Proti své tchyni nikdy nemohla říct nic špatného. Nebyly kdovíjaké kamarádky, ale vycházely spolu bez sebemenšího problému. To se nezměnilo, ani když se Radce před pěti roky narodila dcera Michaela. „Milada sice nebyla předpisová babička, Míšu vídala sporadicky, ale její volba. Znám plno rodin, kde babičky nefungují. Jenže když se před dvěma roky narodil Tadeáš, úplně otočila,“ vzpomíná Radka, která se tehdy nestačila divit. Najednou u nich doma vítala tchyni několikrát do měsíce.
Najednou začala mít zájem
Radka už se radovala, jak jí nejspíš došlo, že vnoučata jsou malá jen chvíli. Jenže postupně zjišťovala, že babička nemá zájem o obě děti, pouze o chlapce. „Na procházku chtěla chodit jen s kočárkem, Míšu odmítala. A aby nemusela absolvovat její plačtivé scény, že ji s sebou babička nechce vzít, začala docházet hlavně dopoledne, kdy byla její vnučka ve školce. Bylo mi to děsně líto, vůbec jsem nechápala, co ji k tomu vede. Míša je moc hodná holka. Sice trochu upovídaná, ale žádné zlobidlo,“ popisuje Radka problémy, které postupně gradovaly.
Foto: Shutterstock
Domluvy nepomohly
„Táda pro babičku zůstal číslo jedna. Nejen že trávila čas a hrála si výhradně s ním, ale byl to taky jen on, komu nosila dárečky. Různé mlsky, plyšáky a další hračky. Když se Míša rozbrečela, protože jí to přišlo líto, jen se na ni rozkřikla, že je rozmazlená. Prý ona už má hraček dost a je velká, tak to musí chápat,“ kroutí hlavou Radka. S manželem se tchyni pokoušeli několikrát domluvit, ale marně. Dál okatě preferovala svého vnuka.
Dcera plakala stále častěji
„Míša začala vést řeči, že ji babička nemá ráda. A co že udělala špatného. Častěji večer plakala a já už to nevydržela. Řekla jsem tchyni na rovinu, že jestli se takhle hodlá chovat, ať už k nám nechodí. Samozřejmě s manželovým posvěcením. Ona se urazila a už u nás dva měsíce nebyla. A ne, není to covidovou situací. Tohle ona nikdy neřešila. Sice mě to odcizení mrzí, i kvůli Tádovi, který svou babičku miluje, jenže nechci zničit svou dceru. Pokud si Milada neuvědomí, jak se chová, tak mi tu chybět nebude,“ dodává Radka.
Čtěte také:
- S tchyní se přetahujeme o miminko. Jsem prý přecitlivělá šestinedělka, stěžuje si Jana (29)
- Přišla jsem o syna a našla vnučku, vypráví Dita (59)
Nový komentář
Komentáře
Jednomu dava a druhému ne to není normalní.
Kde jsou ostatní prarodiče? Dědečci, druhá babička?
A proč ta dcera pořád brečí, to není normální, takhle lítostivé dítě, v pěti letech by ji to samotnou nenapadlo, že snad udělala něco špatného a proto ji babička nemá ráda. To asi slyšela od matky, možná víc podobných řečí. Ono by to chtělo slyšet i verzi té tchyně. Klidně to mohlo být tak, že před 5 lety tchyně ještě chodila do práce. Tak nemohla vozit kočárek a neměla tolik času na první vnouče. Teď na to druhé už ho třeba má, protože je už v důchodu. Logicky tak má lepší vztah s tím druhým, než s tím prvním. A jestli je ta dcera opravdu rozmazlená a ubrečená, tak holt se to projevuje. To nám ovšem matka těch dětí neřekne, protože ona zase zjevně preferuje dceru před synem. 
Radce se nedivím, udělala bych to stejně. Když se moji rodiče stali prarodiči, prohlásili, že u nich budou bez rodičů přes noc jen vnoučata bez plenek, mohla jsem být v klidu, syn byl velmi šikovný. Horší to bylo s jeho bratrancem, který měl plenky ještě ve 4 letech, protože podle sestry se má dítě samo rozhodnout, jestli bude chodit na nočník nebo WC, měla dvě děti v plenkách, i když už začaly jednorázové pleny za přijatelné ceny. No, a sestra se na naše naštvala, ale brzy ji to přešlo, když potřebovala hlídání.
Jak přes kopírák. Akorát obráceně...preferuje se vnučka a vnuk je "mimo" od narození. Marná snaha vysvětlovat. A taky to dopadlo blbě.
Správné rozhodnutí. Taky bych nedovolila, aby mi někdo dělal takové rozdíly mezi dětmi. Jako by byla vnučka méněcenná. Dokud babička nezmění přístup, tak bohužel. A to píšu jako osoba, která naprosto uznává práva prarodičů. Ale co je moc, to je moc.