V nadšení jsem začala studovat všechny dostupné materiály o těhotenství a výchově, kupujovat oblečky, vylepšovat bydlení a – rozhodla se zvěčnit své dojmy v deníku. Pravidelné psaní mi vydrželo pár dní. Než nastoupila nevolnost.
Pak bylo pořád něco a teď, v devátém měsíci se to snažím dohnat.
Shrnu stručně, co se který měsíc dělo.
1. měsíc – nic, napsala jsem pár odstavců do deníku
2. měsíc – nevolnost. Nesnáším zvracení, tak jsem bojovala kořenem zázvoru zalitým horkou vodou a zadržování dechu při setkání s puchy
3. měsíc – slabé krvácení a hrůza, že o dítě přijdu. Vše se dalo do pořádku
4. měsíc – těhotenské sporty – plavání a břišní tance
5. měsíc – je to kluk a zdravej!
6. měsíc – poslední cesta za hranice – Francie. V letadle jsem strachy o sebe a své dítě málem umřela
7. měsíc – manžel si chce rychle užít, než se malý narodí
8. měsíc – nemám pochopení pro manželův postoj a na pár dní se rozcházíme, rozmýšlíme každý zvlášť svůj postoj k věci a
9. měsíc – vracíme se k sobě, prožíváme skoro líbánky. Dokončujeme přípravu na příchod
Jsou hrozná vedra. Připadám si jako kynutý knedlík. Začínám chodit na těhotenskou kontrolu týden co týden.
Vybrala jsem Podolskou porodnici a až na to, jak dlouho tam vždycky musím čekat, jsem s výběrem spokojená.
Řekli mi, že si s sebou můžu vzít kazetu s hudbou, tak hledám hudbu, ale jaký žánr se hodí k porodu?
Petr Novák? Rolling Stones? Indiánská Ethno hudba?
Už vážím o deset kilo více. Přitom to do nedávna vypadalo, že se zastavím na osmi kilech navíc.
Za to může to vedro, pořád musím jíst zmrzliny. Také mi začala chutnat kola. Nikdy před tím mi nechutnala, tak to ji chce asi malej, ale co v ní nachází za živiny, to by mě teda zajímalo!
Večer jsme byli u tchýně. Je to její třetí vnouče, takže už radostí na zadek nepadá. Dokonce si myslí, že mám termín o měsíc později. Chce kupovat bleděmodré oblečky a neslyší mě, když říkám, že oblečení máme už spoustu.
Také mi řekla, že sice ještě nejsem tlustá, ale že určitě budu, teď teprve totiž nabydu. Proč mě straší? Moje máma mě zase straší s tím, jak to strááááášlivě bolí.
„Jako kdyby ti řezali nohu bez umrtvení! Já rodila tři dny, myslela jsem, že je po mě!“
„Mami, to mi teď neříkej, nechci být strachy bez sebe měsíc dopředu!“, prosím.
Říká, že jenom chce, abych byla připravená.
Snažím se si vsugerovat, že nic neříkala.
Co sakra udělám s tou váhou?
Koupila jsem si masážní olej na zlepšení elasticity hráze – mělo by to zabránit nutnosti nástřihu. Asi to ničemu nezabrání, protože na hráz přes to břicho prostě nedosáhnu a za manželem se mi s tím jít nechce.
Představuji si jak se večer vykoupu, přijdu k němu, on kouká na televizi. Podám mu olej, roznožím, on kouká na zprávy a rutinně maže.
Po deseti minutách, jak je uvedeno na krabičce, řeknu: „Dík“, seberu olej a jdu spát.
Fuj to je nechutná představa!
Připomíná mi to film s Miou Farow a Woody Allenem, jak ve čtvrtek v osm, jako vždy, měli mít sex a Mia řekla: “Hele je osm, jdu si vzít pesar!“.
Nový komentář
Komentáře
Mě matka taky strašně ráda straší porodem, jak chudinka trpěla....
Ad masíž: no, jestli manžel raději kouká na zprávy, tak bych se začala nad vztahem zamýšlet ...
těhotenství není opravdu žádná sranda
Kateřina: Ženská bez dětí? A dobrovolně? Hm, nechápu.
Radka: tak to na tom nejsi tak špatně, když si můžeš kupovat boty v ceně dovolené na Ibize
tak nepruď, roubík tam žádné chyby kromě 1 překlepu nemá
Jana, Radka :
ze sebe delala hrdinku....
o co vam jde??
chapu ze pokud zena ceka "vymodlene" dite tak veskere neprijemnosti jdou do pozadi a je rada ze to dite donosi.
Nepripada mi ze by Roubik
Ždímačka: je někde na netu?
Nechápu jak si někdo může vybírat v které roční době rodit. Nebo brečet kvůli zvracení v těhotenství. Mě se podařilo otěhotnět až po pěti letech intenzívního léčení po umělém oplodnění. První čtyři měsíce jsem se kvůli krvácení modlila aby se malý držel. Od "počečetí" jsem se nesměla hýbat a strávila jsem několik měsíců přikurtovaná v nemocnici. Chlapeček se mi narodil o 3 týdny dřív. Jsou mu 4 měsíce a já i on jsme zdraví. Celou dobu jsem si nikdy nestěžovala. Všichni lékaři obdivovaly můj optimismus po celou dobu komplikovaného těhotenství. Nikdy jsem si nestěžovala, prostě jsem byla šťastná, těhotná a věřila jsem sobě i mimču, že to vydržíme.
nana: proč hned zakazovat přispívat?? nemluví sprostě a neuráží a máme snad demokracii, ne?
tomas.: to mi teda řekni, kdo zní SPOUSTU zelených Marťanů. no, Marťanů známe dost (skoro každá z nás má jednoho doma), ale že by byli zelený????
holky, co vy na to??
když má autorka článku takovej smysl pro humor a nadhled na celejch devět měsíců těhotenství tak porod i následnou péči o nového člena rodiny zvládne super. Jsem o tom přesvědčená, je to moc sympatický čtení. Já se taky pečlivě připravovala zásobila se spustou odborných knížek k porodu se vyzbrojila dýchacími cvičeními, a stejně všechno bylo jinak. Porod vůbec není taková"strašnáááááááá bolest", kdyby to byla pravda, dneska bysme tu nebyli. Je krásný - i když vůbec ne lehký - bejt mámou a všechny ty devítiměsíční bolístky a ten "strašnej" porod za to URČITĚ stojí!!!
Nyotaimori: a co tě vede k tomu číst zrovna takovýhle články?
To já teda nečtu, co mě nezajímá
Hu
- tak já nevím, otěhotněla jsem a na porod se těšila - to bylo poprvé. Když jsem o 8 let později čekala malou, bylo to vymodlený mimi a já se na porod taky těšila, i když už jsem věděla, CO mne v podstatě čeká. Takové ty strachy, jak to zvládnu, jestli bude vše O.K. a mimi v pořádku - to je samozřejmé. Ale brala jsem těhotenství jako FAKT - ne jako nemoc nebo něco kdovíco...
- já sice takové věci nedělala - vážně jsem to brala všecko tak nějak přirozeně - ale vím, že kdyby to bylo třeba, můj
mi bude nápomocen
. Vždyť od toho ti dva spolu jsou, milují se, mají děti.... tak jaképak copak....
- jakoby mizí mezi prsty a tak blbne.... On si to těhotenství - pokud je vše v pohodě a žena není v nemocnici - v podstatě začne uvědomovat až mnohem později, až když se jeho štíhlá polovička začne "deformovat", když začnou být omezení různých
poloh a tak....
.
Překvapuje mne, že autorka měla problém požádat manžela o masáž hráze
Co se týká toho užívání si na poslední chvíli u mužů - to taky neznám - ale na druhou stranu - ženě má nějakých 8 měsíců na ztotožnění se se svou rolí, potažmo 5, kdy se ten človíček v ní vrtí a ona si ho začíná uvědomovat i fyzicky. A to je, myslím, dostatečně dlouhá doba i pro zaskočenou ženskou. Mužskej - pro toho je to mnohem větší změna - najednou neví, CO bude, jak to bude, zda nebude pátý kolo u vozu a zda on sám dokáže pomoci a postarat se o rodinu. Do toho všeho si začne nejspíš uvědomovat, že ten zbytek svobody, pokud mu nějaká po svatbě zbyla
Tedy - aspoň tak nějak si myslím, že by to mohlo být...
jenže to takhle většinou bývá,ti co nemají nic než dluhy,mají dětí hromadu,kdežto ti ostatní se rozmýšlí co kdyby...tak to bylo i u nás,jenže,se nám to povedlo aniž bysme to nějak zvlášť plánovali a jsme teď spokojení.
Katka: jenže tohle romka nebyla,a co vím,tak jí to dítě každej rozmlouval,ale ona ho chtěla za každou cenu
hele jolky,setkala jsem se s holčinou,které je 22 a čeká 5.dítě.Co rok to dítě.Já byla vyklepaná z prvního a ona suverénně páté.
Trochu mimo téma - jazykovědný dotaz na Míšu: kupujovat je chyba nebo speciální výraz? každopádně roztomilé
Natalie: Pokud si najdeš chlapa co ho máš dopředu přečtenýho, že nic takovýho neudělá, tak klobouk dolů. Kdyby byly všechny páry k sobě ohleduplný, všchichni se stejně milovali, nebylo by na světě tolik rozvodů a rozchodů.
Míšo, přeju ti krásné
Katka: rodit v devatenácti? to se snad už dneska nemusí? Já jsem taky byla černá ovce rodiny do 25 svobodná, první dítě v 26 (před 22 lety to bylo už na pováženou!)K babičkám jsem radši ani nechodila
Tvoje mamka a sestra zaspaly dobu, dneska se věk prvorodiček hodně posunul Držím palce
Jak se sejde víc ženskejch, povídaj si o porodech
no vyjste toho od rána napsaly!!!
A navíc jsme na to prostě těmi léty tak nějak zapomněly! Ale bály jsme se stejně a prožívaly to podobně jako vy.
Ad Katka 15: jsem asi z těch starších (a pokročilých) o nichž píšeš, že se vám snažíme namluvit, že dřív se s tím nedělaly takové ciráty. Já myslím, že dělaly.Jenom se o tom nepsalo v Ž-in
Vždycky jsem se ohromně bavila, když mi moje babička vykládala, jak šla její maminka na půdu sbírat prádlo a vrátila se s miminem v koši
Míše přeju šťastné a veselé
_Lucky: Nemůžu říct, že by nástřih byl z každého úhlu pohledu kravina. Já dopředu řekla, že ho chci, že s tím počítám a ještě i při druhé době jsem několikrát asistentku žádala, aby na to nezapomněla.