Mé traumatické období u zubaře začalo již na základní škole. "Zítra si přineste kartičku pojišťovny, jde se k zubaři." Tato osudná věta mi nedovolila pít, jíst či dokonce se zasmát do chvíle, než jsme (celá třída) čekali před čekárnou školní zubařky.
Každý z nás měl zpocené ruce.. "další tři"..volala si nás sestra jako na smrt... A proč? Zubařka byla velmi stroze řečeno sadistka. Malý kaz vám vyvrtala jako Macochu, tudíž se jejím plombám v mé puse smějí dodnes - co to tam máš proboha za díry?? - na tu bolest při vrtání vzpomínám dodnes.. největší šok jsem však utrpěla po tomto zážitku:
Přede mnou byla spolužačka, která trpěla poškozením skloviny, její zuby se musely vrtat opravdu s citem. Zubařka řekla: "Když už to bude moc, tak mávni, ale necukej, jo? Já přestanu." Spolužačka se strachem kývla.
Když už mávala nejméně pětkrát, zubařka odsekla: "to vydržíš!" Pro spolužačku si museli přijít rodiče.
Na gymnásiu jsme měli zubařku, která mi celých šest let nenašla nejmenší kazík.
Bylo mi divné, že většinou dává razítka jinam, než jí ukážete, nebo opačně.. několikrát se vrací pro nástroje.. no.. jaké bylo překvapení, když jsem u další zubařky zjistila, že mám několik kazů.
Vydupala jsem si umrtvení, i když mé psychické já vědělo, že to bude bolet i tak. Ruce zpocené, pusa se chce zavřít, nohy poštípané, ať se chvilku soustředím jinam.
"Tady sundáme kámen, tady škrábne do zubu, tady v něm taky hnípne..".. fuj.. já už hraji všemi barvami, nevím zda omdlím - či ne.
Nedávo jsem opět změnila zubaře. (
Ten poslední mě dostal větou - "Já vím, že jste objednána, ale já na vás nemám čas! - i když měli čas, vypít si kafčo..)
Dnes chodím na kliniku, která je tedy spíše pro německé turisty než pro Čechy, ale mají soucit s těmi, pro které je zubař bolestí nad bolest.
Nejmodernější přístroje, skvělý přístup - i když jakmile si sednu do křesla, opět nezvládám. V následujícím měsíci mě čeká záchrana polomrtvého zubu a vyndání všech osmiček..postupně, ale.. takže milé ženy-in, nevím zda přežiji, zda mé tělo samo nevzdá boj a dobrovolně se nesesune z křesla.. :o) ..každopádně nic nemůže být horší bolestí, než když náš známý u zubaře kousnul do vrtačky..
Hezký bezzubařský den.. Tee...
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Mám přesně to, co popisuješ, plus mrákoty, jen se vysloví slovo „zubař“. Naprosto přesně to znám, studený pot, tep 300, zimnice, pocit, že 1 minuta = 10 let. Před vstupem do ordinace si pokaždé říkám „Ještě máš čas zbaběle ustoupit“. A taky jsem to několikrát udělala. :-) Míša
Jinak dnes stále povídáme o bolesti
Jak snášíte bolest všeobecně?
Můžete o sobě říci, že jste hrdinka, nebo spíš opak?
Souhlasíte s tvrzením, že muži jsou padavky?
Jak vzpomínáte třeba na porod?
Pište, co vás k tomu napadne na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Awwww.... proč by měl byt tím největším ďáblem právě zubař? Jsou ještě horší, opravdu jdou
Taky jsme měli na základce jednoho tyranosaura. Vždycky si na mě pošmákla
..a když už jsme u té bolesti.. tohle se stalo mé sestře: Trpí takovým onemocněním palce u nohy, při kterém nehet jakoby odumírá.. no a jednou za čas chodí na strhnutí nehtu..
..no a jednou tam neměla doktora, tak j poslali za jiným.. píchl injekci, nepočkal na účinek a strhnul nehet sestře za živa!!..celá klinika ztichla pod vysokým tónem trpícího hlasu!.. k němu již nikdy.. 
myše — #13 ..mockrát děkuju, ale už jsme zakotvila v dobré klinice, která zná umrtvení a dokonce i anglosedaci či jak se to jmenuje..ale to je prý pro těžší případy a malé děti - což prý já nejsem..to však neviděli mé nitro...
znám znám...zážitky máme podobné...
Tee, můžu ti dát kontakt na super zubařku (Praha) a zubní chirurgie je u ní procházka jarní loukou... fakt.
k ní se nebojím...
taky mam hodnou zubarku, nicmene uz od dveri hlasim a chci to umrtvit a potom si v te puse delejte co chcete
bohuzel po mamine mam malinkou pusu a po navsteve zubarky bych mohla jist banan na delku jak mi ji vytaha 
Naše školní zubařka byla postrach všech. Měla jsem nejvíce kazů, tak jsem si užila. Hlavně pak ty odporné černé plomby na zubech.
Ale měla jsem pak ještě jednu zubařku, která mi tahala zu na několikrát. Tahala párminut, protože inj. nepůsobila, abych si odpočinula.zubem jsem poznala povytažený bolavý zub a nebylo mi dobře.
Párkrát to tak zopakovala a pak tahala s tím, že to za chvíli bude. Já jsem si jen říkala, kolik minut bolesti vydržím, a protože jsem tam s sebou měla Vládíka, nemohla jsem ani pípnout, aby se pak on zubařů nebál....
Na mě jdou u zubaře taky mdloby, ale až při placení
Nechápu, že nemá stejný přístup k zubům zubař jako takový a "soukromý", kterého mám já a který je také placený pojišťovnou..
.. přeci jen - kdyby se změnil jejich přístup, člověk by netrpěl a tudíž by netrpěl ani zubař..
...ještě bych mohla trochu přilít do ohně..
..můj táta se se zuby léčí již tři roky.. špatně mu vythli zub a teď se jen hádají, kdo to byl - nikdo mu to nechce znovu otevřít, aby nemuseli uznat svou chybu.. a můj táta trpí, má silné léky na bolest - ale nikdo s ním nic nedělá.. 
Dříve jsem zažívala totéž, co Tee, strach jak blázen a návštěva u zubaře byla pro mne - jak bych šla k obecnímu doktorovi ze Zvonokos, který trhal všem všechno a poněvadž umrtvení injekcí považova za zbytečné zdržování, dával pacientům rovnou pěstí a využil momentu překvapení a ze řvoucích úst zub vyrval)
tak to znám. jsem hrdinka od té doby, co se mnou chodí i dcera. a moje pocity jsou stejné. dokonce i když jdu na prevenci, tak si sednu do křesla, otevřu pusu, zavřu oči a začnou mi téct slzy. i když mi třeba nic nedělá. pak slezu (spíš se vyklepu z křesla) a dceři říkám: to je úplně v pohodě, ty to zvládneš na jedničku. ještě mi nikdy nevěřila. a tváří se stejně statečně jako já.
a to máme zlatou paní zubařku
Moje sestra dělá u zubaře sestřičku, takže jsem si jistá, že mi v puse žádnou paseku nenadělají. Doktor je vyhlášený
Joo, taky jsem měla takovou zubařku, co mi léta nenašla jediný kaz (MUDr. Jindrová, Praha 8, ul. Na Žertvách) a já se radovala, že mám konečně pokoj a zdravé zuby... Pak jsem se "náhodou" ocitla u dvou jiných zubařů a ti jich nezávisle na sobě a s pomocí rentgenu našli osm!
Jinak zubařů jsem se vždycky taky strašně bála, ale z této fóbie mě vyléčilo, když jsem začala chodit k lékařům, kteří lokální anestézii nepovažují za nadstandard, který je nutno si vydupat nebo vybrečet, nýbrž za běžnou součást ošetření živého zubu. Od té doby mě na zubařích děsí akorát ty ceny za nehrazené úkony
Já chodím do zubního centra, na které tu má ž-in reklamu a nemůžu si stěžovat. To se nedá s běžnou péčí vůbec srovnat, už bych k "obyčejnému" zubaři nešla. Mámě tam zachránili zuby, měla paradontózu. Bojovala s ní strašně let a najednou to šlo! On totiž u paradontózy je hlavním problémem zubní kámen - ten byl mámě důkladně odstraněn během tří návštěv (každá na hodinu a půl) a zánět zmizel. Bohužel předtím máma podstoupila 6 bolestivých operací, které nepomohly.
Jedna zubařka mi kdysi našla tři kazy, ale neměla čas mi je vyvrtat (měla termín až za tři měsíce). Tak jsem šla k jiné zubařce a ta mi řekla, že žádné kazy nemám! A skutečně, už je to asi 8 let a zuby mám stále pohromadě. Takže by mi tamta pipka zbytečně vyvrtala tři zuby!
Naopak bratrovi ta blbka našla kazy tři, ale měl čtyři.
lenyska — #1 hold mu vzdej až potom
Taky jsem se bála zubaře, ale nakonec máme výborného, zítra jdu ne prevenci..je ohleduplný, má moderní rtg, kdy vše vidím před sebou na monitoru..když řeknu, že se bojím, tak mi říká otřepanou větu, že se taky bojí zubaře a je moc fajn....
zubaři jsou opravdu nejhorší tyrani na světě... chodím tam opravdu když už musím... no a ve čtvrtek už budu muset... mám vypadlé plomby, takže hold musím se zatnutým žvýkacím svalem naklusat...