Jako pedagog s tím mám problém. Několikrát za mnou přišel rodič a vysloveně mě vybídl k tomu, že bude-li jeho chlapeček zlobit, mám mu jednu natáhnout. Prý se s ním jinak vyjít nedá. Jak to, že já jsem s ním vyšla? Podle mě se rodiče neumí ovládat a než by hledali jiné cesty k výchově, jednouše děti bijí. Přistupuji k nim s rezervou.

Je to nejrychlejší a nejjednodušší řešení. Řešení v afektu. V době, kdy rodiče nemají čas na sebe ani na děti, považují toto za jediné možné řešení. Rychlé a účinné. Dítě, které bude bito se naučí řešit konfliktní situace stejným způsobem. Nemá jiný vzor. A účinek tělesného trestu  je stejný, jako když na třídu plnou dětí začnete zvyšovat hlas. Pak musíte ještě přidat a ještě a ještě až už úplně řvete, ječíte na celou školu a pak – pak už nemáte žádné páky. Ani hlas. Víc to nejde.

Řada rodičů je na tělesných trestech s učitelem domluvena přesto, že jsou tělesné tresty na školách zakázané. Kontrola je však malá. Kdo ví, co se děje za dveřmi třídy? Nikdo. Jen učitel a žáci. Tělesné tresty jsou u nás silně zakořeněné, před několika desítkami let by se nad tím nikdo nepozastavoval. Řada učitelek ani jinak narušování kázně neřeší, ale tají to.

Místo pořádného výprasku se doporučuje dítě pevně chytit, a tak mu dát fyzicky pocítit, co se v nás odehrává. Tento přístup se nazývá terapie pevného objetí. Ze zkušeností některých rodičů vím, že je to terapie náročná pro oba. Dítě se někdy v náručí vzpouzí třeba i hodinu. Takže se jim na poprvé rozhodně nepodařilo zvládnou to hlavní: Nepustím tě, dokud se neusmíříme. Každopádně má tato terapie svá pravidla, takže kdo je chce začít používat, měl by se o nich dovědět více.

Vždycky se dá najít jiná cesta. Chválit za hezké chování, odměňovat. Dopředu si dohodnout pravidla. Když uděláš ještě jednou tohle, bude následovat toto. V takovém případě je nesmírně důležitá důslednost. Nejednat v afektu – vyžadovat po dítěti jednání až tehdy, uklidní-li se a být schopen vždy téhož.

V polemice nad tím, zda fyzické tresty ano či ne, bychom se také měli zamyslet nad tím, zda někdy psychický teror rodičů není v mnoha směrech horší než jeden pohlavek. Jestli za cenu nebít dítě mu nedělají ještě hůř.

Každopádně tělesné tresty považuji za výchovné selhání rodičů i učitelů.

TÉMATA:
DĚTI