Prohlídka shledala, že je se mnou i s malým všechno v pořádku a já se odebrala do pojišťovny, kdyby se přece jen něco stalo, tak abych nesplácela do konce života francouzskou lékařskou pomoc. V pojišťovně s tím byl trochu zádrhel, dozvěděla jsem se, že do konce šestého měsíce vás ještě většina pojišťoven pojistí, od sedmého už radši ne. Dokonce vás od sedmého měsíce nechtějí některé letecké společnosti ani vzít na palubu. Protože jsem ale v měsíci šestém, pojistila jsem se a vyrazila.
Nikdy jsem se v letadle nebála, ale tentokrát to bylo jiné. Na uklidnění jsem snědla hodinu před odletem müsli tyčinku. Žaludek se po chvíli, i s tou müsli tyčinkou, usadil v krku a nervózně se třásl. Nastoupili jsme s přítelem do letadla. V hlavě se mi začaly odehrávat děsivé scénáře o
a) teroristech na palubě
b) technické závadě letadla
c) poruše tlaku, která mi zmáčkne břicho i s miminkem
Letadlo začalo rolovat po letištní ploše. Jezdilo doleva, doprava, zpátky, dopředu, stavělo a rozjíždělo a má hrůza rostla. Pak v letadle začalo něco hučet a dostavil se pocit nevolnosti. Představila jsem si, jak potupně zvracím do pytlíku, lidé na mě koukají, někteří se nahýbají přes sedačky a šeptají „No jo, to je ta těhotná, to se dalo čekat, že nezůstane doma, káča!“
V pudu sebezáchovy jsem horečně bavila s přítelem. Ve snaze soustředit se na něco jiného jsem mu překotně vyprávěla o tom, jak jsem jako malá ráda jezdila na chatu a jak tam byl pěkný koník, jak mě na něm strejda svezl a že už tam teď nejezdíme a spoustu dalších „zajímavostí“ z mého dětství, jen abych se odreagovala. Při vyprávění jsem zhluboka dýchala a neustále si přerovnávala pytlík na zvracení. Tu a tam, při prudším pohybu letadla, se mi ruka k pytlíku i samovolně vymrštila.
Situaci jsem ustála a vzlétli jsme. Při každé turbulenci jsem starostlivě kontrolovala letušky, jestli se stále usmívají a hledala na jejich tváři stopy skrývané hrůzy ze započatého pádu letadla. Šlo se na přistávání a letušky zmizely z mého zorného pole. Turbulence ale pokračovaly a já neměla kontrolu! Přísahala jsem, že napíšu letecké společnosti, aby každý 
S přistáním se v letadle znovu měnil tlak (nebo z čeho je ta nevolnost?) a znovu mi bylo hrozně. Tentokrát jsem pytlík držela v ruce a nevyprávěla vůbec nic, protože kdybych otevřela ústa, vyskočila by i palubní svačinka, i ta müsli tyčinka a dost možná i ten míchaný salát ze včerejška.
Vzpomněla jsem si, že když se chce člověk odreagovat, má opakovat pořád dokola nějaké bezvýznamné slovo nebo sousloví. Jediné, co mě v té krizi napadlo bylo slovo „lodyha“. Sice jsem se výborně rozmluvila, ale připomnělo mi to kolegu, který se právě tímhle způsobem rozmlouval před prezentací u klienta a rty mu přitom zdobila taková ta natahovací bílá slinka. Ta vzpomínka byla zkázonosná. Pytlík se naplnil, lidé se otáčeli, NĚCO si šuškali.
Zpátky jsme jeli vlakem.
Nový komentář
Komentáře
Pěkně napsané, při turbulencích ve velkém letadle jsem celkem v pohodě, ale jednou jsme letěli do Amsterdamu v menším vrtulovém, a to bych opravdu znovu zažít nechtěla. Taky jsem pátrala v tvářích letuček po děsu, hlavně když jim kapitán v půlce letu nakázal "Cabin crew take your seats" ...
aninas: Já se vždycky leknu, že se snad objevil anonym, který umí napsat něco slušně a k věci, a ona je to zase známá tvář
Jeeejda, proc je to tam 2x a anonymne? To jsem psala jaaaaa
Moje mama se mnou v brisku taky letela
Hezky napsane,pobavila jsem se
aninas: Tak to je
,možná na to měla vliv ta cesta letadlem, je fakt, že já jsem nikam neletěla
.
Hodně
sharonka: tak to nevim.
Ona mi zase ta voda nevytekla vsechna. Proste trochu ruplo. A jak vidis, vse je v poradku a tenhle nedockavej synek uz ma sam dve holcinky
aninas: Pokud ti praskla voda, jak jsi to mohla ještě tak dlouho vydržet? Když jsem čekala syna, tak mi začala prosakovat a do tří dnů byl na světě, a to se ještě snažili udržet ho uvnitř co nejdéle. A při dceři se podařilo panu doktorovi vodu napíchnout a malá se ještě ten den narodila
Michalko, dobra prihoda
i kdyz je videt, ze tobe do toho smichu moc nebylo
. V te jine nemocnici se vse nejak uklidnilo, predcasny porod se nekonal a ja byla na Silvestra pustena domu. Termin porodu byl, i podle mych propoctu, 10.-12. unora. V lednu, na povinne kontrole jsem zadala doktorku o svoleni porodit dite u me matky, ktera by mi take v zacatcich pomohla.. Doktorka souhlasila do doby, nez se mne zeptala, kam ze to chci jit. A ono to bylo tak 700 km. To se zhrozila a jizdu vlakem, ktera v te dobe trvala do bydliste k mamince 22 hodin, mi nedoporucila. Ja ale chtela "domu", tak jsem se nesmele zeptala na moznost letet letadlem, s cimz pani doktorka s obema zamhourenyma ocima souhlasila. A tak jsem se rozhodla, ze v puli ledna uz je nejvyssi cas - vlastne mesic pred terminem. Nejak v tom roce, teda to uz byl leden, trak v tom predtim, byl prvni pripad unosu letadla v CSSR a prvni pripad na svete zabiti pilota. V KV na letisti mi proto bricho dukladne prohlidli, jestli tam nemam granaty. Cesta do Prahy probehla v poradku, bez pytliku, ale porad jsem mela pocit, ze nesedim v letadle, ale v rozpadajicim se autobuse, tak se ty plechy klepaly. Cesta dal byla horsi. Pred pristanim v cilovem letisti se letadlo porad propadalo ve vzdusnych dirach a ja si obema rukama tlacila bricho dolu. Mela jsem pocit, ze porodim pusou, jak se mi vsechno tema padama tlacilo nahoru. Stastne jsme pristali a syn se narodil 11.2.
Ono nas asi moc nebude - tehotnych v letadle. Ja se muzu zaradit do tehotnych letu.
V te dobe jsem zila v Zapadnich Cechach a cekala jsem sve prvni dite. Ze to bude syn jsem v tu chvili jeste netusila, tenkrat se to ani nerikalo a ani nezjistovalo. Byla jsem asi tak v 7 mesici, kdyz nastaly nejake komplikace a ja se ocitla, par dnu pred Vanocemi, v nemocnici na udrzovani. Nohy u postele podlozili cihlami a ja lezela hlavou dolu. Preze vsechna opatreni mi po par dnech praskla voda a jelikoz v teto, byt okresni, porodnici nemeli inkubatory, tak se rozhodli mne prevezt do jine nemocnice. Kdyz mne prevazeli, tak jsem uprosila ridice, aby jel kolem manzelovi prace a ja mu ze sanitky podala darecek pod stromecek, ktery mi sehnala kolegynka. Tak takove byly moje prvni Vanoce jako mladomanzelky