Milá redakce,

Byť nejsem žena, chtěl bych se podělit s událostmi mého života, které věrně splňují vaše dnešní thema: úrazy a zvláště ty kuriózní.

Ze všech těch fádních rozbitých kolen, loktů, hlav a jiného tělesného příslušenství vynikají tři úrazy, při kterých hrál roli můj, dnes již zesnulý, tatínek.

Vemme to ale pěkně chronologicky, popořádku.

Bylo mi pět let a do naší malé železniční staničky přijela parní lokomotiva. Jelikož byl tatík přednosta stanice a tamtéž jsme i bydleli, chtěl mi onu (už tehdy) vzácnou lokomotivní babičku ukázat a předvést pěkně zblízka. I vzal mne svýma rukama pod ramínkama a… pravá klíční kost jeho jediného syna nevydržela… Následně synek poprvé navštívil chirurgickou ambulanci v blízkém okresním městě, dostal fáčové kroužky, stažené jakousi gumovou hadicí a následující měsíc chodil jakoby polkl příložník.

Bylo mi šest let a po proběhlých prvomájových oslavách jsem doma nalezl jakýsi zbytek mávátka. Bylo přeraženo asi vejpůl a na konci ozdobeno červeno-modro-bílýumi třásněmi. I pojal jsem nápad vsunout tuto věc do úst, pěkně nonšalantně jako pořádné cigáro a s rukama za zády si vykračovat po domě. Pohodové korozování skončilo v okamžiku, kdy tatík těsně přede mnou otevřel dveře, ty narazily do zbytku mávátka, které se bolestivě zabodlo do tvrdého patra. Takže jsem chirurgickou ambulanci navštívil podruhé. Bohužel si již nepamatuji, jaká byla v tomto případě terapie patra, silně škrábnutého prvomájovým mávátkem.

Bylo mi sedm let a při jakési pravidelné lékařské prohlídce jsem dostal doporučení pravidelně pojídat včelí med. Což byla tehdy pochutina, která mi vůbec „nejela“. I tatík, snaže se naplnit příkaz lékařův, pravidelně do mne každý den nejrůznějšími způsoby vpravoval alespoň dvě kávové lžičky tohoto včelího produktu. Nikdy se to neobešlo bez protestů, úhybů a někdy i honiček. Při jedné takovéto jsem prchal před podávanou sladkostí přes ložnici rodičů, vyskočil na postel a chtěl ji přeběhnout a tak se tatíkovi vyhnout. Šlápl jsem však na okraj posunuté matrace, ztratil balanc a zřítil se spánkem přímo na roh své vlastní válendy. Rozseknuté obočí, krve jako z tura a třetí návštěva chirurgické ambulance, která mi posloužila dvěma stehy. Dodnes mám památku na tento incident v podobě malé hvězdičky nad levým spánkem.

V dalších letech už naštěstí podobné eskapády nepokračovaly a proto jsem se takřka celý a takřka zdravý mohl dožíti již takřka dvaatřiceti let…

Děkuji za pozornost, těším se na shledanou a zůstávám v dokonalé úctě

Vladimír


Děkujeme za příspěvek :)

Jak vidno, ne vždy je otcovská láska ochranou, někdy může být i pohromou :). Mně se naopak povedlo, byť nepřímo, způsobit úraz své mámě.

Vjezd farmy, kam jsme jezdily ke koním, byl přehrazen závorou, která ovšem bývala většinou zvednutá - spouštěla se jen když se vyháněli koně na pastvu. A protože se zrovna k vyhánbění schylovalo, spustila jsem závoru. To ovšem netušila moje máma, která se rozhodla zajet si na kole na nákup. Radostně si to mířila přímo ke spuštěné závoře, zatímco si povídala s dalšími obyvateli farmy a nekoukala na cestu.

"Pozor!" varovala jsem ji s dobrým úmyslem.

Místo zastavení se ovšem máma ohlédla.

"Závora!" zaječela jsem na ni.

Máma pohlédla vpřed, spatřila blížící se závoru, zpanikařila a pokusila se ji na poslední chvíli podjet. Což se ovšem, vzhledem k tomu, že závora byla stejně vysoká jako kolo, nemohlo podařit. Odřela si "skalpovou kadeř" a nějakou dobu vypadala, že se potkala s krvežíznivými indiány...

Provedli Vám někdy něco Vaši rodiče, ať už úmyslně či neúmyslně? Nebo Vy jim? Vyprávějte!

redakce@zena-in.cz

TÉMATA:
ZDRAVÍ