Jedna z mých mnohých životních čar začala v mých patnácti letech. Puberta se mnou mlátila, chtěla jsem být ve třídě něčím jiná, originální..a tak jsem rodiče přesvědčila, zda by mi nepodepsali povolení do tetovacího salonu, kde se nechám "potetovat" pětiletou hennou, která během času "vyušumí" a vsaje se mi do kůže :o) Naši souhlasili - stále lepší, než si nechat probodnout obočí, nos a jazyk najednou a ani se jich na nic nezeptat. Mé já však vědělo, že jde na opravdové tetování. Po hodině bylo na světě.. dva jemní čínští draci obepínali mou paži.(Rodičům jsem pravdu řekla hned po příchodu domů - vzali to, byli a jsou prostě skvělí :o) )  A tak se tetování stalo součástí mého života...

A co ta bolest?..řeknete si.. Mě tetování moc bolestné nepřišlo. Není to jehla, co se vám zabodne do žíli, jsou to malé vpichy, které po deseti minutách tetování ani necítíte, cítíte jen jakýsi tlak a vibrace. Něco jiného je však stínování na které se využívá trochu jiného strojku - něco jako pět jehliček dohromady - ale o pocitu z tohoto raději později :o). V 16letech jsem si za letní brigádu opatřila další tetování. Tentokrát malý ornament nad zadeček. V 17ti jsem si dala pauzu - zato 18tiny jsem oslavila příslovím napsaném v arabštině mezi mé lopatky. V devatenácti jsem na mé předloktí pozvala ještěrku. Všechna má tetování zůstávala černá, nebarevná...

A pak přišel letošní rok ( je mi 24), jsou to přesně 2 měsíce, co jsem byla opět na tetování. Tentokrát však na "rekonstrukci" mých prvních dráčků na paži. Celý proces trval šest hodin, tatér se u něj několikrát pěkně zapotil, jelikož předělat staré tetování do křehké ženské květinky není jen tak. A proto ho musím zas a znovu pochválit za skvělou práci. :o) Poslední dvě hodiny byly tou pravou perličkou - stínování - kde už o bolesti hovořit mohu.

Sám tatér se divil, že jsem si nenechala "kůži" umrtvit, jelikož leckterý muž toto nevydrží. Ruku už jsme skoro necítila, do rozpíchané kůže se zahlodávaly další vpichy, ruku jsem měla asi o polovinu větší než normálně. Párkrát jsem se musela štípnout do nohy, jelikož to opravdu zabolelo. Ale jak já říkám - vše je lepší než zubař, tudíž tohle mohlo být jen jemným pohlazením. :o) Výsledek stojí opravdu za to ( viz fotografie - omlouvám se, že je trošku rozmazaná, autoportrét mi stále nejde :o) ).. tedy alespoň pro mě. A to je ten důvod, proč tetování miluji. Vytváří mě, pomáhá mi být svá. Tetování už pro mě není tím, co bylo v patnácti letech. Není to snaha upoutat na sebe pozornost, nebo snad něco, čeho budu v šedesáti litovat. Nebudu..každé mé tetování je součástí mého já a také o něm něco vypovídá. Ale co - to vím jen já sama, jelikož jsou mou vlastní šifrou života.

Krásný den milá Ženo-in, vaše čtenářka Tee..

tee

Text nebyl redakcí upraven.

Takhle s láskou mluví o svých kérkách málokdo. Mimochodem, nová kérka se fakt povedla.

Dnes si povídáme o kérkách? Máte nějakou? Jaké je váš názor na tetování? Posílejte své příspěvky na adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama