Toužebně jsem si přála miminko. Když se konečně zadařilo, radost mě málem skolila.
V nadšení jsem začala studovat všechny dostupné materiály o těhotenství a výchově, kupujovat oblečky, vylepšovat bydlení a – rozhodla se zvěčnit své dojmy v deníku. Pravidelné psaní mi vydrželo pár dní. Než nastoupila nevolnost.

Pak bylo pořád něco a teď, v devátém měsíci se to snažím dohnat.
Shrnu stručně, co se který měsíc dělo.

1. měsíc – nic, napsala jsem pár odstavců do deníku
2. měsíc – nevolnost. Nesnáším zvracení, tak jsem bojovala kořenem zázvoru zalitým horkou vodou a zadržování dechu při setkání s puchy
3. měsíc – slabé krvácení a hrůza, že o dítě přijdu. Vše se dalo do pořádku
4. měsíc – těhotenské sporty – plavání a břišní tance
5. měsíc – je to kluk a zdravej!
6. měsíc – poslední cesta za hranice – Francie. V letadle jsem strachy o sebe a své dítě málem umřela
7. měsíc – manžel si chce rychle užít, než se malý narodí
8. měsíc – nemám pochopení pro manželův postoj a na pár dní se rozcházíme, rozmýšlíme každý zvlášť svůj postoj k věci a
9. měsíc – vracíme se k sobě, prožíváme skoro líbánky. Dokončujeme přípravu na příchod mimina a já začínám psát deník.

Jsou hrozná vedra. Připadám si jako kynutý knedlík. Začínám chodit na těhotenskou kontrolu týden co týden.
Vybrala jsem Podolskou porodnici a až na to, jak dlouho tam vždycky musím čekat, jsem s výběrem spokojená.

Řekli mi, že si s sebou můžu vzít kazetu s hudbou, tak hledám hudbu, ale jaký žánr se hodí k porodu?
Petr Novák? Rolling Stones? Indiánská Ethno hudba?

Už vážím o deset kilo více. Přitom to do nedávna vypadalo, že se zastavím na osmi kilech navíc.
Za to může to vedro, pořád musím jíst zmrzliny. Také mi začala chutnat kola. Nikdy před tím mi nechutnala, tak to ji chce asi malej, ale co v ní nachází za živiny, to by mě teda zajímalo!

Večer jsme byli u tchýně. Je to její třetí vnouče, takže už radostí na zadek nepadá. Dokonce si myslí, že mám termín o měsíc později. Chce kupovat bleděmodré oblečky a neslyší mě, když říkám, že oblečení máme už spoustu.
Také mi řekla, že sice ještě nejsem tlustá, ale že určitě budu, teď teprve totiž nabydu. Proč mě straší? Moje máma mě zase straší s tím, jak to strááááášlivě bolí.
„Jako kdyby ti řezali nohu bez umrtvení! Já rodila tři dny, myslela jsem, že je po mě!“
„Mami, to mi teď neříkej, nechci být strachy bez sebe měsíc dopředu!“, prosím.
Říká, že jenom chce, abych byla připravená.

Snažím se si vsugerovat, že nic neříkala.
Co sakra udělám s tou váhou?

Budu už jíst radši jenom hodnotnou a vyváženou stravu. Končím se zmrzlinama!

Koupila jsem si masážní olej na zlepšení elasticity hráze – mělo by to zabránit nutnosti nástřihu. Asi to ničemu nezabrání, protože na hráz přes to břicho prostě nedosáhnu a za manželem se mi s tím jít nechce.
Představuji si jak se večer vykoupu, přijdu k němu, on kouká na televizi. Podám mu olej, roznožím, on kouká na zprávy a rutinně maže.
Po deseti minutách, jak je uvedeno na krabičce, řeknu: „Dík“, seberu olej a jdu spát.
Fuj to je nechutná představa!
Připomíná mi to film s Miou Farow a Woody Allenem, jak ve čtvrtek v osm, jako vždy, měli mít sex a Mia řekla: “Hele je osm, jdu si vzít pesar!“.         

      
Reklama