K těmto závěrům nezávisle na sobě dospěly dva německé výzkumné týmy, jež se zabývaly vlivem dlouhého vysedávání u televizoru na psychiku školáků a mladistvých.
Allensbašská studie, jež vznikla k pětadvacátému výročí akce Srdce pro děti, na vzorku 819 šestiletých až dvanáctiletých prokázala, že skalní a vytrvalí konzumenti televizního vysílání jsou daleko smutnější než jejich vrstevníci, kteří si dokáží najít jiné aktivity.
Optimistický pohled na svět si udržují zejména čtenáři, kteří se nespokojují s předkládaným hotovým tovarem, ale dokáží rozvíjet vlastní fantazii. Mezi nimi na celé čáře vedou dívky, jež pravidelně sahají po knize.
"Jsou také většinou šťastnější než chlapci," uvedla vedoucí projektu Renate Köcherová. "Během četby si každé dítě může zvolit vlastní tempo, jímž se vnořuje do příběhu, zatímco u televize musí udržet krok se záměry tvůrců. A ty na něj někdy kladou příliš velké požadavky, na něž mnohdy nestačí," vysvětlila Köcherová, která proto apeluje na rodiče, aby víc ovlivňovali své potomky a našli si dostatek času pro vzájemné popovídání. Obdobné doporučení se jako červená nit táhne i vědeckou studií badatelů z Freiburgu, kteří na stovce jedenáctiletých až patnáctiletých zkoumali souvislost mezi délkou sledování televize a školními výsledky. 
Přesvědčivě ukázala, že ti, kteří se nedokáží odtrhnout od obrazovky, mají nejen horší prospěch, ale také potíže s vyjadřováním jak v rodném, tak v cizím jazyce. Stávají se nemluvnými, protože jim chybí schopnost komunikace i slovní zásoba. Nedokáží navázat kontakt s vrstevníky, do školy často přicházejí emocionálně rozrušeni, což se projevuje v jejich neadekvátním chování. Kupodivu se umějí zklidnit u svých oblíbených pořadů.
Vědci to vysvětlují tím, že televize jim dává zapomenout na špatné školní výkony.
Nový komentář
Komentáře
Televize sice ochuzuje deti, ale me ne, ja nechci prijit o svou davku serialku, kdyz ted nam tady na Zizkove 30.4.2009 vypnou to analogove vysílání :) musím honem koupit ten set top box!!!!!
*Kotě*: tvůj problém - i v jiných diskuzích (však víš, o čem píšu
) je ten, že si bereš všechno moc osobně a nedokážeš si udělat legraci - hlavně sama ze sebe
A hlavně - nikdo si jí z tebe tady nedělá
*Kotě*: KOTĚ!!!!!!!!! Pochopte, prosím, že se vám tady nikdo NEPOSMÍVÁ!!!!!!!
Lotko, problém je v tom, že já jsem nikdy netvrdila, že dokážu hodnotit nějaké "televizní" a "netelevizní" děti. S tím tu přišla kubikm. Já jsem se o ničem takovém ani vzdáleně nezmínila. Tvůj a Hanely posměch mi vážně už připadá trapný.
Bobi: V době, kdy televize nebyla, bylo zvykem nechávat děti mnohem víc sobě napospas, než je to vůbec dnes možné. Jejich maminky nemusely řešit, jak zajistit dětičkám program po 14 hodin denně (přepdokládejme, že 10 hodin ti drahouškové spí). Nehledě na to, že pohromadě žily mnohem častěji než dnes tzv. velké rodiny (s prarodiči), popřípadě movitější rodiny měly po ruce služebnou takže ta máma na to jen zřídkakdy byla úplně sama.
A s těma zrůdičkama mě velmi přesně pochopila Andula - byl by to děs, kdyby se děti chovaly podle našich představ. V tom je právě ten půvab života, že je milujem i přesto, že nejsou úplně dokonalé.
Sandy: kam jedete? jakto, že malej ještě nemá lyže? To je diskriminace
Bobi: cha, cha....nikdo se Ti neposmívá..
Ale o to tu přeci jde...to tu všechny píšeme..."Myslím, že není problémem, necháme-li dítě občas sledovat programy, které společně vybereme, ale jak už zaznělo, všeho s mírou... Ani já nepoužívám televizi jako elektronickou chůvu, neodkládám děti k obrazovce, mám přehled o tom, co sledují, a snažím se je vést spíš k aktivnímu trávení volného času... a jde to"
já tedy nevím
*Kotě*: a dokážeš je vyhodnotit?
Já jsem nad tím přemýšlela a zhodnotila to tak, jak to tady popsala Lesana. Televizi doma vůbec neřeším, prostě tam je a kdo se chce podívat, tak se podívá. Nemyslím, že by to mělo na děti špatný vliv, když chtějí číst, tak si zase čtou, když chtějí běhat venku, tak běhají. Vůbec by mě nenapadlo, že bych se měla nad televizí takhle zamýšlet nebo kvůli ní s někým hádat.
rodice hodne cetli.
my jako deti sme hodne cetly.
rodice koukali malo na Tv .
my jako deti koukali malo na TV .
dnes ctou rodice hodne a obcas se divaji na TV.
moje sestra necte vubec a vydatne se diva na TV.
ja hodne ctu , divam se na TV a usinam u PC.
jak je to mozny, kdyz to s nama mysleli tak dobre ?
Lesana: hezky napsáno
... pod vaším nickem se tady prohánějí anonymní ubožáci...
Hanela: nelíbí se mi váš posměch...
Myšička: raději se zaregistrujte, vzbuzujete minimálně podezření
medved: když se chce, všechno jde... jakpak to asi dělaly maminky, když televize nebyla? Nebo jak to dělají maminky, které televizi z různých důvodů nemají (třeba nemohou mít)?
Myslím, že není problémem, necháme-li dítě občas sledovat programy, které společně vybereme, ale jak už zaznělo, všeho s mírou... Ani já nepoužívám televizi jako elektronickou chůvu, neodkládám děti k obrazovce, mám přehled o tom, co sledují, a snažím se je vést spíš k aktivnímu trávení volného času... a jde to
teeeda...to byla debata na urovni
my ja vsichni vite televizi nemame, ale mam vazny pocit, ze s ditetem to bez televize nepujde...asi nejsem tak odolna a odhodlana a statecna...ale me proste prislo treba ted pres svatky fajn, kdyz jsem mohla "odlozit" tri maly spunty, ktery jinak stale litali a delali vyrval na pul hodiny k televizi, oni se v klidu a miru podivali na pohadku a ja mela chvilicku cas poklidit nebo udelat to co je nezbytne
jestli JA neco nesnasim, tak jsou to CHLAPI, kteri cele dni lezi u televize a nedelaji nic jineho
jak uz tady nekdo napsal...vseho s mirou
jo a z vlastni zkusenosti...ja se jako dite (nez jsem umela cist) divala na televizi skoro neustale...dneska jsem velky ctenar a na televizi se nedivam...tak myslim, ze to s tou telkou nebude tak horky
*Kotě*:
a jak poznáš televizní a ntelevizní dítě?? to by mě docela zajímalo
Bobi 230: stejně si myslím, že to, jestli představy vychází, není ani tak problém "chtěla bych" a "chci", ale dítětem samotným. Třeba brácha i já jsme měli výchovu stejnou, já ráda čtu, brácha čtní moc nedá. Možná je to tím, že já narozdíl od něj nejsem dylektik a dysgrafik, možná něčím jiným... Ano, výchova dozajista ovlivnila náš pohled na svět, na to, co považujem nebo nepovažujem za správné, ale ne naše zájmy. Každý jsme je měli jiné. Dneska telvizi pustím tak na zprávy, když si vzpomenu, nicméně taky jsem v dětství mívala období, kdy jsem vstávala v pět ráno, abych chytla Moskvu, kde šly kreslené pohádky :o) A ještě k té TV - třeba pro mne není absolutně důležitá, proto ji neřeším. Chce se dcera podívat na pohádky? No tak ať se podívá, co se jí stane? Když neudrží tempo se záměry tvůrců... tak jí prostě pohádka nebaví a odchází od televize. A že by jenom pasivně přijímala a nedokázala rozvíjet vlastní fantazii je taky blbost. Například má zamilovaného kresleného Mauglího - každou chvíli mi přinese "ukázat", jakého chytila krásného hada Ká, doma s náma žije velký medvěd Bálú, s plyšákama si rozehrává vlastní příběhy o Akélovi, Šér CHánovi a Baghíře... Prostě dětem se člověk buď věnuje (a pak mě nerozhází ani to, že u našich běží TV od rána do večera jako kulisa a nevidím v tom dceřino ohrožení) nebo nevěnuje - pak ale dítě ani knížky nezachrání, pokud si o nich nemá s kým popovídat.
OK, Lotko, tak já vytrhnu ještě něco (to je sice celý příspěvek, ale což):
"
"Mě se teda nejvíc líbí, jak holky, co ještě nemají děti, si tady pěkně malují, jak doma nebudou pouštět televizi a jak si budou s dětmi hrát a číst a jak je televize škodlivá - to je hodně zajímavé, když nemám dítě, ale dokážu vyhodnotit televizní a netelevizní děti.
*Kotě*: vytržené z kontextu
Andula: nediv se, docela se to tady vyhrotilo...
*Kotě*: Bobi: holky, holky, vy si tady vytvarite nejake umele problemy, uz jste dokonce u lidskych prav
Ja tedy uvazovala, zda se nemam urazit po zahrnuti do horda "zasloužilých matek, které jsou přesvědčené, že jen ony samy mají patent na veškeré moudro, protože jsou MATKY...", ale asi to neudelam.
Nebot jsem si tady patent na rozum neosobovala.
*Kotě*: chápu, nic si z toho nedělej...
Zkušený lidi jsou už takový
Bobi, dík za podporu, aspoň někdo mi přiznává jako ne-matce lidská práva.
Co mě naštvalo? Reakce čtenářek, které mi vysvětlily, že když nemám děti, nemám se k tématu s nimi souvisejícímu vyjadřovat. Za všechny bych ocitovala skutečně výstižný příspěvek Lotky z počátku diskuse:
"Zatím nemáš ani děti, takže o čem je řeč?"
Tož tak. Děcek nemaje, držím už rypák.
Andula: no, ty příspěvky, v nichž matky odpovídaly Kotěti, nebyly ale neutrální... nebyly to pouhé popisy zkušeností... byly jistým způsobem (o němž tu hovořím) citově zabarvené... mě to neznělo moc příjemně, být mladá holka, taky by se mi nelíbilo, kdyby se mnou někdo takhle mluvil...
mladá, bezdětná = naivní