Tetování je zároveň trendem i rituálním úkonem, který je málem tak starý jako malby na stěnách jeskyní, prvních lidských obydlí.

O tom, co ji k němu táhne, co pro ni znamená a jaké to vlastně celé je, jsem si povídala s Bestinkou.   

 

Můžeš mi na úvod popsat, jaká "vylepšení" a kde vlastně máš?

Mám čtyři modifikace. I když... dvě z toho jsem po letech rozšířila, takže se dá říct, že jich mám vlastně šest :-). První byla černobílá dračice na levém rameni. Potom barevné srdce s dýkou a ohněm na pravá žebra. Po pár letech jsem ho nechala opravit a vylepšit. Teď jsem s ním spokojená. Dračice se dočkala nového kabátu po šesti letech a obě jsme spokojené.

Tlapka v podpaží pravé ruky je poslední tetování, které zatím mám. Ta poslední modifikace je můj jediný piercing na místě, které zveřejňovat nebudu :-).

 

Jak tě to vlastně poprvé napadlo? Plánovala jsi dlouho, co si pořídíš, nebo to byl spontánní nápad?

Poprvé? Já jsem tetování chtěla asi od 14ti let :-) Nicméně jasnou představu o motivu jsem neměla. Nakonec z těch dosavadních životních událostí došlo na draka - teď už vím, že je to dračice. V té době to byl pro mě symbol zla i dobra... Potřebovala jsem podporu a ona mi hodně pomohla.

U tetování je strašně zajímavé a fascinující to, že získává časem další a další významy. Nechala jsem se poprvé tetovat ve 20ti letech a teď (je mi 26) zjišťuji, že dračice byla „to pravé“.

Takže spontánní to určitě nebylo. Plánovala jsem to tak pět let. Samotný motiv pár týdnů. Nakonec jsem to doladila s tatérem.

 

Kreslila sis ho sama, nebo jsi ho odněkud převzala?

Dračici jsem původně namalovala sama, ale můj tatér Voky řekl, že podobnou už dělal (inspirovala jsem se drakem, kterého má ve znaku jistá kapela :-)). Takže jsme si chvíli povídali a namaloval mi vlastní návrh, podobný, ale originál jen pro mě. Ten se mi moc líbil, a tak nebylo co řešit. Věc na žebrech navrhoval také on... Věděl, co chci. Měla jsem představu v hlavě a on ji dal na papír. Tu tlapku jsem chtěla a na internetu jsem objevila návrh hořící tlapky, tak jsem to vytiskla a Voky to překreslil k obrazu svému a mému hlavně :-).

 

To znamená, že v tatérovi je hodně z umělce a navíc musí umět kreslit?

 

Jak v kterém! Lidem, kteří se chtějí nechat potetovat, bych radila, aby vybírali nejen motiv, ale i tatéra. Já měla tenkrát štěstí, že mi Vokyho doporučila kamarádka. Někteří lidé z tohoto oboru jsou... no... jak to říct slušně… zkrátka hloupí a tak trochu pozéři. To, aby vám byl tatér sympatický, je strašně důležité. O to je pak příjemnější, když se z něj stane přítel a vy se mu můžete bez obav svěřovat do rukou. Vždyť nakonec je to člověk, který vás poznamená na celý život...!
Dobrý tatér MUSÍ umět kreslit. To je základ. Musí se trochu vcítit do přání zákazníka, a pokud ten nemá úplně jasnou představu, měl by ji mít tatér.

 

Co na to říkalo tvoje okolí, když sis pořídila první kérku?

Rodičům jsem to oznámila a ukázala asi po týdnu. Výrazně se nezlobili, jenom jim vadila velikost. Maminka dokonce začala uvažovat, že si nechá udělat něco malého na kotník. Rodiče jsou vysokoškoláci, ale jinak žijí spíše bohémsky. Proto asi neměli výrazný problém moje první tetování – i ta další – přijmout. Berou to jako výraz mé osobnosti. Jinak kamarádi samozřejmě považovali moje tetování za "cool". Neměla jsem problém ve škole ani jinde. Obecně spíše kladná odezva... a na pohledy lidí na ulici a v MHD už jsem si zvykla. :-)

 

Tuhle otázku už asi tobě i sobě položilo hodně lidí: Bolí to?

 

Jistě, že bolí! A to je dobře, jinak to nejde. Chtít tetování bez bolesti je jako chtít hubnout bez cvičení a změny jídelníčku. A právě bolest hodně lidí na tetování přitahuje... Nemyslím bolest jako rozkoš, ale jako adrenalin. Proces kérování je rituál, starý rituál, během kterého prožíváte jakousi očistnou bolest, nebo jak to nazvat :-). I já teď už tetování chci spíš kvůli zážitku než estetice, významu atd. Baví mě samotný ten akt. Proto mě otázky typu: „Lze mít tetování bez bolesti? Třeba pomocí nějakých léků?“ děsivě rozčilují! Bolest k tetování patří jako černá k bílé! :-)

Nicméně, mám potetovaná žebra, podpaží a rameno, a ani jedno mě nijak výrazně nebolelo, dalo se to bez vydávání zvuků vydržet :-))).

 

Takže se chystáš - výhledově - na další? :-)

 

Dám si teď pauzu. Mám dodělanou tu tlapku, je to asi měsíc. Nicméně na sto procent vím, že poslední rozhodně není, záda mám ještě úplně čistá... Schovávám je na něco hodně velkého… :-))

Reklama