Foto: Shutterstock
Pavel (50)
Máme s manželkou snachu, která s námi nechce mít nic společného, už od začátku. Nechce nás vidět, nechce s námi povečeřet ani nic jiného. Má manželka (její tchyně) je z toho zoufalá, představovala si to jinak a tahle slečna (ještě se nevzali, proto slečna) ji úplně odmítá. Mluvil jsem se synem a je to prý právě kvůli ní. Víte, moje manželka je trochu citlivější a hodně věci řeší, často jí něco rozbrečí a málokdo to ustojí. Možná tam bude ten problém, ale to se nedá nic dělat, tchyně ani snachy se vzájemně nevybírají a měly by se respektovat. U nás to zatím tak nevypadá, ale třeba se to časem zlomí.
Marie (67)
Doopravdy jsem několikrát proklela svoji snachu, ne nehlas před ní, ale jen tak sama pro sebe. Můj syn si opravdu nemohl vybrat hůř. Mají spolu čtyřleté dítě, na které já skoro nesmím sáhnout, natož ho hlídat. Vnučku vychovávají opravdu zvláštně, rozmazlují ji a sama vidím, jaký fracek z ní roste. Na společné obědy se takřka nescházíme, pouze velmi výjimečně a když už se tak stane, většinou se chytneme. Bohužel snacha si mého syna omotala kolem prstu a já nezmůžu nic. Takovou rodinku jsem si nepředstavovala, a to si myslím, že já jako tchyně nejsem nijak hrozná, do ničeho se nepletu, jen bych chtěla vycházet normálně, jenže s ní to nejde.
Vlaďka (70)
Měla jsem kdysi špatný vztah se svojí snachou. Jsem vůdčí typ a jen tak si něco nenechám líbit. Snacha Daniela byla neuvěřitelně drzá, to bylo něco pro ně. Nestyděla se o mé svíčkové říct, že to vypadá, jako by to už někdo jedl a že to nemůže ani pozřít. Dokonce proti mně v jednu dobu poštvala i mého syna, se kterým jsme měli skvělý vztah. Oni spolu už naštěstí nejsou, takže se vše vrátilo do starých kolejí a s rozvodem přišlo i vídání se s mými vnučkami, toho jsem si myslela, že se snad nedožiju. Zkrátka snachy mám v ne příliš lichotivé škatulce. Ale věřím, že ne všechny jsou takové. I já jsem se moc nekamarádila s mou tchyní, takže bůh ví, co si ona, jako o snaše, myslela o mně.
Martina (47)
Žádnou snachu ještě nemám, ale moje kamarádky ano a to, co předvádějí, je opravdu na facku. Absolutní neúcta, nezájem a drzé chování. Doufám, že to tak není všude, ale bohužel já slýchám jen to špatné. Vím, že snachy mluví špatně o tchyních a tchyně zase o snachách, ale tohle je vážně extrém. Tak například snacha mé kamarádky Pavly ji nazvala tlustým vepřem a okomentovala její vzhled tak, že vypadá jako hřib. Má kamarádka to zaslechla, neřekla to přímo jí, ale to je jedno. Copak tohle je chování, které se sluší a patří? Moje další kamarádka Bohdana zase se svojí snachou vychází jen na oko, před ostatními se přetvařují, ale ve finále se v soukromí nemohou ani vystát, protože snacha je údajně hloupá, má nemístné poznámky a myslí si, že sežrala moudrost světa. No, mám se na co těšit.
Ivo (35)
V pozici snachy je moje manželka. A upřímně, nechová se jako nejlepší snacha na světě. Moje maminka je nejhodnější člověk, kterého znám, rýpnout si sice umí, ale která ne. Partnerka o ní často nehezky mluví, což já špatně snáším, ale kolikrát zatnu zuby a vydržím to, protože se nemíním hádat. Někdy manželku trochu usměrním, zvlášť, když to už přehání. Nechápu, co ji moje matka udělala, nejsem si vědom ničeho špatného. No, mám se ještě na co těšit. U nás zatím probíhají všechny společné rodinné večeře a obědy bez nějakého většího problému a hádek, ale co není, může být.
Zdroj: respondenti redakce
Čtěte také:
- Tchyni nemůžu vystát, horko těžko s ní vydržím v jednom pokoji, tvrdí Edita
- Tchyně pořád tvrdí, že má zaostalou vnučku, stěžuje si Markéta
Nový komentář
Komentáře
To jsou dva různé úhly pohledu. Tady mluví tchýně o snachách - záporně. Jindy mluví snachy o tchyních - záporně. Manželka toho Pavla - fňukna, která si všechno vynucuje pláčem. Ta další paní - Marie - ta vždycky dělala všechno nejlépe a kdo tomu nevěří, je tur. No a ten Ivo, když jeho manželka škaredě mluví o jeho matce, tak by si to měl vyjasnit, ať se manželka ovládá ve svých výrocích. Mně se to kecá, tchýně zemřela 3 roky po naší svatbě a bydlela od nás 700 km daleko. Snachy nemám, protože synové se neoženili.
Moje nastávající snacha je tichá, milá a chytrá ženská. Syn je nadšený, že s ním sdílí lásku k deskovým hrám a pyšný, když ho porazí. Já zas, že nemá problém mě pozvat do divadla a nabídnout společný pobyt na divadelním festivalu. Možná, že respektuji jejich soukromí a zájmy. Přestože se během týdne potkáváme, zajdeme jednou na společný oběd a my holky na jedny horké maliny.
copak tchýně a snacha...to je běžné, ale větší průser je když toto a ještě horší věci se dějí mezi matkou a dcerou celoživotně a odmala to matka dává dceři dost najevo .. přesně řečeno větou nemám dceru.. ať děláte dobro jak chcete...tak to je psycho to mi věřte!!!
Každý je jiný. Hodný, zlý, tolerantní, vztahovačný, podřízený, rozkazovací. A tím, že se stane tchyni nebo snachou se jeho povaha nezmění. Je tam prostě mezigenerační rozdíl. Málokdo si bude hledat kamarádku, a rozumět si s ní, mladší/starší o 30 let. Tchyni jsem jasně řekla, že to je naše rodina a jim do toho co děláme nic není. To samé dodržuji u syna a jeho rodiny. A funguje to.
Ani jedna tchyně nepíše o společném soužití pod jednou střechou. To je obrovská výhoda, neb na nervy si takhle lezou i andělé. Jinak jsem přesvědčena, že získáním titulu tchyně nebo snacha se nijak nemění vrozené IQ. Těžko očekávat, že hádavý a sobecký člověk změní povahu. A je hodně špatné, když ty ženy mezi sebou soutěží. Je jedno, o co, ale vůbec. Na návštěvě u tchyně by se podle mě měl umět chovat každý tak, jako by navštívil někoho cizího. Čili slušně. A naopak, samozřejmě. Tchyně jen kvůli věku nemá patent na rozum. A ta mladší by zas neměla trousit načtené rozumy, které jsou kolikrát komické a k ničemu. Prostě - mlčeti zlato. Děti patří rodičům a co si vychovají, budou mít.
Jinak já byla snacha a teď jsem tchyně. Moji tchyni jsem měla ráda, byla to příjemná paní, ačkoli samozřejmě neměla vždycky stejné názory a někdy se jí jistě taky otevírala kudla v kapse, ale poctivě se snažila a já taky. Jo, taky se mi stalo, že jsem se v soukromí chytala stropu a říkala si "proboha, jak může?!?" a pak jsem vychladla a uznala, že se vesměs nejednalo o žádnou tragédii a že třeba ani nešlo o vinu tchyně. Že vyskakuju zbytečně. Nevím, jestli se to tchyně někdy dozvěděla. Pokud ano, nedala to najevo. No a moje snacha je taky fajn ženská, i když pochopitelně není dokonalá a leccos jsem si druhdy taky představovala jinak. Ale je to žena mého syna, on si ji vybral, má ji rád, mají dítě, žijí spokojeně tak, jak jim to vyhovuje, a moje občasné návštěvy zatím vítají, tak doufám, že nejsem za megéru sánskou.
Za těch cca 15 let už by se to snad projevilo. 
Svět není černobílý a tyto příběhy jsou toho dokladem. Podle mého ve všech případech jsou ty "zásluhy" na obou stranách, jak u tchyní tak i u snach. Sama bych měla problém se setkávat s osobou, která všechno řeší a hned ji to rozbrečí, bylo by mi to nepříjemné a vyhýbala bych se tomu co nejvíc. Vůdčí typ Vlaďka bude taky dost problematická osobnost. Marie tvrdí, jak se do ničeho neplete, ale pokaždé "se chytnou", to je poněkud v rozporu. Martina má informace jen z třetí ruky a neví, jak se mají věci doopravdy, jen vyslechla stížnosti kamarádek. No a Ivo - je logické, že má maminku za nejhodnějšího člověka na světě, v pořádku, ale manželka to může vidět odlišně, a bylo by fajn, kdyby ji neusměrňoval, tím ničemu neprospěje.
Vztahy tchýně snacha mohou být fakt drsné. Znám jednu patologickou tchyní, je to osová, kterou b dobrovolně nikdo nechtěl ve své blízkosti. Taky se s ní mládí stýkají tak jednou ročně. Je to zlý člověk. Znam i jednu trochu zvláštní snachu, je to moje kamarádka. Jako kamarádka, matka a manželka je skvělá, ale z nějakého důvodu nenávidí svoji tchyni. Důvod neznám, takže nesoudím. Teorii, že si snacha má vážit své tchýně, jelikož vychovala jejího muže, neuznávám. Úcta není nároková. Nicméně, v článku vidím jenom tchýně, jaké nikdo nechce. Jedná přecitlivělá plačka. Pak Marie, která nezvládla přechod syna zpod jejich křídel do své vlastní rodiny. Vůdčí typ Vlaďka, děkuji pěkně. Martina, která sice snachu nemá, ale už má názor. A Ivo, který má sice nejhodnější maminku, která sice rýpe, ale jinak je skvělá, tak určitě. Takže je proti své ženě, která má možná důvod, nebýt z té nejhodnější tchýně děsně nadšená.
Moje tchýně je fajn. Neshody máme, jsme lidi, ale jaksi se v rozdílných názorech moc nerýpeme. Do výchovy zásahy nedovolím, nebydlíme blízko u sebe, respektujeme se, máme, doufám, korektní a většinou příjemný vztah.
Bylo už napsáno dost o vztazích kde je zlá tchýně nebo snacha. Nejhorší je když jejich vzájemnou nesnášenlivosti trpí všichni, včetně vnoučat. Z některých příběhů, které jsem četla, mrazí. Je hrozné čeho všeho je z nenávisti tchýně nebo snacha schopna. Jsem šťastná že jsem měla skvělou tchýni a mám s partnery svých děti hezký vztah.