Prsa mám rovněž poněkud "bujnější" a začala mi růst kolem jedenácti let mého doposud sladkého života. Běžně jsem je maskovala roláky až ke krku a volnými střihy.
Nejtraumatičtější v té době byl pro mě tělovcik, běhání, kruhy. Prostě ta část při které tričko letělo díky gravitaci k zemi. Bohužel jsme měli, aspoň podle mě, úchylného tělocvikáře. Jako jediná ze třídy jsem vlastnilo toto "lákadlo" na muže a na něj to viditelně zabíralo. Byl to prasák. :o)) Ty jeho věčné pohledy... Brr... Od té doby jsem nenáviděla všechny tělocvikáře i ty, kteří konkrétně mě neučili :o).
A přikládám obrázek - malá inspirace :o)))
Děkujeme za povídání i za obrázek.
Tělocvikář by zasloužil za takové chování jednu přes čumák...
Máte i Vy podobné zkušenosti? Napište nám!
Nový komentář
Komentáře
vskutku praktické