Když byly mé dcerce čtyři roky, nastalo období, kdy marodila pořád. Chřipka, angína, nachlazení – vše se pravidelně opakovalo týden co týden.
Já tenkrát nastoupila do nové práce, která pro mne byla nejen velmi důležitá z finančního hlediska, ale byla to zároveň práce, která mě moc bavila.
Když Jitka onemocněla už potřetí za sebou, bylo mi trapné opět volat šéfovi, že mám paragraf. A přiznám se, měla jsem i trochu obavy z toho, že ta věčná pracovní absence vrhne na mě špatné světlo.... Konečně, byla jsem ve firmě úplným nováčkem a říká se, že první dojem je ten nejdůležitější.
Takže jsem večer, kdy měla Jitka opět teploty, zvedla telefon a zavolala tchyni s prosbou, zda by mi malou mohla pohlídat.
No... nepřeji vám slyšet ten vodopád výmluv, co z ní padal! Zkrátka a dobře, tchyně mi pořádnou oklikou řekla, že vnučku hlídat nebude.
A tak jsem opět skončila na paragrafu já.
Manžel, který neustále cestuje, doma zůstat nemohl, byť by chtěl sebevíc a naše babička nemá zájem se o malou postarat – tohle jsem řekla šéfovi, když jsem mu předkládala další paragraf.
Neřekl sice ani slovo, ale já měla hrozně špatný pocit. Proto jsem ještě to odpoledne opět volala tchyni a doslova žebrala a škemrala, aby mi malou pohlídala.
Vždyť je v důchodu a bylo by to jen na dopoledne!
Ale kdepak. Ani tentokrát jsem neuspěla.
Tchyně šla raději s kamarádkou do cukrárny, než by strávila dopoledne se svojí vnučkou.
Za měsíc – kdy jsem měla ještě další dva paragrafy – mi šéf řekl, že bohužel, ale musí se mnou rozloučit. Prý není s mojí prací spokojený....
Kolegyně mi však řekly, že slyšely, jak se baví s majitelem firmy o tom, že mám stále nemocné dítě. Majitel prý doslova řekl: Takovou tu nepotřebujeme....
Takže, milá tchyně, já ti opravdu moc děkuji!!!!!!!!!
Za email děkujeme!!!
Máte také svůj příběh k dnešnímu tématu Děti a jejich nemoci?
Podělte se a napište ho na adresu redakce@zena-in.cz a my ho otiskneme v odpoledních hodinách.
Nový komentář
Komentáře
ad.astra: bývalou bys nepožádala a současnou jo? Vždyť je furt babička, ne?
Léthé: tvůj názor je darda! Tak takovouhle tchýni bych nechtěla! Je to pěkná svině , když nepohlídá malou nemocnou holčičku!!!
A že nemá čas a dojde si raději do cukrárny? Tak to je podle mě sobec sobeckej.
Nikdo po ní nechce, aby hlídala, když to není nutné, ale v takovémhle případě? PŘÁLA BYCH JÍ, ABY ONA BYLA SAMA NEMOCNÁ a poznala co to je, když jí dcera odmítne pomoct!
Vivian: tak to já bych tě jako tchyni taky nebrala. Máš skvělé předsevzetí, že jaký si to uděláš, takový to máš, takže zcela jasně myslíš především na sebe, ale rodina jsou i ti okolo tebe. Sice ještě děti nemáš, ale až je budeš mít, může s tebou osud tak zamávat, že se může stát cokoliv a potom budeš potřebovat sama podat pomocnou ruku, třeba ve stejném případě, jako Míša, takže mohlo by platit i pořekadlo, že jak se do lesa volá, tak se z něj i ozývá Nebo by se ti taky mohlo stát, že místo toho, aby sis užívala vnoučat, budeš kňourat nad blbým kafem s kámoškama z domova důchodců v cukrárně
Suzanne: tak mě by taky ani ve snu nenapadlo požadovat bývalou tchyni o pomoc, ale dokud je to rodina, tak si myslím, že je správné si pomáhat. Ale holt už je to asi tou dobou, každý hrabe na vlastním písečku a nekouká, co se děje kolem. A většinou zle reagují lidé, kterým se něco špatného stalo.
Máme právno niekoho o niečo požiadať, ale ten druhý má rovnako právo povedať NIE a k tomu s úsmevom.
Inými slovami, mali by sme byť pripravení aj na alternatívu odmietnutia a nebrať ju osobne a urážlivo.
Zarazilo ma, že tá malá je imrvére chorá a opakuje sa chrípka, angína..a to 2x do mesiaca a Míša to rieši OČRkou a snahou šupnúť malú k babke miesto poriadneho lekárskeho vyšetrenia a liečenia.
milá tchýně si to dítě nepořídila tak co tu bulíš? Sobec si ty...ty bys chtěla mít prostě všechno. Práci, dítě, tchýni u kindrharanta...holt, musíš si vybrat .
Hlídat není povinnost, hlídat vnouče je dobrá vůle a když tě tak čtu, tobě bych nehlídala ani hodinu .
*Kotě*: no i kdyby automaticky spoléhala na tchyni, tak stejně si o ní každý pomyslí své, když z ní vyleze věta typu :
A tak jsem opět skončila na paragrafu já.
Manžel, který neustále cestuje, doma zůstat nemohl, byť by chtěl sebevíc a naše babička nemá zájem se o malou postarat – tohle jsem řekla šéfovi, když jsem mu předkládala další paragraf.
A nebo ještě horší varianta - Takže, milá tchyně, já ti opravdu moc děkuji!!!!!!!!!
To nevím, jak tohle chce obhájit
ad.astra: já jsem záště plná To víš, že jo, protože já jsem si jako matka samoživitelka našla hlídací slečnu, kterou syn miloval, a nikdy jsem nemusela být závislá na tchyni. Já se totiž radši zařídím podle svého, protože pak si zase nemusím stěžovat na to, že mi tchyně do všeho kecá Rozhoduju sama o sobě, jsem dospělá. A i když mi tchyně nehlídala a je bývalá, tak jsem za ní ráda zašla do nemocnice, když tam byla, a přinesla jsem jí vše, co potřebovala. Jaký si to uděláš...,jak říká Vivian, podepisuju to
femme: no divím se, že to řeší s tchýní ona a ne syn, co je na tom špatného?
Vivian: na tom něco je
hanika: profesionálové mohou vždycky od toho jsou profesionálové co kdyby Míša žádnou babičku neměla? taky by si to musela nějak zařídit. Takhle automaticky spoléhala na ni a holt to nevyšlo.
Lotka: a proč by manžel měl řešit svou matku? spíš by si to měli vyřešit oni dva, je to snad jejich dítě, jestli se nepletu!!!
tohle se mi snad jen zdá koho je to dítě? snad tchýně?? Míša by si měla uvědomit, že tchýně už nějaké to dítě vychovala a teď má právo na svůj klid a když bude chtít hlídat, tak se určitě ozve
já bych vás některý teda fakt chtěla mít za snachy ... nesměla bych si asi ani domluvit blbý kafe s kámoškou, protože co kdybyste náhodou potřebovaly, abych naklusala okamžitě hlídat? - a kdybych si nedejbože dovolila něco namítnout, psaly byste na ženu-in nenávistné články o sobcích
Já jsem naštěstí měla zaměstnání, ve kterým jsem mohla přijít odpoledne a svoji práci si udělat. A odpoledne hlídal manžel. Nikdy mi nehlídala ani jedna babička, vždycky jsme si museli pomoct sami a naštěstí to vždycky šlo.
Zaplať bůh za mojí tchýni. Stalo se mi něco podobného. Nastoupila jsem po MD do práce a za tři dny syn onemocněl a táhlo se to 3 týdny, prostě se z toho nemohl vyhrabat. Naštěstí mám jak chápajícího manžela , tak tchýni, takže jsem z těch třech týdnů byla doma jenom první tři dny, kdy to bylo nejhorší. Manžel i tchyně dělali na směny, takže si malého prohazovali. Dokonce si tchyně v práci klidně vyměnila směnu, když byl manžel v práci. A vím, že to udělala bez jakéhokoliv naléhání z naší strany.A musím říct, že s velikou radostí hlídá našeho mladého do dneška a to už je to puberťák. Paragraf si na něj dávno neberu, už je dost velký, aby zůstal sám doma, ale tchyně si ho vždycky, když mu náhodou něco je a nejde do školy, vezme k sobě. A musím říct, že za celou dobu jeho dětských nemocí jsem s ním byla doma 2x. Takže ještě jednou , moje zlatá tchyně, moc ti děkuji
Mluví z vás akorát zášť, protože vám taky nikdo nepohlídal, myslím si, že samy taky nebudete svoje vnoučata hlídat, ale neuvědomujete si, že svou zlobu a mstu obracíte jiným směrem.
*Kotě*: chtěla bych tě vidět kdybys nutě potřebovala pohlídat a nemohl by nikdo kromě tchýně a ta by ti řekla,že ani náhodou,protože jde někam na kafe
mě děti nehlídala ani vlastní mamka..natož někdo jiný..to není povinnost a někdo na malé děti prostě není..takový je život..musela jsem s dětma zůstat doma..sama...bez muže....a zvládáme to i bez cizí pomoci..tak se holka vzpamatuj a užívej si mateřství...
hanika: proč by měla tchýně být tak odvázaná z tvých dětí, že ti je bude hlídat kdykoli, když zavoláš? Kdyby tu schůzku měla týdny domluvenou, tak ji kvůli tobě má mýrnix týrnix zrušit? Tchýně není hlídací agentura, nemusí mít neustále pohotovost, aby ti mohla hlídat.
Lotka: já pochopím,že mi tchýně nepohlídá malou když musí něco vyřídit nebo podobně,ale nepochopím že si jde radši sednout do cukrárny Jenže kdoví jak to je,já vím jak to mám doma a to mi stačí