Mít doma uklizeno a pořádek? To ani náhodou!

Když jsem byla malá, tak jsem opravdu nechápala, k čemu je dobrý mít někde uklizeno a pořádek. Byly doby, kdy jsme s bráchou byli nuceni každou sobotu luxovat celý dům, uklízet si pokojík a mít všude "čisto". Vždy to po nějakém čase dopadlo tak, že nám byly doprostřed pokojíku vysypány veškeré věci ze šuplíků od stolu a od postele a my je museli všechny opravdu uklidit. To jsme se vždycky ták vztekali, a to se nám do toho ták nechtělo... Ale to je už opravdu moooc dávno. No, s mým pořádkem to nikdy nebylo na jedničku (ani na dvojku), ale dalo se to vydržet. Později jsem se však dostala do situace, kde i já si připadala jak Alenka v říši divů.

Bylo to po dobu, kdy jsme s přítelem bydleli u jeho maminky. Každý máme "něco", každý jsme jiný a máme jiné priority, ale budoucí tchýně je trošku (hodně) trhlá... Půjdu rovnou k věci. Takový bordel, co ona v tom bytě měla a má, jsem opravdu nikdy neviděla. Ještě, že jsme měli alespoň ten malinkatý pokojíček sami pro sebe.

Poprvé, když odjela na několik týdnů na chalupu na dovolenou, pustila jsem se do úklidu bytu. Umýt tu malinkatou kuchyň a ještě menší koupelnu mi zabralo nejméně dva dny usilovné dřiny a potu, a opravdu výsledek stál za to. Dokonce se dalo používat i nádobí. ;o)

Takže, když následoval návrat paní domu, očekávala jsem alespoň nějakou tu malinkatou pochvalu nebo něco podobného. Ale nic takového se nekonalo, pouze snad jenom poznámka, že to teď tady není až tak špatný. V tu chvíli jsem ovšem něděla, co mě ještě čeká.

Tohle se událo večer a hned druhý den ráno, když jsem šla do koupelny, jsem myslela, že mě rovnou omyjou. Jako kdybych vůbec neuklízela, všude ještě větší bordel, než byl předtím. Uklizeno nevydrželo ani jeden večer! To si ani nedovede představit, že se něco takového dá v jednom člověku napáchat. Od té doby byla moje iniciativa ta tam a už jsem se do ničeho nikdy nehrnula.

Nyní, naštěstí, už druhým rokem bydlíme ve svém bytě. Nicméně, kdykoliv jdu k budoucí tchýni na návštěvu, tak pokaždé zjišťuji, že tam má zase větší a větší bordel a špínu než předtím. Dokonce to došlo tak daleko, že se tam štítím si i jenom sednout na židli. Ale největším utrpením pro mě je vypít si tam čaj nebo kafe. To je fakt síla. Naposled jsem tam šla s tím, že nic nechci, neb mi je blbě od žaludku... A myslím, že to nebylo až tak daleko od pravdy.

Bohužel tchýně si člověk nevybírá.

Zlatá moje maminka, co nad náma stála s metlou, dokud neuklidíme. :o)
Přeji všem, aby měli co nejméně takových skoro "normálních" tchýní.

Mishaak

Doufám, že i vy, Mishaaku, jste po tak dobrém obědě jako já a gratuluji vám k bodům, co jsem připsal na váš účet. Já nemám takovouhle tchýni, ale kamaráda. U něj nejím, nepiju a nezdržuji se dlouho... Tuhle jsem málem vypsal soutěž, kdo v tom bytě vydrží déle než 5 minut bez po... vyhrává spoustu alkoholu. A nikdo dobrovolně nevstoupil...

Dnes píšeme na téma Chaos a zmatek. A zatím máme jen pár zmatených příběhů.

Ještě chvíli můžete získat body do VLS za příspěvky v redakčním mejlu...

redakce@zena-in.cz