Netrpělivé očekávání budoucího potomka nezasáhne pouze jeho rodiče, kteří de facto vůbec netuší, do čeho jdou. Jsou tady i ti, co nejen tuší, ale dokonce vědí… a někdy nejlépe.
„Děti, já vím, že nechcete, abysme se vám do toho pletli, ale ujišťuju vás, že…“ Podobnou větou uvozuje zpravidla moje tchyně svoje promluvy. Ty pak pokračují ve smyslu nějakého naléhavého doporučení většinou se týkajícího zařízení domácnosti nebo výchovy a péče o děti (které - zatím - nemáme).
Ale ne, nebojte se, nebudu si tady vylévat žluč a dštít síru na matku svého partnera, jak se stalo tradicí na některých maminkovských diskusních fórech. Jednak tady píšu pod svým pravým jménem a podobenkou a cesty internetu jsou nevyzpytatelné, ale hlavně – moje tchyně je celkem bezva ženská, kterou mám upřímně ráda a pevně doufám, že i já jsem si za dobu nedlouhého manželství se Stvořitelem alespoň její kusé sympatie získala.
Nicméně někdy tak dumám, jak vybalancovat náš vztah k oboustranné spokojenosti, tedy aby se vlk nažral a koza zůstala celá, aneb abych/om si některé věci mohla/i dělat po svém a ona se necítila dotčená.
Copak Stvořitel, ten se příliš nepáře. Na všechno má pohotovou a většinou i vtipnou odpověď, ze které je okamžitě jasné, kdeže by maminka se svými radami mohla nejsnadněji uspět. Jenže to je jiný vztah. Já si to prostě takhle na rovinu dovolit nemůžu a na druhou stranu všechno odkejvat a pak „nahlodávat“ Stvořitele, aby svou rodičku srovnal do latě, mi připadá jako nedůstojné a krátkozraké řešení.
Jenže ona tak zoufale potřebuje předávat zkušenosti a člověk nemá to srdce je šmahem odmítat s tím, že dnes je všechno jinak, že co bylo před třiceti lety, možná už dávno neplatí - že Praha není totéž, co její maloměsto, že každý člověk je jiný a co vyhovuje jí, nemusí nutně vyhovovat ostatním, a hlavně že její „děti“ už moc děti nejsou a veškerá další „výchova“ se nutně mine účinkem. Zejména pokud do ní zahrne osoby, které už někdo zcela jiný a pravděpodobně zcela jinak, než je zvyklá, vychoval (a to navzdory skutečnosti, že s nimi má teď společné příjmení).
Tak si říkám, co mě asi čeká při postupném stěhování na maloměsto… budu muset věšet na naše obří okna obří záclony? Pokrývat skříňky vyšívanými dečkami? Pořídím si do předsíně strašidelně věrohodnou imitaci jezevčíka? Budu do šuplíků strkat vařečky, které mi tchyně pořídila v dobré víře, že přesně ví, co potřebuju? A co teprve až Pan Miminko bude na světě? Bude mít tchyně vysvětlení a recept na všechny jeho neduhy? Bude mě bombardovat doporučeními ohledně délky kojení, prdíků a tišení řevu?
Ne, nedoufám, že se toho někdy vzdá. To já se musím změnit, už proto, že moje myšlení je pružnější. Alespoň se to všeobecně očekává. A snad to jde i bez toho, abych ztratila doposud pracně nabytou sebejistotu při svém konání a víru ve své schopnosti.
No, vlastně je fajn, že o náš život a potomka projevuje zájem, i když se nám může zdát, že ruší naše kruhy. Kam bychom jinak semo tamo odložili věčně kvílící děcko, kdybychom z uražené ješitnosti přerušili vztahy? Kdo by nám pekl ty úžasné buchty a koláče, když já s troubou příliš vřelý vztah nemám? Všechno má totiž svůj rub a líc. Svoji tchyni beru vážně, přestože mi z jejích promluv někdy cukají koutky úst a přestože má tak příšerný vkus na dekorativní předměty. Je to totiž především její zásluha, že v nekonfliktním rodinném prostředí vypiplala svého syna v opravdového muže, na kterého se lze spolehnout a kterého lze bezvýhradně milovat.
A koneckonců – opravdu a upřímně se snaží nám nekecat do všeho. Jen jí to zkrátka občas ujede.
Teď mě napadá (což si ale vážně nechci moc připustit)… co když MÁ PRAVDU?
A jak jste na tom vy?
Nový komentář
Komentáře
já budu čtyřnásobná tchýně
tchána jsem nemusela, ale tchýně byla moc hodná ženská i mamko jsem jí řikávala
Naštěstí jsem vztahy s tchýní a tchánem měla v mezích normy
. Jen se mi nelíbilo jejich přání, abych jim říkala mami a tati...
, nešlo mi to přes pusu
.
tchýně - zvláštní kategorie, ke které se rafěji nebudu vyjadřovat
Tchýně je tchýně
Mehteb: já žiju blaze i bez tchyniných rad
Já mám tchýni hodnou i tchána!Říkám jim proto maminko,tatínku,vlastně dnes také babičko,dědečku.Na jejich rady někdy dám,jindy né.Prostě si vyberu.
.Mjí sice pět dětí,ale já jediná jim tykám,jsou prostě fajn!
Snažím se nepředávat moc zkušeností, neb tchyňka méně radící a kecající do všeho je milejší všem........ nicméně kdyby se občas všechny ty úžasné a nejchytřejší snachy zamyslely, musely by zákonitě zjistit, že máme občas pravdu a neříkáme jí jen tak pro nic za nic.......až budou za pár let taky tchyně, tak to zjistí....
Já řikám přítelovým rodičům běžně "zploditelé", takže na "stvořiteli" nevidím nic špatnýho.
Gabi: Nemám nejmenší tušení, co mě čeká. Proto jsem byla zvědavá na zkušenosti ostatních. Takže za reakce těch, co to pochopily, děkuju.
Nyotaimori: Jasně, za každej komentář dostanu dvě stovky. Vydělávám na kočárek...
No pro mně osobně jsou ty pojmy "Stvořitel" a "pan Miminko" ve srovnání s tím ostatním v pohodě... asi většina nastávajících matek má pro plod nějaké pracovní označení; no a toho Stvořitele beru jako pokus o humornou nadsázku, nebo mu třeba nemůže přijít na jméno, v každý rodině je holt něco...
7kraska: Po kom ty geny má? Po mimozemšťanech? A ještě něco - na bronchitidy mého syna nakonec nejlépe fungovaly babské rady mé maminky, i když ona je měla od své maminky. Holt alternativní medicína má občas co do sebe.
Stvořitel a Pan Miminko?
Adélo, prosím, už nepokračujte, to je moc
Se "staroučkama" bydlíme ve dvougeneračním domě.S tchýní se snesu v pohodě.....ale můj 3letý syn řekl před týdnem tchánovi :"Hele dědo, ty se do toho nepleť,jo?"
(zrovna jsem mu brblala, že je zase jak čuně).
Holt, někdo má prdlou tchýni, já mám na odstřel tchána, na něho je alergická i ta tchýně
Adélo, s babou se nepárej, zadny ohledy.
Ze je Tvuj manzel uzasnej, to neni jeji zasluha...80% vlastnosti cloveka je danych uz pri narozeni, vychova je vicemene bezmocna.
Proste delej si veci podle sebe a kdyz bude mit kecy, tak ji odsekni, ona si da priste pozor.
A ohledne prdiku a dalsich veci mas prece Internet...a snad i vlastni matku. Krom toho tchyne si to po tech letech uz nebude dobre pamatovat a doba se zmenila - jeji babske rady davno neplati. Treba memu priteli pravidelne podavali jeho rodice jako miminu tabletu s nazvem "hysteps", aby se zklidnil, tehdy to pry bylo bezne. Treba tuto radu bych ja jiste neakceptovala.
tchoř a svině
Právě jsem si vzpomněla, kdysi jsem znala chlapa, který říkal stvořitel svému penisu.
RenataP: jo a není ta jedinečnost přebraná ze seriálu Sex ve městě...v pátek opět dávali první díl...a s ním i Pana Božského
RenataP: tak s tou Kočkou mi to asi ušlo...nečtu poctivě každý článek...na to nemám čas, když ho mám, tak si sem tam přečtu něco, co mě zaujme...ale taky bych si myslela, že jde o příjmení
...takže jsem se v tomhle článku ztratila
...prostě Pan Miminko mi nejde pod nos
(příjde mi to nějak divně ujeté
)...a slovo "mimís" používám taky...ono taky člověk pokud píše pro určitou skupinu lidí, taky používám "mimíse" jen na některých auditcích...tady by vám to přišlo jako zhovadilost
Suzanne: A po porodu se jim mnohdy nevrátí. Já se bavím neustále.