Vlastin příběh
“Vlastně jsem si byla odporná, tohle nebylo moje tělo. Vyčistila se mi sice pleť, ale začaly mi padat vlasy a u zubaře jsem byla častěji než v náručí svého manžela. Téměř cizí lidé měli tendenci sahat mi na břicho nebo (a to mě dohánělo k zuřivosti) mi vrazili ucho do pupíku, aby mimi slyšeli. A já jen poníženě stála s čísi hlavou téměř v klíně a tupě se usmívala.
Poblázněné chuťové buňky
"Od čtrnácti let jsem vegetariánka, ale když jsem tehdy prošla kolem stánku s klobásami, bylo to horší, než odolat tabulce čokolády. Jednou jsem se přistihla, jak rozřezávám kyselou rybičku, vkládám do ní nakládanou papričku, to vše pocukrovávám a dávám do pusy. Fuj!
Naštěstí jsem nezvracela, ale těhotenstvím jsem se “pročurala”. Pro tyto účely jsem si ušila speciální „záchodový polštářek“, abych si v noci mohla alespoň opřít znavenou hlavu."
Porod „za rohlík“
"Sestra v porodnici mě vybízela, abych skákala na gumovém míči a já přitom nemohla ani pořádně stát. Zato jsem si vyslechla drbání porodních asistentek, které chválily cikánské matky, že prý “rodí za rohlík”, neřvou a nehrajou na porodním sále divadýlko. Umínila jsem si, že ze mě nevyjde ani hlásek.
Ve výsledku jsem se kousala do rtů a zarývala nehty do manželovy pomocné ruky. Sestře to bylo divné, a proto mě vybídla: “Klidně si zakřičte, maminko, uleví se vám.” A mně se spustila stavidla a začala jsem hystericky ječet. Manžel pak říkal, že to bylo fakt nesnesitelné a že mě sestřička musela proplesknout. To si ale moc nevybavuju."
Pomeranč uchem jehly
"Nemám ráda, když muži zlehčují menstruační bolesti a porodní teprve. Jak by jim asi bylo, kdyby měli prostrčit pomeranč špendlíkovou hlavičkou? Taky muž u porodu je sice hezký nápad, ale já ho v tu chvíli tak nenáviděla! On za to přece mohl, že mi tu rvou vnitřnosti! I když se dojemně snažil, přiznávám, že moc milá jsem na něj nebyla.
Myslím, že se personál musel docela bavit. Když mi muž radil, abych tlačila, dýchala a podobně, začala jsem na něj řvát, ať si to jde dělat sám, když je tak chytrý! No ne? Pod dohleden primáře mě zašíval nějaký mladinký, evidentně nervózní doktůrek. No a ten primář pořád: “Píchněte sem a
Bolest, na kterou se zapomíná?
"Když sestra důležitě oznámila, že máme dceru, bylo mi to od srdce jedno. Byla jsem jen vděčná, že to mám za sebou. Když mě pak chválila, že se mi opravdu povedla a je moc krásná, pomyslela jsem si: “To teda nevím, co na ní vidíš krásného.” Byla prostě ošklivá jako každé právě narozené dítě. A manžel? Dal si tři kafe, tak ho to zmohlo, chudáčka. Myslíte, že mě pochválil? Ne, jen mě uklidňoval, že příště to bude lepší.
Jaké sakra „příště“?! "
Nový komentář
Komentáře
Abych se přiznala, děti ještě nemám a ani je neplánuju, ale z porodu mám panickou hrůzu už teď... Autorce článku se vůbec nedivím, že byla naštvaná na svého muže...vždyť tam jen stál a kybicoval! Hlavně že se to dítko narodilo zdravý!
Pekny clanek, skoda, ze jsem ho objevila az po sezone
. Sveho syna miluju jako nikoho na svete a presto jsem si tehotenstvi nijak neuzivala
.
vždyť je to legrace a nadsázka (myslém ten článek). A ruku na srdce - neměly jste v těhotenství ani NÁZNAK takových pocitů? Já jo, víc než náznak - a to říkám jako zasloužilá trojásobná matka...
Mně se to taky moc líbilo a pochopila jsem, co tím chtěla pisatelka říct. Kdo z toho pochopil, že snad nemá ráda svoje dítě, tak je asi uplně blbej.
Eleno Benešová prosím napiš ještě další článek o tom, jak to bylo dál, ať se všechny ty vzorný maminy uklidněj.
Pozdě, vzhledem k příspěvkům, ale podotknu, zatím jsem se nesetkala s nikým kdo , by se na základě nějakého článku rozhodl , že děti chce, či ne a nebo si raději koupí křečka
To jako příjde chlap domů a žena mu řekne, dneska v blesku psali, že porod bolí, tak nebudem mít děti.
Tímto chci říct, že ani miliony negativních článků, ať jsou kdekoliv, nezabrání nikomu v
Všem toužícím hodně
Když jsem rodila poprvé, bylo to dost drsný. Dcera měla skoro pět kilo a tak jsem toho měla plný zuby. Moje první reakce po porodu byla: "Druhé dítě? NIKDY! Ani omylem." No a když jsem po deseti dnech odcházela z porodnice, věděla jsem, že druhé dítě určitě ano. Nějak jsem zapomněla ty strasti a bolesti při porodu. Myslím, že když žena dítě opravdu chce a těší se na něj, snáší se všechno líp. A taky bolest snáší každý jinak. Navíc jsem měla to štěstí, že mi v tehotenství nebylo nic, co by mi znepříjemňovalo život. Jen ke konci pálení žáhy.
moc hezký článek...
Myslím že na porodní bolesti každá maminka zapomene, když si nese domů svoje
Já při prvním porodu to štěstí neměla..postýlka zůstala prázdná. A i když ten porod byl opravdu ošklivý /dramatický/ tak fyzickou bolest přehlušila bolest psychická.
Při druhém porodu už jsem měla hotové předoperační vyšetření, měla jsem pro sichr jít rodit císařem ...a stačila menší bouřka a Péťa byl se vším všudy na světě asi za 1-2 hodiny.
Jestli to bolelo?..jestli byl krásnej?..já fakt nevím! Já si jenom pamatuju jak jsme byli všichni šťastný /včetně doktorů/, že to dobře dopadlo.
Ev: no, to možná na chvíli... člověka to sice na nějaký čas vyděsí a on nechce o těhotenství a porodu ani slyšet, ale čas to trošku obrousí a biologické hodiny se opět roztikají...
Já jsem se na škole taky dozvěděla ledacos, brr... ale umím si to přebrat
Pokud rozumný člověk opravdu chce mít děti a rodinu, nemůže ho od toho přece odradit školní výuka
lucka_p: třeba mě epidurál pomohl jen na chvilku, ale u každýho je to jiný ......
Amalka: No, někdy toho moc je, ale zvládnout se to musí.Však nikdo to určitě nemá jednoduchý .....
lucka_p: bolest vnímá každý jinak
Ev: pokud tohle někoho odradí, pak ať radši snad ani o dítěti neuvažuje
.
sarah: Díky, už je mi líp!Ještě jsem zapomněla, že porod byl taky úžasnej, jediný dobrý, super a bezva byla ta malinká!Ale 2 měsíce jsem si nesedla.Ještě teď, když si na to vzpomenu, naskakuje mě husí kůže!Všichni pak tvrdí: počkej, na to za chvíli zapomeneš.Myslím, že nezapomenu .........
Zdeňka: Musím říct, ýe jsme na naši malou s mužem sami, takže o rozmazlování nemůže být zatím řeč.Oba jsme OSVČ, takže jezdíme do kanclu s malou i se psem a tak jsme rádi, že stíháme žít.Někdy jsou to fakt fofry a ještě když do toho "prudí", protože neví co by momentálně chtěla, mám mrtvicové stavy.Obvykle to bývá, když něco musím udělat a nutně.
Eleno, taky jsem se úžasně pobavila. Takhle nějak to probíhalo? Už si to ani nepamatuju...takže PŘÍŠTĚ
evusche to vis nase porodnice je siroko daleko vyhlasena
Doufam, ze do te doby, nez jejich sluzeb vyuziju se pristup, krapet zmeni
Vsadím se, že kdyby měli rodit chlapi, tak víc než jedno dítě v rodině nebude
Clerenc: fakt jo?? No to je průser porodníků, že to nechali dojít takhle daleko...