Tatiana Kovaříková: Jířího Korna jsem se trochu bála

Jméno české módní návrhářky Tatiany Kovaříkové vám jistě není neznámé. Je spojené nejen s hvězdami českého šoubyznysu, jako je Helena Vondráčková či Jiří Korn, ale mohli jste si ho přečíst i v titulcích oblíbeného seriálu „VéKáVéčka“. A pokud vás zaujala spisovatelka Barbara Nesvadbová v roli modelky, pak vězte, že „za to může“ právě Tatiana.

Když jsem přišla do vašeho butiku, nemohla jsem si nevšimnout velkoformátových fotografií, na kterých ve vašich modelech pózuje Barbara Nesvadbová. Vypadá opravdu báječně a mnohé modelky by jí mohly závidět.
Bára je nesmírně tvárná a na všech fotkách vypadá jinak. Ze začátku to bylo trochu tuhé, ale od té doby se hodně změnila a „vyfotila“ se. Zvykla si na kameru a teď už je z ní opravdová profesionálka. Nafotily jsme spolu už asi šest kolekcí a je to čím dál lepší.

Není vám líto, že zhubla a tak trochu pozbyla svých ženských křivek?
Ona je sice hubená, ale pořád má boky a prsa. A tu ženskost tam umí dodat i jiným způsobem. Teď jsme fotili imagové fotky na kampaň s panem Saudkem a je „to“ tam. Bára je prostě modelka.

Vy sama máte také zkušenosti s modelingem
Já jsem nefotila, jen předváděla. Byla jsem vysoká a štíhlá (směje se, nevím proč, stále je vysoká a štíhlá). Ještě na škole mě vytáhli studenti čtvrtého ročníku, abych jim dělala manekýnu na přehlídkách (Zenit – módní tvůrce a Bertramka). Když jsem dokončila školu, přijala jsem práci modelky v tehdejším ÚBOKU. Nikoho jsem tady neznala, ale měla jsem tu vidinu, že se dostanu do Prahy a že se k té návrhařině dopracuji nějak oklikou. Byla to dobrá zkušenost. Pro mě i profesně.

Tenkrát byl v ÚBOKU ten nejlepší tým švadlen a krejčových, které své řemeslo opravdu uměly. A protože jsme byli k dispozici i při zkoušení, mohla jsem leccos pochytit a okoukat. Naučila jsem se i technické věci, které nás na škole neučili. Vydržela jsem tam rok a půl a pak šla na volnou nohu. Začala jsem šít kamarádkám a známým, a pak už to nějak vyšlo. Když se rozhodnu, že něco dokážu, tak to dokážu.

Můžete mi prozradit, v jakém jste znamení?
Jsem štír.

Možná to i trochu souvisí, ženy „štírky“ prý dokážou všechno, když chtějí.
To je právě to, musí chtít. Já dělám nejlíp pod tlakem. Když mám termín, přehlídku, tlačí mě čas a jsem ve stresu, dokážu neuvěřitelné věci. Nejsem ten typ návrháře, který si  kreslí do šuplíku, musím mít ten náboj, tady teď a na tomhle místě. Když mám čas a klídek, tak váhám. Nakreslím spoustu návrhů a pak to strkám lidem pod ruce a chci znát jejich názor. Třeba tady v obchodě strašně ničím Leničku a ptám se: „Co si o tom myslíš?“ A ona: „Mně se líbí všechno.“ „Ale to nejde, všechno nevyrobíme!“ A teď z toho vyberte! Pro mě je to strašně těžké.

Jste přísná na svoje krejčové? Obracíte věci na ruby a díváte se, jak je to zpracované uvnitř?
Jsem asi perfekcionista  Mám ráda dobře a kvalitně odvedenou práci. Všem obracím a nechávám třeba i předělávat. Hlídám si to. Mám zpětnou vazbu tady v butiku a nechci, aby mi nějaká zákaznice řekla. „No jo, návrhářka, drahé materiály, a podívejte se na to zpracování.“  A tomu chci předejít. Já sama nemám ráda ošklivě ušité věci. Prostě se mi to nelíbí. Ale krejčové už mě znají a ví, jaký způsob zpracování mám ráda.

Už se vám někdy stalo, že za vámi přišla zákaznice, a vy jste si s ní nevěděla rady?
Nestává se to často, ale nejsem univerzál. Musíme si sednout, trochu se poznat. Nejen vidět, jak vypadá, ale slyšet i její názor, co potřebuje. Na zkouškách to pak vyleze. Co by bylo potřeba přidat nebo ubrat. Je to o tom, že to zákaznici musí slušet. A tak zkouším a hledám tak dlouho, dokud není spokojená ona a dokud se to nelíbí i mně. Nikdy bych nepustila věc, která se mi na někom nelíbí, jenom proto, že jsem to předtím u kávy nakreslila.

Nosíte v hlavě nějaký návrh a říkáte si, to si musím udělat?
Pro sebe? Na sebe mě nebaví navrhovat, pro mě je odměna, když lidi nosí moje věci a líbí se jim.  Ale před dvěma lety jsem měla odjet na dovolenou a neměla co na sebe. A potřebovala jsem to rychle. Vymyslela jsem tuniku, takové téčko, honem jsme ji nastřihly, ušily, já si ji jen tak zběžně zkusila a zabalila do kufru. V Řecku se mi tak osvědčila, že jsem z ní skoro nevylezla.

Je to vděčná věc, schová se do ní spousta velikostí a musím říct, že je to dobrý obchodní artikl. V každé kolekci je na ní něco nového. Řasení, zavazování, průstřihy.

A vlastně to vzniklo úplnou náhodou.

Inspirujete se světovými trendy, nebo se držíte svého rukopisu?
Podle mě nejde trendy a rukopis od sebe oddělit. Móda je propojená médii, všichni jsme jí ovlivněni. Nemůžete se tvářit, že to neexistuje. A pokud někdo tvrdí, že nekouká na trendy, tak tomu se mi nechce věřit. Já mám ráda ženskost a jednoduché věci, aby na to byl příjemný pohled. Všechno má podobnou ženskou linii - rukopis, který je zároveň propojený s trendy.

Trendy se týkají i vzorů a barev. Jaké budou letos in a co vaše oblíbená černá?
Letos půjdou hlavně pruhy. A barvy? Kromě klasiky černé a bílé to bude červená a lila. A pak odstíny béžové a smetanové.

Černou mám ráda, protože se v ní nejlépe cítím a připadá mi praktická i vzhledem k mé profesi. Když zkouším, barvy, které mám na sobě, mě rozčilují a rozptylují. Nedokážu se tolik soustředit.

Ale kromě černé mám ještě ráda červenou.

Navrhujte i pro muže?
Ne, mám sice v plánu vytvořit kolekci triček a jednoduchých pánských věcí, ale to je zatím ve stadiu zrodu. Do klasické pánské krejčoviny se zatím pouštět nechci. Musela bych mít jiný tým lidí a zařídit novou dílnu, protože je to úplně jiné zpracování než dámské. A to bych všechno těžko stíhala. Kromě toho mám i spoustu jiných aktivit, takže pánskou krejčovinu raději přenechám jiným.

Ale pokud vím, navrhovala jste jevištní kostýmy pro Jiřího Korna. V nějakém vašem rozhovoru jsem se dočetla, že ten první se moc nepovedl. Proč?
Prostě byl podivný, takový nijaký. Tenkrát jsem začínala a trochu se ho bála. On je neuvěřitelný puntičkář a všechno vidí. To má dodneška. Byla jsem strašně ztrémovaná, a jak jsem chtěla, aby to bylo co nejlepší, nakonec to nebylo ani to, ani to. Dal mi ale druhou šanci a pak už to šlo samo. Potřebovala jsem překonat ten ostych. Ale bylo to zajímavé.

Jirka Korn mi vlastně strašně pomohl. Uvedl mě mezi celebrity, začala jsem navrhovat pro Helenu Vondráčkovou a pak už se na mě „nabalovali“ lidi ze šoubyznysu a šlo to samospádem.

Když už jsme u těch mužů, často mluvíte o svém synovi, zdědil po vás výtvarný talent, mohl by jít třeba ve vašich stopách?
On se teprve hledá, ale výtvarnictví to asi nebude. Určitě nějaké výtvarné cítění a vkus má. Když ho přemluvím, aby mě vzal s sebou, že mu chci něco koupit na sebe, protože když mu něco vyberu sama, tak se mu to nelíbí, musím říct, že si vždycky  vybere dobře a mně se to líbí. Takže vidím, že to má v sobě. Ale nikdy moc nekreslil a nejsem si jistá, jestli by ho to bavilo... Buď to časem půjde ven, nebo to zůstane skryto.

Ale možná to bude něco kolem kumštu. Divadlo, film, ještě nevím, co z něj vyleze. Pro mě je to těžké, protože já jsem věděla už dávno, že chci být návrhářka, takže já se do jeho situace neumím vžít a nedokážu mu poradit. Každý má asi svůj čas.

Jak se dívá na vaši práci?
Vyrůstá v tom odmalička. Už si zvykl, že jeho máma je módní návrhářka. Má rád módu, co dělám. Bere mě jako autoritu, která něco vytváří, a někdy je na mě dokonce hrdý.

Smím být troufalá a zeptat se vás, co jiní muži ve vašem životě?
Žijeme s Maxem sami. Zatím jsem nepotkala muže, se kterým bychom si sedli dohromady. Někdy to možná přijde, nejsem ten typ člověka, který by to lámal přes koleno.

Bydlíte se synem mimo Prahu...
Přestěhovali jsme se před pár lety do Černošic. A já jsem strašně ráda za ten dům. Mám zahradu, psa, to je pro mě relax. Jsem celý den s lidmi, a proto uvítám, když se vrátím do svého domu, kde mám své zázemí a klid. A to mi ani velký byt v Praze nesplňuje. Tady v centru všechno nechám a odjedu domů. Takhle to mám ráda.

Cítíte se momentálně šťastná?
Myslím, že jo. Asi tak rok prožívám šťastné období, daří se mi. I pracovně. A mám z toho radost. Mám za sebou ne moc příjemné věci, tak doufám, že jsem z toho venku. Těším se, že bude konečně hezké počasí, těším se na to světlo, slunce a na novou energii. 

S Tatianou Kovaříkovou by se dalo povídat hodiny, ale do butiku začaly přicházet zákaznice, a tak jsem jim musela uvolnit místo. I tak jsem zdržovala déle, než bylo v plánu, ale ten čas strávený v její společnosti byl nesmírně příjemný.

_{Foto z rozhovoru: Michal Protivanský}

Na fotografiích Lucie Robinson vidíte ukázky z nejnovější kolekce Tatiany Kovaříkové

Přečtěte si další rozhovory se zajímavými ženami v rubrice Styl

• Helena Konarovská: Lezu ženským do kabin a sahám jim na prsa
• Marcela Tůmová: Udělejte si občas ze sebe srandu
• Žena by měla umět přirozeně stárnout, říká Liběna Rochová