Mohu Vás potěšit :-) Až přijde Vaše miminko na svět, zbavíte se otázek typu "Už víte, co to bude?" nebo "Jaká jste vybrali jména...", které Vám kladou vaši blízcí i náhodní známí pořád dokola. Říkáte si, jak ti lidé mají málo fantazie, že se pořád ptají na taková klišé (článek ZDE) a že jim nedojde, že by vás to taky mohlo unavovat... Ovšem společenská konverzace si žádá své...
Tak "tohle = maminka a tatínek to za dítě sní" mne docela nadzvedává. Copak rodiče jsou nějaká popelnice, do které se vysype všechno, co dítě nesní nebo nechce sníst?
A když rodiče dojídají za dítě, to, co nesní nebo nemá rádo, jaký mu tím vlastně dávají signál?
Podle konverzace s ostatními věkově stejně starými maminkami, jsem zjistila, že naše dětství za jídelním stolem se odvíjelo podobně. Pokud jsme něco neměly rády, nebo jsme už nemohly, maminky nás ujistily v tom, že ony to tedy dojedí, popř. si tatínek rád přidá ... aby se to nevyhodilo. A časem jsme si vypracovaly docela dobrou strategii, jakmile jsme něco nechtěly, podsouvaly jsme rodičům, že se to zužitkuje, když si dají nášup...
Jaké to pak má následky, pro rodiče i pro dítě? Velmi zjednodušeně: ženy si stěžují, že po dětech jim šla kila nahoru a ne a ne se jich zbavit, tatínkové do té doby štíhlí, kupodivu valí před sebou bříško a postupně přecházejí na gaučing. Závažnějším problémem ale je skutečnost, děti získávají špatné stravovací návyky, které v horším případě mohou přerůst i v problémy s přijímáním potravy. Ale nestrašme...
Já teď na otázku, i když je řečnická, "A tatínek to dojí, co?" odpovídám: "Ne, nevím, proč by měl.....
Dojídáte po dětech?
Nový komentář
Komentáře
nejlepší je ta reklama na pošahanou poštovní spořitelnu přes text
ani mne nenapadne na to kliknout
Nedojídám. Možná je to i tím, že máme psa a babička slepice.
.
Jídlo bych do koše asi nevyhodila, asi jsem praštěná, ale bylo by mi to líto. Hlavně ho má kdo zkonzumovat
Navíc máme málo zbytků, protože dávám na talíř radši menší porci, a kdo má ještě hlad nebo chuť, tak si přidá.
po me dojida manzel uz ted
ale ze by mu z toho rostly tuky, tak to zase neeee
ale ja jim civilizovane a tak zbytek jidla vypada zcela normalne...silne ovsem pochybuju ze bude chtit dojidat bezchutne patlaniny, ktere jedi male deti...takova varena brokolice je napriklad opravdu lahudka
..nebo to , co dite roznahna a nedoji
taky jsem zastance mrazeni...ale samozrejme jen toho co zbyde v hrnci, ne na taliri
nandávám na talíř jen tolik kolik si kdo řekne, taky si dobře pamatuju jak mě doma dávali velké porce s pocitem abych to snědla a přibrala, já to stejně nesnědla a proto to nedělám.... a když zbyde třeba jedna porce omáčky, tak vezmu krabičku a zmrazím to...a pak když je třeba malej nemocnej a nemám pro něj rychle oběd, tak se to hodí...uvařím k tomu porci kolínek nebo brambora je to
Mab:
tak to nemá chybu
U nás jsou zbytky vyjímečně,ale když se zadaří a něco zůstane,vše se vyhazuje.A je jedno jestli to nechal ten nejmenší nebo největší.
Moj mamka taky po mě dojídala. Jednou - byly mi asi 4 roky - jsem ji řekla při dojídání zbytků: "Ty jsi naše malé prasátko, viď?" Protože pár dnů před tím mě někdo poučil, že zbytky se nevyhazují, ale dojídají je prasata. To dojídání mamku pak na pár dní přešlo, ale pak zvítězil pocit, že to přeci nevyhodí...
U nás na zbytky po malé (8m.) stojí fronta. Rozpatlaný banán, který bych pro sebe nekoupila, šťávičky z jablek, rozmixované kiwi - není problém dojíst. Starší syn dojede i nedopitý sunar, dětský čaj nebo kaši - dokonce vyžaduje, abych mu udělala i jeho porci.
Horší je to se zbytky po starším (5r.). Dojede pes nebo slepice. Efekt "maminka mi vyhodila oběd" funguje, i když se to hrne z talíře do misky pro psa. Ta naše potvora rozmazlená - pes, ne dítě - už kolikrát čeká přede dveřma.
Tohle neznám - to se fakt dělá ? Co se pamatuju, rodiče po nás nikdy nic nedojídali, každej si vzal, kolik snědl, a když mu to bylo málo, tak si přidal. Ne že by se naválely na talíř velké porce a potom to zbylo... Pochybuju, že by tatínek byl ochotný dojídat něčí rozňamrané jídlo. Vyhodilo se to. Babička občas dávala nějaké zbytky slepicím, ale ona právě měla ty tendence, když člověk řekl 3 knedlíky, dát mu jich pět. Tak potom byly zbytky. Po mých dětech občas něco dojídali psi. Mně to ani nějak nenapadlo, že by někdo měl dojíst zbytky zejména těch všelijakých kašiček neslaných nemastných, co se dávají batolatům, to jsem taky vyhazovala...
u nás, když byly děti malé a zůstaly nějaké zbytky, tak to dostaly slepice. Ono to nedojedené na talířku většinou vypadalo natolik nevábně, že bych se to nedvážila na dojedení nikomu nabízet. Nikdy nikdo po nikom nic nedojídal. A musím se pochlubit, že si vlastně nepamatuju, že by později - krom miminkovské éry - nějaké zbytky bývaly, asi jim docela chutnalo.
šája: si dobrá, já se nikdy nedonutila něco vyhodit, aspoň pes dožral co mohl.
Jinak já, zvlášť když "vyvařuju" a kluci to nechtěj tak mají hysterák na téma nevděční zmetci, já stojím celý de u sporáku a vy to nechcete, a vykašlu se na vás a jezte si suchý chleba, tak radši dojídají, aby měli ode mě klid
Moje
dokáže jídlo,které jí nejede, tak rozrýt
, že už nikdo nemá chuť
ale vždycky to vyhodím, až když ji vypakuju z kuchyně, aby neviděla,že se jídlo vyhazuje. Taky mi to docela vadí.
Já taky vyluxuju všecko, tak se to u nás dělalo, a nejen že dojídám po dětech, ale já bych klidně i předjídala před dětma
.Dneska už sou dospělí a jedí jak chtějí a já sem je ani nikdy nenutila. Ale já papkám velice ráda
Petique: jasně
Vivian: No jo, jenže to by nenastal právě ten viditelný efekt "ztraceného jídla". Nemysli jsi, tohle jsem nedělala ráda a taky mi to bylo líto, ale stačilo párkrát. Měla jsi vidět ten hysterický vzlykot "maminka mi vyhodila oběd"
Hnusné, leč účinné a přišla jsem na to postupným zkoumáním
Na tvoje děti třeba bude fungovat něco úplně jiného.
A jinak schovávat to nemělo cenu, pokud dítko (a expert byl na to mladej) jídlo odmítlo, odmítlo by ho stejně i za tři hodiny. A další jídlo bylo ta tři hodiny tak jako tak
talenka: když se kojí, tak se žere, vím od kámošky, celý noci prožere, a hlavně sladký
Ale prej to přejde
čili nacpávání se jídlem, aniž bych vlastně měla hlad. A je to taky případ od případu. Hlavně žádný slovíčkaření, prosím
šája: ano, když si byla na mateřký, tak si se odbývala, proto pro tebe dojídání byl jedinej příjem jídla, ale já tím myslela takový to dojídání ´´aby se to nevyhodilo´´
šája: a to by nestačilo prostě to jídlo schovat s tím, že další jídlo bude až, dejme tomu, za tři hodiny?
Mně by bylo prostě líto to vyhodit...
Vivian: Nechtít jíst ze vzdoru (a záminka může být jakákoli - že jsem předtím dítěti odmítla dát mls, že se mu nelíbí talíř, že prostě není po jeho) je podle mě špatně, tím jsem se doma vydírat nenechala
Jídlo jsem nenutila, prostě letělo do koše a dítko od stolu a metoda "hlad tě naučí" fungovala
khanka: to je přesně moje heslo, i kdyby mi mělo zůstat pouze jedno sousto, tak ho nechám než abych ho do sebe cpala násilím. Ale je fakt, že mi maso nikdy nezbyde a salát také ne. Ale často mi zbyde příloha, půlka brambory, 4 kolínka, čtvrtka knedlíku.
Bohužel tchýně to nechápe a pořád to kritizuje. Jenomže když si nandám kolik chci, tak mi tam tajne vždycky ještě lžíci přílohy stejně přidá
Jo a s tím dojídáním, nevím, jak se to praktokovalo u nás doma, ale ještě nebyl vyroben tak malý jogurt, aby ho moje máma snědla celý - takže po ní jogurty dojídá celá rodina
šája: dotaz: nechtít jíst je špatně?