Rozhodla jsem se i já Vám převyprávět příběh své tchyně a svého tchána.
Poznala jsem svého muže ve svých 18 letech, požádal o mou ruku, seznámil mě se svým rodičovstvem, které se tvářilo velmi a velmi vstřícně. Vyprávěl, že život s nima nebyl tak zářný, jak to vypadá, a já mu moc nevěřila.

Tchyně byla super a tchán také. Po několika měsících jsme se rozhodli, že se k nim nastěhujeme (neměli jsem vlastní byt) .... naše soužití vydrželo přesně pět týdnů. Tchyně se změnila v dračici, kterou nebylo možné ovládat. Můj muž to znal a věděl, že to muselo přijít. Po těch pěti týdnech jsme se zase stěhovali pryč. Každá další návštěva se pro mě stala nemilou záležitostí. Když se nám narodila první dcera, zase jsem uvěřila v dobré srdce té ženy a zase jsem naletěla.

Nikdy jsem neudělala nic dobře, špatně jsem držela dítě,špatně umyla hrnek, špatně se dívala, špatně spláchla záchod, špatně položila talíř.... pak jsem špatně oblékala děti i sebe, špatně se malovala, prostě celá jsem nějak špatná....:-) Nakonec byly špatné i mé dvě dcery a jim jsem teda nechtěla nechat ubližovat a těšit je po odchodu od babičky a utírat jim slzy a vysvětlovat, že babička to myslela jinak, než to řekla.

Starala jsem se o ně, když jeden z nich ležel v nemocnici, lítala jsem jak hadr na holi, z práce do školky, do školy, domů, do nemocnice, k nim domů uvařit, uklidit, vyprat, vyžehlit, a nakonec jsem se dozvěděla od sousedky, že jsem to dělala proto, že jim tam kradu mouku a cukr a kafe a nosím si to domů :-)

Dnes se tomu už dokážu zasmát, jsem vdaná 19 let a z toho už poslední tři roky jsem své tchánovce neviděla, ani já,ani jejich syn. Matka mého muže dokázala rozhádat celou vlastní  rodinu, a dokonce i naši :-), jejich druhý syn je neviděl už pět let - jeho děti oni nikdy neviděli... Má švagrová dopadla stejně, možná i hůř než já .  Někdy mně mých tchánovců bývá líto, když na ně vzpomenu, ale jen na kratičký okamžik, protože bez výčitek a hádek se mně žije líp.
Přeji všem lepší a hodnější tchyni, než mám já.

Hezký den

Reklama