Moje milovaná maminka je Panna. Ano, je to tak. Svému znamení dělala čest vždy typicky Panními vlastnostmi. Vedle brilantní logiky a záliby v matematice to bylo také množství tabu, souvisejících například s nahotou, přístupem k sexu a podobně. Do svých pěti let jsem byla díky tomu přesvědčená, že moji rodiče jsou bytosti bezpohlavní...!

dad

Jak přistupovat k výchově dítěte, aby to bylo správně? 

Vychovávat je volně a pravdivě, nebo je držet do určitého věku stranou od projevů lidskosti, jakými jsou například nahota a sex?

Osobně se stavím za to první, ale s rozumem.

Pochopitelně, že ne každému je příjemné milovat se před zraky svého potomka a přitom činnost obohatit komentářem a odborným výkladem, ale při druhém extrému se vystavujeme riziku, že dítko nabude dojmu, že jeho rodiče jsou bezpohlavními bytostmi, rozmnožující se dělením, a první kontakt s realitou pak takovému děcku způsobí mravní trauma.

Jako mně.

Bylo mi pět a svou maminku jsem nahou neviděla, neb se koupala vždy pečlivě uzamčena. O otci ani nemluvím. Párkrát jsem zahlédla mamku v podprsence, což mi přišlo komické, když jsem její proporce porovnala se svými. Zhodnotila jsem proto, že jsem více po otci.

Tehdy běžela v televizi „Lvice Elsa“. Byla jsem dítě introvertní a vystačila jsem si se svou bohatou fantazií, jež mi produkovala nepřeberné možnosti ke hraní, ke kterému jsem nikoho nepotřebovala. Měla jsem své vysněné postavy, které mi přišly silně reálné, a dokonce jsem s nimi živě komunikovala. Měly jména, která jsem jim dala.

Mamka poněkud znervózněla, když jsem „bratrům“ nechala ráno i prostřít, ale byvši ujištěna psychiatrem, ke kterému mě rázně odvedla, že jsem v normě, přestala si mých bratrů všímat. 

Nutno říci, že jim to nevadilo. Ptala jsem se jich. (včera) :-)

Ten den jsem se rozhodla, že budu chvíli lvice Elsa

Použila jsem jen obývák, který se v mžiku proměnil v buš, a nábytek v kusy skalnatých vyvýšenin, které jsem ve filmu zahlédla. Dokonce jsem ten den i obědvala, což byl v době mého dětství dost problém. Trpěla jsem nechutenstvím a dostat do mě cokoli orálně se rovnalo boji na život a na smrt. Zpravidla na mou.

V podobě Lvice Elsy jsem ale snědla půlku řízku!

Pravda, pod stolem a za mohutného chroptění, ale maminka i tatínek z toho měli radost. Po té, co jsem se nachlematala z misky, kterou jsem si vyžádala vyskakováním na kuchyňskou linku a kvíkáním, jsem se zase věnovala lezení po čtyřech, olizování bačkor, válení se v koupelně a šplhání po nábytku.

V buši nastal večer.

Lvice Elsa hledala útočiště, kde by přespala. Na stromě? „Jdi z tý knihovny, se to celý hejbe!“

Ne, na stromě je jaguár a my se nemáme v lásce.

Dobře, vezmu za vděk trsem vysoké trávy.

Vida, dvounožec!

Otec právě vylezl z koupelny. Bylo léto. Tatínek měl jen trenýrky. Elsa se spokojeně válí v trávě (několik smotaných ručníků).

Po šelmovsku zachrčí a vzhlédne na dvounožce.

!!!

CO TO JE!?

Okamžitě jsem zapomněla na vysokou trávu i na svou roli a tupě jsem zírala do prostoru mezi otcovou nohou a odchlípnutou látkou od trenek.

JE NEMOCNEJ!?

Ne, to je to samé, co má ve školce Smolík, ale... to není možné, že tatínek a v takové velikosti! Panebože, to je ošklivý! Nelíbí se mi to ani u Smolíka, ale tohle... a proč tatínek?!

Ten den jsem nemohla spát. Pořád jsem TO měla před očima.

Nechtěla jsem to říct mamince, protože jsem se styděla na to jenom myslet, natožpak o tom mluvit.

TATÍNEK MÁ BAMBULÍNA A JEŠTĚ K TOMU VOŠKLIVÝHO!

Odhodlala jsem se později a lezlo to ze mě jako z chlupaté deky.

Maminka na chvíli oněměla úplně, pak koktala a pak odešla.

Pak jsem slyšela, jak mluví s tatínkem. Asi tak týden se na mě nedíval.

Už nikdy jsem si nehrála na Elsu.

Na tuhle zkušenost jsem nezapomněla a své děti jsem nenásilnou formou raději vedla k vědomí, že dospělí vypadají tak jako děti, ale logicky také rostou.

Ne, nemám to tak, že bychom chodili doma před dětmi úplně nazí a muž u nás nosí také trenky, ale pokud by se náhodou stalo a moje dcery se coby děti plazily po zemi, nebyly by z podobného pohledu vyděšené, spíše by jen ostýchavě odvrátily oči.

Také si nemyslím, že bylo správné, když jsem v sedmi letech žadoníc o sourozence vytrvale obsypávala parapety mákem a cukrem ve snaze přilákat čápy. A mravenci děti nenosí.

Na nudistickou pláž jsme s dětmi nechodily, ale o lidském těle, zázraku plození a příchodu miminka na svět věděly od útlého věku pravdu. Logicky podanou přiměřeně věku.

Dnešní téma znáte již od včerejška. Snad vás zaujalo.

  • Co vaše děti a nahá těla dospělých?
  • Chodíte nazí před svými potomky?
  • Jak jste jim vysvětlily, že přišly na svět?
  • Byli k vám vaši rodiče otevření?

Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama