Vím, není to princ na bílém koni, kterého si zřejmě pro mě vysnili (o dvacet let starší, rozvedený) a začalo jim vadit, že jsem se najednou změnila a začala si zařizovat život podle sebe. Přispělo k tomu i to, že jsem shodou okolností získala malý byteček a přestala jsem být pod kontrolou. Nebudu popisovat ty urážky, kterými častovali mě i jeho - to jsem odrazila, vadilo mi a dodnes mi vadí výpady rodičů na adresu jeho maminky.
Podotýkám, že ji nikdy neviděli, nikdy s ní nemluvili - nechtěli. Domnívají se, že ona je velmi ráda, že se syna takhle zbavila, že udělal "dobrou partii", když si našel a posléze vzal holku o dvacet let mladší... Přitom jeho maminka je moc fajn, ona sama měla obavy, jestli nám to bude klapat, ale moc nám držela a drží palce...
Zkrátím to - jsme sedm let manželé, máme skvělého pětiletého kluka a manželství drží hodně pevně....Jen mě občas trápí, že rodinné oslavy prostě děláme odděleně - jeden den s Jeníkovou maminkou, druhý den s našima....
Prostě moji rodiče o ní nechtějí nic slyšet ani vědět. Já vím, že se tím o spoustu věcí ochuzují, kdyby ji znali, zjistili by, že mají spoustu názorů naprosto stejných a že to je prostě normální ženská, která navíc, ačkoli manžel je jedináček, dá spíš za pravdu mě než svému synáčkovi....
Mockrát jsem jim vysvětlovala, že je jeho maminka úplně jiná, než si oni myslí, navíc pro své domněnky nemají žádný reálný podklad - prostě si to chtějí myslet, protože jim to vyhovuje. Musela jsem sáhnout k razantnějšímu kroku. Hodně důrazně jsem jim řekla, že na mě a na Jeníka ať si vyjíždějí jak chtějí, že je mi to naprosto jedno - ale jeho maminky ať se neopováží ani slovem dotknout, jinak se s nima přestanu stýkat. Zabralo to...
Naštěstí jeho maminka to bere spíš s humorem, i když určitě ji to taky trápí, ale nedá to na sobě znát...Kdyby každá měla takovou tchyni, jako já..
Holky, máte s tímhle zkušenosti??? Jak spolu vycházejí rodiče (případně jiní příbuzní) vaši a vašeho partnera?
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Já jsem měla /dnes už bohužel/ tchýni opravdu zlatou. Na rozdíl od mé matky na mě nedala dopustit, jen měla starosti, aby mě její syn neubližoval a vážil si mě /pozn. vdávala jsem se za rozvedeného muže s dcerou ve vlastní péči/. Babička zlatá bohužel zemřela pro mě brzy, dnes bych z ní určitě měla jedinečného poradce pro výchovu dětí. Prostě to nebyla tchyně, ale moje babička Věra.
ja jsem se svou tchyni vychazela velice dobre, no da se rict, ze vychazim porad dobre, mam dve deti, ale tchyne si bere jen meho syna a dcerku nechce pak si jeste bere na hlidani od svagrove tedy vlastni dcery malou ktera ma ted 3roky, bydli ve stejne bytovce takze mala je u ni od rana do vecera, je to i tim, ze svagrova je bez chlapa takze ji asi tim chcou toho otce vynahradit, vse bylo v podode dokud zila tchynina maminka, ktera byla uplne perfektni a deti brala vsechny stejne, ale jsou to uz 2roky co zemrela a od te doby se vztah me a tchyne zmenil, moc spolu nemluvime a ja ji ani nevyhledavam jen kdyz potrebuji, meho syna si bere hodne casto, ale vadi mi, ze dela rozdily mezi detmi, no snad se to zase zlepsi, ale moc tomu neverim
matiee: Asi proto, že rodiče žijí (často) v bludech, že oni jediní vědí, co je pro jejich děťátko nejlepší (ať je dítěti pět, patnáct nebo padesát), jejich dítě prostě nemá tolik zkušeností jako oni a tudíž neví, co je pro něj nejlepší
..Ve spoustě případů rodiče nepochopí (nebo nechtějí pochopit), že jejich dítě je prostě už dospělé a není mladší kopií svých rodičů, má vlatní názory vycházející z vlastních zkušenosti a prostě má právo se rozhodnout podle sebe, i když hrozí, že si nabije čumák. myslím (a doufám, že se mi to v případě syna bude dařit, až bude velkej), že rodiče by tu měli být proto, aby dítěti sice sdělili svůj názor, ale respektovali to, když se dítě rozhodne jinak.. Dítě musí vždycky cítit, že ti rodiče jsou tady, kdykoli je bude potřebovat, i když se jejich názory budou různit..Možná to celé nepochopení spočívá i v tom, že naši rodiče byli více vychováváni v poslušnosti rodičů a následně tenhle model chování předávají dál na své děti a už v tom lítáme..
Moji a mužovi rodiče se taky viděli jednou - na svatbě a dál už není zájem. Respektive naši druhou stranu zvali, ale ta neměla zájem. Na to, že jsme spolu s
devět let, to jde, ne? Ale proč to lámat přes koleno....
Landriel: to je smutný...
Já se svou matkou vpodstatě už nemluvím - tchán a manžel jí pomáhali se stěhováním, vpodstatě to všechno odedřeli a ona na ně za to byla jenom sprostá a hnusná, fakt hnusná, žádné díky, jenom jedovaté poznámky typu, že takové si nikdy neměla pouštět do bytu a podobně. Přitom ji to nestálo ani korunu a ještě jí to trvalo 3 měsíce. Fakt hnus. Vždycky byla divná, ale tohle je teda moc. A pak se začala snažit rozeštvat mě s
a nakonec ještě řekla sousedce, že by vedle nás nechtěla bydlet, protože bysme ji pořád otravovali s hlídáním. Tak to teda 
. Takže at si trhne a vnučku už v životě neuvidí. 
HOlky zlatý, všem vám moc děkuju za povzbuzení.. koukám, že (bohužel) nejsem sama, kdo má tyhle problémy - no, koneckonců díky za to, že máme "jen"tyhle problémy..
Mimochodem jsem našim taky řekla, že jestli zjistím, že manžela nebo jeho maminku pomlouvají jakýmkoli způsobem před Ríšou, tak je mezi náma konec a Rišáka už nám hlídat nebudou, že si radši najdu paní na hlídání.. dávají si pozor, zatím se to nestalo...to víte, jedinej vnuk, kterýho bezmezně milujou..
sarobrouk: Ahoj,vůbec se netrap tím, že se ncítíš na to být maminka.. mně se Ríša narodil v 29 a vůbec mi to nepřipadá nějak pozdě, moje kamarádky z vejšky začaly houfně rodit teď, když je jim všem kolem 35 - a jak si to užívají... my jsme s Jeníkem miminko chtěli, ale když se to povedlo hned napoprvé poté, co jsme si řekli, že už by to nějaké miminko chtělo, tak najednou jsme z toho byli trochu v šoku a říkali si, jestli jsme nemohli ještě chvilku počkat... ale to přejde, neboj, nic nelámej přes koleno, hlavně, že jste s partnerem v pohodě...držím palce
Juli: že by se rodiče museli přímo milovat, to teda nemusí, to rozhodně ne, ani se nemusí nijak moc stýkat, ale nevidím důvod, proč by jedna strana musela druhou bezdůvodně urážet..
Zuzanicka: Moc díky, mám dojem, že jsme obě asi kopie... moc díky za povzbuzení..doufám, že se jednou podobným způsobem nebudu chovat k synově partnerce a jeho rodině..
Tak s tímhle naštěstí problémy vůbec nemám. Můj manžel je cizinec, jeho celá rodina žije ve Velké Británii a tudíž se všichni setkali jen jednou a to na svatbě. A hlavně je tady jazyková bariéra, otec anglicky neumí a oni pochopitelně česky taky ne, takže rodinné historky na svatbě tlumočila (s velkými nepřesnostmi) tlumočnice a tím veškeré další styky ustaly, akorát vzájemně vyřizujeme pozdravy. Musím ale říct, že jak otec (mamka nežije), tak mužovi rodiče jsou skvělí a asi by si bez problémů rozumněli. Mějte se a Jitko, držím Ti
, určitě si do ničeho nenech mluvit, jedná se o Tvoji rodinu. Motty
Ahoj Jituš,
protožě někdy mne dává jí za příklad...
Můj otec má pro mne půl slova jen když se trochu napije... jinak nic... prostě nekomunikujeme... já jsem měla snahu, ale stokrát nic umořilo vola... přitom netuším proč, když jsem byla malá, tak to byla docela O.K., sice už tehdá byl morous, ale přeci jen to nebylo tak strašný jako teď. Třeba tchán s tchýní mi pokaždé, když mne vidí v telce volají nebo píšou sms-ky, že jsem se jim líbila a tak... moje mamka to nahrává... a táta? Jediné co ho jedinkrát zajímalo byla výše honoráře 
Tchán s tchýní se snaží s našima přátelit, když jsou u našich děti, tak tam zajedou, na chvíli... ale můj táta nemluví ani s nima (čím je starší tím mluví s míň lidma), naši u nich nikdy nebyli, byť je zvou... problém není v mojí mamce, ale v tátovi. Netuším, proč s ním ještě stále žije 
nejdřív se chci omluvit, že jsem ti zapoměla dát vědět, že toho 27.2. se neuvidíme... úplně mi to vypadlo... mladej byl nemocnej a tak jsem do Phy jela až večer.
Jinak k těm rodičům - já to mám podobné v tom, že tchána mám mnohem raději než otce. Tchán se ke mě chová jako gentlemann, chválí mne, chvíli mi je až skoro trapně před tchýní
My jsme svoje rodiče představili až po 2 letech, kdy jsme bydleli střídavě u rodičů drahouška a pak 1,5 roku nastálo u mých. Když mi jeho rodiče říkali, že viděli moje rodiče ve městě a to přitom naši byli asi o 400 km dál na jiném konci republiky, tak jsme je při příležitosti kolaudace bytečku pozvali k nám společně, jen aby se mohli na ulici zdravit a věděli, kdo je kdo. Jinak taky nevidím důvod k nějakému kamarádění, kór, když je mezi nimi asi 20 letý rozdíl. To je posun o generaci a rozdílné zájmy a názory. Myslím že jsou všichni super, ale každý má své místo. Děti zatím nemáme, takže neřeším babičkování. Drahý má malýho z 1. manželství, takže moje máti možná trochu žárlí, že skorotchýně má vnuka a ona ne, ale snad se taky někdy dočká, nechci se do toho nechat nutit. Je mi skoro 30, ale prostě se nějak furt necítím na to být matka. Myslíte, že to někdy přijde, ten pocit, nebo že se s tím vztahem k dětem musí člověk narodit. Nebo mám doufat, že až budu těhotná a nebo až porodím, tak se něco ve mě změní?
to my mame spis opacny problem...nasi rodice se maji opravdu radi a myslim, ze jsou fakt kamosi, ale bydli od sebe 500 km, takze to je tak na jednu, dve navstevy za rok
je to skoda 
...jakekoliv presvedcovani rodicu o cemkoliv pro ne zasadnim je hazeni hrachu na zed 
tvuj problem je ale fakt neprijemnejsi...souhlasim s reginou, ty s tim stezi muzes neco delat...tak se s tim proste smir
Moje mati je ze zasady proti vsem mym klukum, ktere jsem vzdy mela, nikdo neni dost dobry... Naopak u segry je kazdy ten nejlepsi a segra si tak sqele chlapy ani nezaslouzi... Zatim se pokazde po case s mym vyberem smirila, ale vim jak je to hnusne a neprijemne, kdyz clovek stoji mezi dvemi lidmi ktere miluje.... Jo a s mamkou meho milacka se jeste nevideli...
Naši rodiče spolu vycházejí myslím docela dobře, ale nestýkají se nijak často. Myslím, že není nutné, aby byli kamarádi, stačí, když se navzájem respektují. Rodinné oslavy taky pořádáme odděleně - už kvůli omezenému prostoru (máme málo židlí
), ale spíš z taktických důvodů - nestojím o soupeření v množství či ceně dárků, případně soutěž o přízeň vnoučat. Dětem to nevadí, mají na každé narozeniny 2 dorty a každou babičku si užijou zvlášť a v klidu. 
Jinak přiznávám, že máme mimořádné štěstí, že oboje rodiče se domnívají, že jsme se navzájem vybrali dobře, a do našeho manželství nezasahují.
Ó Jitko,jako bych to psala já.
U nás jsem sice tim jedináčkem já,ale to nemění nic na tom,že s rodiči nevycházím.A hlavně s mámou,táta je ten který je v pozadí.Když jsem si brala mého manžela byli tak šťastní,protože to byl podle nich skvělý člověk a navíc s titulem a dobrou práci.
Po letech svůj názor asi přehodnotili,už s ním nejsou tak spokojeni.A nejsou spokojeni ani se mnou.Jsem zlá a nevděčná dcera,která si neváží rodiče.A oni přece žili jen pro mně a kolik nám dali,snažili se co mohli.Vždy si najdou něco co můžou vytknout,svoji domněnku nezmění a vůbec je nezajímá jestli to je nebo není pravda.Naše rozhovory se nesou ve formě hádek,dopisy ve formě výčitek
.Moje tchýně je zas naopak zlatá tchýně.Vycházím s ní úžasně a řeknu jí hodně věcí.Moji rodiče jí viděli jednou-na svatbě-ale to jim nebrání v tom,aby na ní žárlili a neměli jí rádi.Přesto,že jim nic neudělala.Víš,mámino chování jsem snášela asi 5 let,ale poslední rok jsem si řekla dost.Tohle nebudu snášet a do mého muže se nikdo nebude bezdůvodně navážet,ani moji rodiče ne.
Právě proto je zle.Už nejsem ta poslušná holčička,ale vzdorovitá dcera,která si stojí za svým.A já si stojím za svým i za cenu toho,že nebudu vycházet s rodiči,což mi je líto.Ale rodinný krb si rozvracet nedám.Stůj si za svým Jitko taky a neměla by nechat dopustit aby se tvý rodiče naváželi do tvého manžela.Je to TVUJ manžel a máte skvělé manželství a oni by to měli respektovat.Taky mi trvalo dost dlouho,než jsem se jim postavila,ale ani moje máma mi nestojí za to,aby mi rozvracela šťastné manželství a ona se přitom dobře bavila,jak se jí daří.Kdybych měla popsat všechno co moje máma udělala,vyšlo by to snad na román.