Alena prošla gynekologickým vyšetřením, má snímek svého miminka, ale model či modelka z něj prý nebude. Asi se stydí, nechce ukázat obličej. Třeba z něj bude fotbalista, kopání mu jde na jedničku.

alena

Tak už jsem ve 26 tt. Absolvovala jsem  test na OGTT, výsledky zatím nevím, ale věřím, že budou v pořádku. Nakonec jsem měla i hlídání pro dceru, takže jsem ji nemusela s sebou vláčet v 6.00 ráno, asi bychom to ani jedna nezvládly.

Tedy nepamatuji se, že ta glukóza byla tak strašná, a nebo ji stále vylepšují? No, moc mi tentokrát dobře neudělala, nemusím teď moc sladký, a tak to bylo teď horší. Ale nejlepší přišlo nakonec, při posledním odběru krve se mě sestřička opatrně zeptala, jestli jsem zdravá, samozřejmě opatrněji, než to popisuji, protože se o jehlu, kterou mě odebírala, předtím píchla.

Chudák, jako zdravotní sestra to chápu, to nevědění je hrozný. A pak, jak se taktně zeptat, když nemá k depozici mojí kartu. Ale pak se jí ulevilo, proti některým onemocněním jsem očkovaná, tam riziko nehrozilo, a zbytek mám teď testovaný.

Ještě jsem zvládla i prohlídku u gynekologa, prcek pěkně roste, už má 1 kg jen se moc nechce ukazovat, vždy si před obličej dá ručičky, asi to žádný model/ka nebude. Chtěla jsem dát fotku, ale to, co mám teď, tak na tom je vidět jen velká hlava a nic víc. Jak marťan. Tak snad příště.

Prcek kope a kope docela by mě zajímalo, kdy spí, kope přes den, kope v noci a nebo škytá. Dcera byla docela hodná, taky kopala, ale ne tak strašně a pořád. Každé dítě je jiné, bylo mi řečeno. Alespoň vím, že ho mám. Každou chvíli mi proletí myšlenka, jestli je všechno v pořádku, když to u toho druhého miminka je to jinak, připadám si jak blázen.

I paní doktorka mi řekla, že se těší, až porodím. Já na to, že o jednoho cvoka bude mít méně, a ona: „Hlavně že vy budete trochu v klidu!“ Je pravda, že už bych to mimčo chtěla mít v ruce a vědět, že to všechno dobře dopadlo a že je miminko zdravé.

Již jsem vyprala a přebrala věci po dceři, abych to měla už připravené, když mě čekají ty lázně v listopadu a nevím, jak bych to potom všechno zvládala. Koupili jsme postýlku pro miminko a k tomu se nám ozvala firma, že by nám měla měnit střešní okna. Bydlíme v podkroví a v každé místnosti máme dvě okna. Neumím si představit, jak by to mělo probíhat. Vystěhovat místnosti, protože všude je sádrokarton, který se musí brousit, takže ten prášek je naprosto všude. K tomu už je i zima já těhotná s malou holkou a skoro před porodem. No super!

No a to nejlepší na konec. Poštou nám přišla nádherná sedačka do auta, přebalovací podložka a hrací deka pro miminko. Tímto bych chtěla strašně moc poděkovat redakci za tak krásné věci. Takovou sedačku neměla ani moje dcera, když se narodila, a ten druhý prcek bude takhle rozmazlovaný už od narození

Strašně moc děkuji a přeji všem hezký víkend

Alena

Čtěte další Aleniny týdeníčky

Reklama