To je ale záhadný titulek, že? A přitom vůbec o žádnou záhadu nejde. Povídat si totiž budeme třeba o situaci, když se stydíte, nebo máte trému. Jo a také mě moc zajímá, jak to děláte se škytavkou. Totiž, co se právě škytavky týče, je to:  co člověk, to zaručený recept.

V článku k tématu vám v pondělí ráno nabídnu staré babské recepty, jak zaručeně přestat škytat, z nichž mnohé jsou nebezpečnější než škytavka sama.

Jen o škytání se ale v pondělí bavit nebudeme.

Představte si, že vás nepřipravené osloví člověk, který se vám už dlouho moc líbí a jehož tvář je to, co si vkládáte pod víčka jako tapetu v momentně, když jdete spát.

Co se stane?

Museli byste BÝT veliký „geroj“, abyste v tu chvíli zachovali naprosto kamennou tvář a byli přirození.

Osobně se k takovýmto borcům neřadím.

Můj obličej náhle připomíná rajče před sklizní, uši by mi záviděl i Mach, když sjížděl zábradlí, nasadím debilní úsměv, který je méně přirozený,než umělé nehty a nevydolujete ze mě smysluplnou větu.

Záhy usoudím, že i kdybych se tomu člověku před tím líbila, teď je stoprocentně vyléčený.

Model „hlavně zachovat klid“ právě ve chvíli, kdy onen objekt čeká s vámi u výtahu a vy víte, že za chvíli s ním strávíte několik vteřin v poměrně slušně intimní vzdálenosti, nefunguje, spíše uškodí.

Ve snaze zachovat klid totiž člověk působí asi tak klidně jako šumivý acylpyrin. „Příšerná situace v Bosně, že?“…

V horším případě se člověk snaží být tak dokonale klidný a nad věcí, že ten druhý dojde k přesvědčení, že vás naprosto nezajímá a že tedy ten pohled, který mu byl věnován včera na schodech, byl způsobený vaší oční vadou.

A neuděláte nic!

Zradí vás všechno a hlavně vegetativní nervstvo, které je odpovědné právě za tyhle samovolné věci, jakou je například ten vskutku rozkošný a vítaný ruměnec.

Od této chvíle můžete na redakce@zena-in.cz psát svoje příběhy, názory, recepty na šktyvku a vtipné zkušenosti se vším, co prostě při nějlepší snaze vůlí ovlivnit nelze.

Moc se těším a přeji báječný víkend!