Mohu Vás potěšit :-) Až přijde Vaše miminko na svět, zbavíte se otázek typu "Už víte, co to bude?" nebo "Jaká jste vybrali jména...", které Vám kladou vaši blízcí i náhodní známí pořád dokola. Říkáte si, jak ti lidé mají málo fantazie, že se pořád ptají na taková klišé (článek ZDE) a že jim nedojde, že by vás to taky mohlo unavovat... Ovšem společenská konverzace si žádá své...

A to "své" se projeví i později, když vaše miminko trochu "nakyne", mléko od maminky či z lahve už mu nestačí a je čas příkrmů. A máme tady opět všetečné otázky: "A papká? A jak mu/jí to jede?" Slušně odpovíte, že toho ještě moc nesní, ale jde to ... a reakce na sebe nedají dlouho čekat. "No jo, ono si zvykne. A než  mu to začne chutnat, tak ty zbytky tatínek dojí, viď, ťuťuťu, ňuňuňu..."

Tak "tohle = maminka a tatínek to za dítě sní" mne docela nadzvedává. Copak rodiče jsou nějaká popelnice, do které se vysype všechno, co dítě nesní nebo nechce sníst?

A když rodiče dojídají za dítě, to, co nesní nebo nemá rádo, jaký mu tím vlastně dávají signál?

Podle konverzace s ostatními věkově stejně starými maminkami, jsem zjistila, že naše dětství za jídelním stolem se odvíjelo podobně. Pokud jsme něco neměly rády, nebo jsme už nemohly, maminky nás ujistily v tom, že ony to tedy dojedí, popř. si tatínek rád přidá ... aby se to nevyhodilo. A časem jsme si vypracovaly docela dobrou strategii, jakmile jsme něco nechtěly, podsouvaly jsme rodičům, že se to zužitkuje, když si dají nášup...

Jaké to pak má následky, pro rodiče i pro dítě? Velmi zjednodušeně: ženy si stěžují, že po dětech jim šla kila nahoru a ne a ne se jich zbavit, tatínkové do té doby štíhlí, kupodivu valí před sebou bříško a postupně přecházejí na gaučing. Závažnějším problémem ale je skutečnost, děti získávají špatné stravovací návyky, které v horším případě mohou přerůst i v problémy s přijímáním potravy. Ale nestrašme...

Já teď na otázku, i když je řečnická, "A tatínek to dojí, co?" odpovídám: "Ne, nevím, proč by měl.....

Dojídáte po dětech?

        

Reklama