Když byly mé dcerce čtyři roky, nastalo období, kdy marodila pořád. Chřipka, angína, nachlazení – vše se pravidelně opakovalo týden co týden.

 

Já tenkrát nastoupila do nové práce, která pro mne byla nejen velmi důležitá z finančního hlediska, ale byla to zároveň práce, která mě moc bavila.

Když Jitka onemocněla už potřetí za sebou, bylo mi trapné opět volat šéfovi, že mám paragraf. A přiznám se, měla jsem i trochu obavy z toho, že ta věčná pracovní absence vrhne na mě špatné světlo.... Konečně, byla jsem ve firmě úplným nováčkem a říká se, že první dojem je ten nejdůležitější.

 

Takže jsem večer, kdy měla Jitka opět teploty, zvedla telefon a zavolala tchyni s prosbou, zda by mi malou mohla pohlídat.

No... nepřeji vám slyšet ten vodopád výmluv, co z ní padal! Zkrátka a dobře, tchyně mi pořádnou oklikou řekla, že vnučku hlídat nebude.

 

A tak jsem opět skončila na paragrafu já.

Manžel, který neustále cestuje, doma zůstat nemohl, byť by chtěl sebevíc a naše babička nemá zájem se o malou postarat – tohle jsem řekla šéfovi, když jsem mu předkládala další paragraf.

 

Neřekl sice ani slovo, ale já měla hrozně špatný pocit. Proto jsem ještě to odpoledne opět volala tchyni a doslova žebrala a škemrala, aby mi malou pohlídala.
Vždyť je v důchodu a bylo by to jen na dopoledne!

Ale kdepak. Ani tentokrát jsem neuspěla.

 

Tchyně šla raději s kamarádkou do cukrárny, než by strávila dopoledne se svojí vnučkou.

 

Za měsíc – kdy jsem měla ještě další dva paragrafy – mi šéf řekl, že bohužel, ale musí se mnou rozloučit. Prý není s mojí prací spokojený....

 

Kolegyně mi však řekly, že slyšely, jak se baví s majitelem firmy o tom, že mám stále nemocné dítě. Majitel prý doslova řekl: Takovou tu nepotřebujeme....

 

Takže, milá tchyně, já ti opravdu moc děkuji!!!!!!!!!

 

 

Za email děkujeme!!!
Máte také svůj příběh k dnešnímu tématu Děti a jejich nemoci?


Podělte se a napište ho na adresu
redakce@zena-in.cz a my ho otiskneme v odpoledních hodinách.