Co uděláte, když se vás někdo zeptá, kolik je hodin? Mrknete automaticky na levé zápěstí, hledáte v kabelce mobil, nebo se otáčíte po pouličních hodinách? Ať se po přesným čase pídíte jakkoliv, dnes bude řeč o hodinkách. Prvních, milovaných, zapomenutých, ale i zavržených.
Časy, kdy jsem si bez hodinek připadala jako bez ruky, jsou už sice pryč, ale poslední dobou jim zase přicházím na chuť a začínám je nosit ze stejného důvodu, z jakého jsem je předtím zavrhla.
Na svoje krásné titanové hodinky s černým ciferníkem, jsem začala mít krátké ruce. Rozumíte, co tím myslím. A štrachat v kabelce pro brýle? Trochu moc složité. A tak milé hodinky zůstaly jen stylovým doplňkem a putovaly do šuplíku.
K čemu hodinky, mám přece mobil. Ten je vždycky po ruce a ještě k tomu svítí. Jenomže čísílka na mém mobilu jsou malá a opět „mám jednu ruku dlouhou“, řečeno slovy písně.
Takže jsem se opět vrátila k hodinkám. Teď pro změnu s velkým bílým ciferníkem, které moc ráda nosím. Jsou stylové, hodí se ke všemu a vidím na ně i v šeru.
V životě jsem měla hodně hodinek, ale na dvoje z nich určitě nezapomenu. Na ty úplně první.
Dostala jsem je od tety k třináctým narozeninám. Byly velmi elegantní, pozlacené s černým ciferníkem a jemným lakovaným řemínkem. K mému věku se naprosto nehodily, ale moc jsem si jich považovala. Jako by mi tenkrát teta dala najevo, že už jsem dost „velká“, abych mohla takové hodinky nosit. Stejně jsem si jich ale moc neužila. Rodiče usoudili, že do školy je jich škoda, a když jsem dospěla, byla jsem ráda, že už mi je nikdo nevnucuje. Změnil se mi vkus.
A kde je jim konec? „Uplavaly“ o povodních 2002.
I druhé hodinky skončily ve vodě. Tentokrát skutečně.
Byly nejhezčí, jaké jsem kdy měla. Obdélníkový tvar ciferníku, zelená čísílka a rafičky jim propůjčovaly retro vzhled. Však si také zahrály ve filmu „Všichni moji blízcí“, v němž zdobily zápěstí Libušky Šafránkové. Půjčila jsem je na natáčení, protože už byly nefunkční. Zapomněla jsem je v kapse u kalhot a vyprala v automatce. Už nešly vzkřísit, ale jako filmová rekvizita posloužily skvěle
Co vy a hodinky, milé ženy-in? Nosíte je? Vzpomínáte na své první? Jakým typům dáváte přednost? Elegantním dámským, sportovním, nebo extravagantním? Kolikatery hodinky jste kdy měla? Které jste nejraději nosila, nebo nosíte? Máte nějakou příhodu spojenou s hodinkami, hodinami, nebo časem? Připadají vám hodinky jako přežitek a sledujete čas na mobilu či monitoru vašeho počítače?
Napište nám na redakce@zena-in.cz
Odměna za váš příspěvek bude luxusní: Parfémová voda značky Herve Leger
Nový komentář
Komentáře
Já jsem už od dětství zvyklá nosit hodinky a teď už si nedokážu představit, že bych je neměla. Navíc jsem propadla fenoménu posledních let - chytrým hodinkám. Dlouho jsem sháněla nějaké, které by byly zároveň i elegantní a nakonec jsem našla tyto, se kterými jsem naprosto spokojená: https://www.smartomat.cz/armodd-candywatch/
Já hodinky zatím nemám, hrabu v kabelce a hledám mobil. :-) Každopádně přemýšlím o změně a zamilovala jsem se do značky Zeppelin. :-) Akorát teda nevím, jestli nepořizovat snad radši chytré.. Je to vcelku dilema. :-)
Na internetu se dá sehnat vše, stačí jen hledat klidně i hodinky pro zdravotní sestřičky
Já jsem první hodinky dostala někdy ve školce, měla jsem z nich obrovskou radost...asi jako každé dítě z něčeho barevného. Jak jsem rostla, tak se výběr hodinek přizpůsoboval mému věku, dnes mám ve sbírce pár krásných kousků, ze kterých některé nosit nemůžu kvůli alergii. Ale to je život, alespoň občas potěším oko, když už nic.
já jsem první hodinky dostala za vysvědčení v 6tř., zadní sklíčko měly průhledné a tím mě zaujaly, i když hodinář je přede mnou hanil
ale nakonec mi vydržely 7 let, pak jsem dostala automatické Seiko, které mi odešly po dlouhých 25 letech, skoro jsem je oplakala 
moje poslední hodinky mám od přítele, dal za ně nekřesťanské peníze, ale darovanému koni na zuby nekoukej, že 
Až teď čtu úvodník a zjišťuju, že edituje Dana - a já poslala příspěvek a oslovila Jakuba. Holt už jsem stará a blbá...
Omlouvám se, Dano!
dříve jsem je nosila, ale co jsou mobily tak je nepotřebuji. A zážitek s hodinkami, no jednou do mě strčilo žárlivý hovado a rozbila jsem si nádherné hodinky, které jsem marně nosila od čerta k ďáblu a nikde mi je neopravili- jen kvůli tomu, že tam bylo nějak speciálně vyříznuté sklíčko. Ještě dlouho jsem je měla doma v naději, že to zkusím třeba u jiného hodináře, třeba v jiném městě,ale pak mě to přešlo a vyhodila jsem je. Už ani nevím značku, ale levné zrovna nebyly.
Na téma hodinky mě toho moc nenapadá, ale třeba během dne něco připluje. Zrovna ty na obrázku se mi moc líbí.