží,zpívali důchodcům,ruským dětem v Milovicích,zpívali ve škole o vánocích apod.Bylo to docela fajn,nejen že nás to bavilo,ale někdy jsme se i ulili z vyučování.
Já jsem přednášela básně. Byla jsem fakt dobrá. Vítání občánků, důchodci...to bylo moje
femme — #3 S touto scénkou vystupovala kolegyně s dětmi z družiny na školní akademii, která se konala v DK Beseda. Ušila krásnou velkou šišku a nesla si ji den předem na místo určení. Jenže hned vedle byl vchod do okr. vojenské správy zrovna v čase přijímání dalších vojenských nováčků..už si moc její vyprávění nepamatuju, ale bylo k popukání, jak vojenskému vrátnému nutila k uschování šišku a žádala přednostní vydání, aby mohla včas s klukama nacvičit
Jitulinka — #9 jé, teď si mi připomněla sokolský slet... zelené šatičky, zelené kalhotky, lidí jak psů a radost z pohybu našeho krásného mládí
Míšo, doufám, že přidáš k dobru nějaké historky z natáčení tvých filmů. Klidně to může být hooodně dlouhý článek.
Párkrát jsem tancovala
Jo a na spartakiadu bych málem zapomněla
Zvláštní, když se tak zamyslím, tak na základce a na gymplu mi šly nejlépe role důchodců... Hold jsem trénovala na stáří.
femme — #6 neva
Michaela Kudláčková — #4 možná se to pokusím
ale budu to moct poslat až v neděli, neva??
stara blazkova — #2
taky super!
femme — #3 ..
..mi o tom napiš příspěvek. To bude hezké povídání.
já si vzpomínám, jak jsem kdysi dávno na ZDŠ vyhrála konkurz na prince hlavně proto, že jsem do školy přinesla opravdový meč od mého strejdy, který tenkrát dělal závodně šerm
Já jsem zase hrála Malíčka v té pohádce/básničce od Hrubína, jak všechny prsty na ruce zvedají tu šišku. Nebyla jsem skoro vidět, a jelikož nedosáhla ani na mikrofon, tak ani slyšet. Ale naši na mě byli hrozně hrdí
Jistě, jako malá jsem jezdila po soutěžích v pěveckém sboru
jen hlas se mi zajímavě změnil ještě před pubertou a v pubertě přešel do falešných výšin a bylo po koncertech