Foto: Shutterstock
Moc mu to nejde a nemá trpělivost to zkoušet. Babička mu koupila krásné barevné boty na tkaničky jako motivaci, ale podporu nenašla ani u Lindy.
Bohužel se z malých tkaniček stalo rodinné drama. Uražená babička si myslí, že nic nebrání tomu, aby se Tomášek naučil zavazování tkaniček a Linda, jeho matka na tom netrvá, naopak si myslí, že nutit dítě do něčeho, co zrovna nepotřebuje je zbytečné. A protože Tomík byl u jedné z výměny názorů babičky a mámy, raději volí variantu, že to dělat nemusí. Takže když ho babička, když jsou spolu o samotě, chce učit zavazování, Tomík jednoduše řekne, že to dělat nechce.
„Já to nechápu, proč by to neměl už umět, jde jen o to mu to ukazovat neustále dokola, přimět ho, aby si to zkoušel, kdyby neměl boty na suché zipy, tak by to umět musel. To přece není žádné zatěžování, vy jako rodiče byste měli Tomíka občas vystavovat situacím, že musí taky dělat něco, co se mu zrovna nechce“, rozčilovala se babička.
Jenže Linda má jasno. Má na to ještě čas a většinu bot má stejně bez tkaniček. Má to tak i její kamarádka, co má stejně staré dítě. Protože se pohádala s tchyní, šla si přečíst i diskuse maminek na internetu na tohle téma. No, některé psaly, že už to jejich dítě umí, jak je šikovné, ale jiné, přesně jako ona, psaly, že to dítě neučí. Proč jako? Suchý zip je přece snadný pro nazouvání. Drilování zavazování tkaniček možná znala generace před tím, ale její syn to určitě někdy v budoucnu zvládne.
Jak je to se zavazováním tkaniček? Zde je odborné vyjádření MUDr. Martiny Spaziererové, pediatričky z EUC Kliniky Kladno:
Tato dovednost sice vypovídá o úrovni vývoje jemné motoriky a koordinace u dítěte v předškolním věku, sama o sobě však není žádným rozhodujícím, požadovaným testem. Běžně se na její zvládání v ordinaci neptáme a ani ji netestujeme.
Pokud však rodiče pozorují, že dítě od předškolního věku není schopno naučit se některé takovéto složitější dovednosti, špatně zvládá rovnováhu, neumí chytit třeba míč, více zakopává , má obtíže také při psaní, atd., prostě je celkově motoricky neobratné, mělo by podstoupit specifické testy u pychologa a neurologické vyšetření k vyloučení poruchy psychomotorického vývoje.
V kolika letech jsou děti schopné zavazování tkaniček?
Jsou děti, které se to naučí už ve 3 letech, některé to neumí pořádně ani ve věku 6 nebo 8 let. Někdo je šikulka od přírody a někdo zase nešika. Záleží také, jak se dětem věnujeme a jak často nové dovednosti cvičíme. Vše se dá naučit, natrénovat. Je to o trpělivosti a děti se trpělivosti potřebují učit. Nácvikové pomůcky jistě existují, ale snadno si je uděláme i doma.
Řeknete si možná, že dnes máme mnoho různých a lepších typů zapínání bot a botiček, ale umět zavázat dva konce čehokoli „na mašličku“, která je pevná, ale přitom jde snadno rozvázat, je velice praktické a hodí se nám i v různých jiných oblastech života ( sáček s pečivem v supermarketu, stuha na dárek, šňůra u kalhot a spousta dalších. Proto bychom si tuto dovednost měli jistě - dříve či později - osvojit všichni.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Naše články:
Nový komentář
Komentáře
Můj rozvedený přítel bral často svého syna středoškoláka na společné výlety. Kluk vždycky míval velmi kvalitní boty na tkaničky. Jenže jsme každých 10 minut stáli a čekali, než si opět rozvázané boty zaváže. Byla jsem z toho úplně hotová a nakonec mu boty zavázala sama. Můj syn se naučil zavazovat tkaničky po 3. roce. Koupila jsem mu dřevěnou botu na kolečkách se kterou rád jezdil, jenže tkanička se mu pletla do koleček a tak se to rychle naučil. Jasně že je dnes plno bot na suchý zip které děti upřednostňují, jenže zavázat něco je základní dovednost, kterou bude využívat často. Když se děti brání botám (nejčastěji z laxnosti maminek), proč je to neučit na něčem zajímavějším (zabalením dárečku třeba). K těm botám pak dojdou logicky sami. A mimochodem, v pozdějším věku jít např. do divadla nebo na pracovní pohovor v botách na suchý zip je totální faux pas.
Můj muž naučil vnoučata zavazovat tkaničky. Ale pravnuk neumí,řikám mu,děda tě neučí. Nezájem, že má boty na sucháče. Ale hodně dětí má problém s hodinami. Vyrostly na digitálních a u ručičkových musí přemýšlet.
Já zoufale nerad zavazuji tkaničky, jako že mi to fakt vadí. A výběr bot na suchý zip je skutečně dost omezený, pokud chci nějaké do práce ke kalhotům, tak je tragicky omezený. Ale nejsem líný obíhat celý měsíc prodejny s botami, abych pak pár měsíců (životnost bot je tragická) nemusel zavazovat tkaničky!
Jestli není problém jinde, tak bych si z těch tkaniček nedělal těžkou hlavu.
Ehm, dceři je dvacet a klasicky, jak jsme se to učili a jak jsem se jí to snažila naučit, to neumí. Má jakýsi podivný způsob, kdy ty dvě smyčky nějak prostrčí - vypadá to jakž takž, ale dle mě to pevné uvázané není. Ale nosí pořád tenisky, tak to asi funguje
Tady jde spíš o to, že Tomík něco nechce dělat, tak nemusí. Co bude ve škole, Tomáška to nezajímá, nebude se učit? Co třeba sport, mají běžci boty na suchý zip? A kdyby to řekla Lindina matka a ne tchyně, tak OK? Kdyby mi syna "dost často" hlídala tchyně a řekla něco takového, řeknu jí alespoň, že se pokusíme. Jinak si babička může taky najít jiné zájmy, než dost často hlídat vnuka.
Ještě bych napsala. Před pár lety firma, ve které jsem byla zaměstnána, spolupracovala s indickou společností. Přijela k nám, sem do ČR, dvacetiletá Indka. Vzali jsme ji na nákupy, měli jsme od šéfa za úkol koupit jí naše civilní oblečení a boty. Oblečení, to zvládla. Koupili jsme jí tenisky, obuli jsme jí je, zavázali tkaničky, ona takovou obuv neznala, postavila se v těch teniskách a začala na celý obchod kříčet: Help me! Help me! Vypadali jsme jak surovci, kteří ubližují tvorovi z jiného světa.
Pro mladšího syna jsem měla takového většího hadrového panáčka, který měl na oblečení knoflíky na zapínání, druky, zipy, suchý zip a tkaničky. Na té hračce se sám naučil ty titěrnosti zvládat. Ona ta babička, která trvá na tom, že kluk musí umět zavázat tkaničky, je ona sama šikovná na ruční práce? Umí háčkovat, plést, drhat, vyšívat, obšívat knoflíky? Třeba jediná ruční dovednost jsou právě jen ty zavázané boty.
Je to jemná motorika prstů. Děcka mají boty na suchý zip, na utažení gumičkou. Nic je nenutí, aby se naučila zavazovat tkaničky. Můj vnuk má 17 a tkaničky u bot nebo šňůrky na mikině si nedokázal až do nedávna zavázat. Neumí zavázat ani pytlík s pečivem. Ne. Není retardovaný. Je studentem gymnazia, s velmi dobrými výsledky, hraje na saxofon, mluví německy a anglicky a v hlavě má encyklopedii. Poučí mne, jak se vypočítá objem koule, jaká je vzdálenost měsíce od Země, jaký je průměr zeměkoule, jakou vlajku má ten který stád, a jiné, pro mne určitě tuze potřebné, informace. Začal chodit na lezeckou stěnu a věnovat se horolezení. Když jsem viděla tu smyčku, kterou "uvázal", řekla jsem mu, ať raději nelozí nikam, protože ta mašlička, kterou si uvázal jako jištění, ta ho nepojistí a on se zabije při prvním výstupu.
Z pozice babičky jsem tkaničky nikdy neřešila, ani nevím, kdy se to vnučka naučila a jestli to vůbec umí, nějak to jde mimo mě. Jenže já vnučku nehlídám. Kdybych ji měla na starost a zjistila, že se neumí obout, požádala bych rodiče, ať ji to buď naučí, nebo jí dávají boty bez tkaniček, protože já jí je teda zavazovat nebudu, to ani omylem. Z článku se nepozná, jestli tkaničky nejsou jen vrchol ledovce. Pokud je Tomík poleno od přírody a k tomu od maminky rozmazlený, že nemusí dělat, co nechce, tak se dá předpokládat, že bude mít poněkud potíže, když nebude umět věci, které jiné šestileté děti běžně zvládají, a když odmítne ve škole něco dělat, protože se mu zrovna nechce, to ho budou učitelky přímo milovat.
Tak v dnešní době kdy máme boty na suchý zip nebo jednoduše nasazovací bez zipu je téma tkaničky podle mě zbytečná. Navíc ve skoro každé prodejně s dětskou obuví je převážná většina bot na suchý zip. Já si třeba boty na tkaničky zavážu jednou a zavázané si je už vyzouvam nebo pomocí lžičky nasazuju.
Dodatek. Ale nedělala bych z toho téma sporu třeba s tchýní. Vážím si jí a ačkoliv máme rozhodně rozdílné názory na mnoho témat, tak v tomto případě z článku bych situaci řešila vstřícně. Pokud by přišla s tím, že by to dítě chtěla naučit, tak bych ji před dítětem podpořila. Nejsem názoru, že to dítě rozhodně umět nemusí a nemá. Jen pro mne to do jejich první třídy nebylo téma, soustředila jsem se na plno jiných věcí a dovedností. Takže dělat z toho boj, to je zbytečné. Matka by tady mohla trochu popřemýšlet, že to babička může vnuka klidně naučit, a tudíž mu říci, že se to bude učit se babičkou, ta už bude vědět, jak ho motivovat. A babička by měla vzít zpátečku v urážení se, protože tkaničky fakt nejsou výkladní skříní dětské dovednosti a opravdu nevypovídají nic o tom, jak šikovné dítě je.
Jojo, i dnes jsou matky nebo babky, které podle tkaniček posuzují míru zanedbání dítěte :D. Moje děti si neuměly zavázat tkaničky rozhodně do první třídy, a ani teď to nejmenší to nějak hrrr stylem učit nebudu. Nepovažuji to za důležité, boty s tkaničkami mají moje děti tak jedny plus brusle každé, tak si tuto dovednost můžou zarámovat klidně babičky nebo soutěžící maminky. Mám hrozně zanedbané děti, sice umí od 3,5 let na kole bez přídavných koleček, bruslit jak v létě, tak v zimě, hrají na klavír nebo na housle, ale jsou děsně zanedbané a mají určitě děsivou jemnou motoriku, když si neuměly zavázat tkaničky. Popravdě, ještě v jejich první třídě mi to bylo úplně buřt, pak chtěly brusle na tkaničky, tak to během jednoho dne dokázaly šněrovat jak profící. Tak nějak zastávám názor, že schopnost hrát na housle mi o jejich motorice říká více, než... tkaničky :D Fakt tkaničky o dětech ani matkách nevypovídají nic. Jen se o tom dá na síti samozřejmě hádat a řešit, jestli by se to dítě nemělo lépe u jiných rodičů, kteří by ho tak trestuhodně nezanedbali (hyperbola, kapišto?).
děti, když nastupovaly do školky ve třech letech se musely samy o sebe postarat (WC, umýt, obléct), včetně zavázat šňůrky u bot... když to neumí dítě, co má před sebou školní docházku, je to už na pováženou, matka evidentně dítě zanedbala...
To jsou zase kydy.... Babička má pravdu, že by rodiče měli učit dítě i nějaké trpělivosti a dovednostem, ne pouze to, do čeho se dítěti chce. Vidím to na každém rohu kolem sebe, dnešní maminky skutečně vychovávají své děti až moc benevolentně, netvrdím, že by je měly řezat nebo na ně ječet, ale že by jim cokoli trpělivě vysvětlovaly (například když sebou dítě v obchodě praští o zem a kope kolem sebe a ječí, tak maminka raději honem koupí miláčkovi vše, co chce, jenom aby byl klid), tak to jsem ještě neviděla. A je fakt, že klidně ať maminka z článku chlapečkovi stále umetá cestičku, ale ať za pár let nebrečí, že kluk je nesamostatný, nic nedokáže a ať mu stále hledá náhradní řešení. Říká se tomu opičí láska.