Těhotenství v Japonsku je úplně jiné

Chcete vědět, jaká je v Japonsku zdravotní péče o budoucí maminky? Možná budete překvapeni, protože tam platí trošku jiný systém.

Představuji vám osmadvacetiletou Míšu.

V roce 2004 se přestěhovala s manželem do Japonska a velmi brzy otěhotněla. A tak jsem čekala ódy na zdravotnickou péči o japonské nastávající maminky. Když už jsou Japonci ve všem první, že?

Míša byla překvapená, ale pomalu se novému systému přizpůsobovala. Jeden klad kromě špičkové technologie totiž nelze japonskému zdravotnictví upřít. Japonská zdravotní péče je postavena na zcela jiné filozofiii – minimálně invazivní, s ohledem na pacienta, většině věcí nechávají přirozený průběh. Je to cesta úspěšná, vzhledem k faktu, že japonský národ je jedním z nejzdravějších. Japonci se dožívají nejvyššího průměrného věku na světě.

K tomu má Míša rozhodně co říct :

„V Japonsku je stále velmi důležitá léčba přírodními metodami a bylinkami. Pokud onemocníte, téměř určitě vám lékař naordinuje kampo. To je čínská bylinná medicína, připravená v malém pytlíčku. Vy si jen musíte tu ošklivou hořkou věc nasypat do pusy, nechat ji rozpustit a spolknout. Druhů je velké množství, každý má svoje číslo. Na většinu gynekologických potíží dostane žena kampo 21, což je kombinace anděliky a děhele.

Více než po klasických lécích sahají Japonci spíš po nejrůznějších vitaminových a podpůrných preparátech. Dost je trápí únava (při odchodu z práce se loučí slovy Ocukare-sama = Jste unaven, že?), a tak jsou hodně oblíbené takové ty malinké lahvičky z hnědého skla s tekutinou obsahující různé bylinné extrakty, vitaminy, ale i kofein a alkohol. Lidé často do sebe vrazí jednu lahvičku na stojáka, ve chvatu, na cestě do práce nebo do školy. 

Ve velkých městech, jako například v Tokiu, kde jsou mezinárodní kliniky, jim cizinci většinou dávají přednost před těmi japonskými, protože lékaři cizinci nebo Japonci se zkušeností ze zahraničí  nabízejí i  západní způsob léčby. To je výhodou v případě, že třeba chcete, aby vaše dítě bylo očkováno podle západního standardu a ne japonského, který se pochopitelně liší. A dalším důvodem je samozřejmě jednodušší komunikace."

Anglicky se v běžných nemocnicích příliš nedomluvíte, proto cizinci volí kliniky větší, nebo rovnou kliniky pro cizince…

A co ženy a antikoncepce ?

Systém antikoncepce je naprosto jiný než u nás. Míša k tomu říká:

„V Japonsku jsou jednoznačně nejoblíbenější kondomy. Kromě nich  byly až donedávna v lékárnách k dostání pouze spermicidní bobule jako jediná lehce dostupná forma antikoncepce. Dnes je už hormonální antikoncepce konečně možná, ale velmi omezeně, velmi mírná s nízkým obsahem hormonů. Chtěla jsem po porodu nějakou antikoncepci a doktor souhlasil, ale když jsem se ptala na jméno preparátu, tak mi řekl, že to není podstatné, protože pod různými názvy se skrývá tentýž preparát a název mi sdělit odmítl. Také řekl, že neexistuje žádná antikoncepce, která by se dala užívat při kojení."

A péče o těhotné je také s důrazem na přirozený průběh?

„Nejsou automaticky prováděny genetické testy, testy na cukrovku ani jiné, zcela samozřejmé u nás. Všechny takovéto testy jsou pouze na vlastní žádost a náležitě zpoplatněny. Gynekologické prohlídky jsou omezeny na nutné minimum, nebo úplně vynechány. Pokud těhotenství probíhá v pořádku, je ponecháno přírodě.“

Jak vypadá japonská těhotenská průkazka, je odlišná od naší, Míšo?

„Japonky mají knížku velikostí podobnou té naší. Já jsem dostala cizineckou, A4, kde je kromě japonštiny ještě tagalog (výraz pro filipínštinu) a angličtina. Je rozdělená na těhotenskou část, která je mnohem stručnější než ta druhá část, představující zdravotní knížku pro dítě až do jeho šesti let. Nejdřív jsem byla ukrutně zklamaná, protože jsem se těšila, jak si v ní budu číst a jak tam budou postupně přibývat záznamy od lékaře. Jenomže jednak můj lékař vůbec nebyl nakloněn nějakému vyplňování kolonek, a potom se velmi zdráhal psát něco anglicky. Teď tuhle knížku nosím k dětské lékařce a ta s tím problémy nemá. Myslím, že je to dobrý nápad a praktická věc.“

Porodnice jsou vybaveny velmi moderně, technicky jsou na velmi vysoké úrovni, ale je zde preferován čistě medicínský přístup k porodům.  Personál sice bývá milý a usměvavý, ale pokud jste vyznavačky přirozeného porodu, pak musíte do větších měst. Tam nebývají ani porody do vody problémem, i když nejsou zdaleka tolik rozšířeny jako u nás. Ovšem čím větší luxus, tím vyšší cena. Lehce se tak můžete dostat přes milion jenů.

Jak je to tedy s hrazením této péče?

„Pojišťovna nehradí těhotenskou  péči, při vyzvednutí těhotenské knížky dostaneš dva kupony na dvě prohlídky zdarma v průběhu těhotenství, prohlídka ze začátku kolem 4 000 jenů (dnes 800 Kč), ke konci těhotenství  pak 6-7 000, jejich frekvence je zhruba stejná jako v ČR. Stát na porod přispěje fixní částkou  300 000 jenů (nejlevnější účet za porod se pohybuje kolem 350-450 000, při císařském řezu dvojnásobek, epidurál kolem 100 000, není započten následný pobyt v porodnici – co den, to třeba i 100 000. Za léky spojené s těhotenstvím se samozřejmě platí taky.

A jak probíhá taková platba?

„Platí se tak, že při odchodu člověk na recepci odevzdá svou složku a pak ho zavolají a dají mu účet. U malých ordinací mu taky dají pytlíček s léky. Ve větších "poliklinikách" ještě vyfasuješ lísteček a pak si počkáš, až tě zavolají a medicínu ti dají. Většinou už nadávkovanou v malých neoznačených pytlíčkách, takže nikdy nevíš, co to vlastně užíváš. Kamarádovi takhle dali antibiotika, aniž by je předtím napadlo se ho zeptat, jestli náhodou není alergický...“

Přístup pacientů k lékařům je taky trošku jiný, že?

„Ano,  s  lékaři se tu nediskutuje, protože doktor je autorita a pacient je v podřízené pozici. Pokus o diskuzi je jednoznačně považovaný za nedostatek slušného vychování, téměř urážku doktorovy autority.“

Teď maličko z jiného soudku. Co třeba těhotenská móda a vůbec přístup tamních mladých žen k těhotenství?

„Mladé Japonky si potrpí na módu a jsou posedlé dokonalým vzhledem. Jsou schopné strávit několik hodin denně péčí o zevnějšek a nekonečným upravováním účesu. Milují značkové luxusní věcičky. Ale jakmile se vdají, veškerá extravagance jde stranou a nastoupí praktické oblečení, které musí být hlavně pohodlné. Většinou totiž po svatbě zůstávají doma a pečují o domácnost.

V tomhle směru jsem byla strašně zklamaná nabídkou těhotenského oblečení. Většinou to byly široké zástěrovité šaty v nějaké šedé, černé nebo okrové barvě. Vlastně jsem nepotkala jedinou hezkou těhulku. Jako by všechny rezignovaly na pěkný vzhled. Žádný make-up, vlasy stažené do culíku, většinou rolák, nějaké ty šaty a k tomu ještě zpravidla šeredná ortopedická obuv.

Pro mě osobně bylo těhotenství krásným obdobím, kdy jsem se cítila šťastná a velmi ženská. Nechtěla jsem být za šedou myšku. Tak jsem nakonec těhotenské oblečky kupovala přes internet a nechala si je do Japonska posílat.“

Míša nakonec porodila svoji holčičku v Čechách, ale do Japonska se hned po šestinedělí vrátila.

Proč ses nakonec rozhodla rodit v Čechách?

„Těch důvodů bylo víc.  Hned na začátku mi gynekolog zcela vážně sdělil, že pokud chci rodit u nich na klinice, musím si s sebou přivést tlumočníka. Ze stejného důvodu jsem se nemohla ani účastnit předporodních kurzů. Přišla mi opravdu směšná představa, že bych platila někoho, kdo by mi překládal, jak se správně heká.

Ale vážně. Strávila jsem hodiny a hodiny brouzdáním po netu a vyhledávala všechny dostupné informace ohledně těhotenství a porodu. Ujasňovala jsem si, jak bych vlastně chtěla na svět přivést své dítě. A pochopila jsem, že na venkovském Óseču to nepůjde, protože jsem ani tam, ani v celé prefektuře nenašla jedinou porodnici, kde by umožňovali rodit jinak než vleže. Ani stoličku nikde neměli, natož porodní vanu. Zvažovala jsem i možnost porodit  v Tokiu, ale jezdit šinkansenem na pravidelné prohlídky by nás finančně zruinovalo, a co teprve samotný porod.

Svou roli sehrály i určité rodinné důvody, takže nakonec padlo rozhodnutí svěřit se do péče českých lékařů. A nelituju toho. Hned má první cesta po příletu vedla do mého vysněného Vrchlabí. Po rozmluvě s lékařkou a po prohlídce oddělení jsem se konečně začala na porod těšit.

Nakonec všechno dopadlo úplně jinak, protože dcera se drala na svět tak rychle, že jsem byla ráda, že jsem stihla dojet do místní porodnice, vzdálené pět minut od našeho domu. Ale to je zase jiná kapitola."

A co péče o novorozené dítě – máš nějaké informace, jak to tam chodí?

„Podobný přístup jako ostatní japonští lékaři mají i pediatři. Prohlédnou dítě a pokud  vypadá zdravě, nikdo se neptá, jestli kojím, kolik, jestli dávám příkrmy. Nikdo nedělá vědu z výsledků vážení. Taky se tolik neřeší kyčle, v tomhle směru je český systém prevence mnohem dál. Vojtovu metodu třeba vůbec neznají.“

Japonci milují děti a dovolí jim téměř vše. Podnikají s nimi veškeré aktivity a nezůstávají s nimi doma. Ať jdete kam jdete, všude jsou dětské koutky, kde můžete v klidu přebalit, nakojit. V obchodech zcela samozřejmě najdete několik různých nákupních vozíků se sedátky pro děti podle jejich věku. Na toaletách jsou často i malinké záchůdky a umyvadýlka pro caparty.  A obchody s dětským zbožím, to je prostě ráj!“

A zajímavost na závěr: 

„A víte třeba, že ještě před olympiádou v Tokiu 1964 se narychlo musely dělat silnice a celá infrastruktura, protože v celém městě byly jen prašné cesty? S tou lékařskou péčí je to podobné. Ještě před čtyřiceti lety lidi užívali vlastně jenom různé bylinné přípravky. Japonci jsou zvyklí i na to, že s doktorem se prostě nediskutuje. Jít se stejným problémem za jedním doktorem a pak pro jistotu ještě za druhým, je zde vnímáno jako urážka toho prvního. A teprve teď se to pomalu začíná měnit.“

Jak vidno, tak japonský způsob života je naprosto odlišný od našeho. A musím říct, že jsem o něm měla naprosto zkreslené představy.

Napadá mě, jak by si asi připadal Japonec lapený do našeho zdravotnického systému nebo nastávající maminka? Možná by pak doma vyprávěli, jak tady lékaři všechno hrozně přehání a co si toho navymýšlí…