Ačkoliv už táta u porodu není žádnou převratnou novinkou, ale naprosto běžná věc, stále vyvolává bouřlivou diskuzi. Ano, či ne? Je to dobré pro rodičku, dítě, pomůže to zdravotnickému personálu, stmelí to rodinu, nebo ji naopak rozdělí?
Třicetiletý Marcel si při vzpomínce na porod, u kterého své ženě měl být oporou, ještě dnes, kdy jsou malému Míšovi tři roky, otřese. „Byl to strašný zážitek. O tom, jestli půjdu k porodu, jsme se s Karolinou bavili prakticky hned, jak zjistila, že je těhotná. Viděla to v nějakém filmu, že to je lehčí, když tam ten chlap je. A jak jí rostlo břicho, cítil jsem čím dál tím větší nechuť se toho zúčastnit. Chtěl jsem jako můj brácha počkat na zprávu v hospodě. Jako chlap. Jenže Karolina se vždycky rozbrečela, cítil jsem se hrozně. A když mi pohrozila i tchyně i moje vlastní máma, k porodu jsem tedy nakonec šel.“
Jak šel čas, tak si zastánci přirozeného porodu a přítomnosti otce u porodu uvědomili, že tak, jako je každá žena jiná a jinak během porodu reaguje, tak každý muž je svůj, a nelze tedy očekávat, že se bude u porodu chovat podle nějakého zadaného modelu.
I dnes se nastávající rodiče formou edukace seznamují s průběhem porodu, s vhodnými fyziologickými polohami, s přirozenými prostředky, které rodičce přináší úlevu. Důraz se však klade na přirozenost porodu, protože každá žena má v sobě od přírody zakódovánu schopnost porodit dítě. Nejdůležitější je, aby se cítila v bezpečí a přirozený průběh porodu nebyl rušen vnějšími vlivy a zásahy (samozřejmě v případě, že se jedná o nerizikový fyziologický porod.)
„Pro ženu je důležité, aby byly naplněné její fyziologické potřeby, aby nerodila v otevřeném prostoru, kde je chladno, otevřené dveře, ostré světlo. Potřebuje teplo, šero, pocit bezpečí. A nesmíme zapomenout i na její kulturní potřeby. Ty by měl ten, kdo poskytuje péči, znát, aby se ženě rodilo dobře. Patří sem i přítomnost partnera nebo někoho blízkého u porodu. Ženy se ocitají v neznámém prostředí, tak tam chtějí mít někoho svého,“ vysvětluje porodní asistentka Marie Vnoučková.
A pokračuje: „Na muže jsou kladeny velké nároky, nemůže to zvládnout, pokud na to není připraven. Je hluboce emočně zapleten, má jiné vnímání, vidí toho víc než žena. Probírám s nimi, co je normální, posiluji u nich důvěru v porodní proces, není pravda, že muž nemůže být dobrým podporovatelem.
Říkám jim, že když žena leze po zemi a hýká, je to absolutně v pořádku. Ženy ohledně porodu nepotřebují mnoho informací, jen to, co se děje v jejich těle. Porod jim dává logiku, a když začne, vědí, co mají dělat. Je to vše jen počáteční strach z neznáma,“ uklidňuje budoucí rodiče porodní asitentka.
Odpověď na otázku, zda budeme chtít svého partnera u porodu, si musí každý najít sám. Ale pokud jde o pohnutky, z kterých chceme v přelomovém okamžiku u sebe mít pro nás důležitou osobu, neměla by ona dostat pozvání na povel. A když snad koutkem oka zahlédneme, že naše přání nesdílí, milostivě a s povzbudivým úsměvem udělit propustku. Někdy nás totiž i nepřítomnost může spojit.
| „Podporuje otcova přítomnost průběh porodu, nebo ho narušuje? Může jeho účast při porodu ovlivnit další sexuální život dvojice a jsou všichni otcové schopni se vyrovnat se silnými emocemi, které u nich porod může vyvolat?“ (věhlasný porodník Michael Odent z Pithiviers u Paříže) |
|---|
Nový komentář
Komentáře
Jasný udělat si dítě a počkat v klídečku v hospůdce to by se Vám líbilo. A po ženský chcete furt aby vám vyšla vstříc v tak odporných věcech. Všichni víme co mám namysli. Chlapi jsou sr.... nic nezvládnou takováho chcípáka který by se mě pak štítil bych okamžitě vyměnila za opravdovýho chlapa!!!!!!!!
Moc to neuznávám, ale proč ne, je-li to společné rozhodnutí budoucích rodičů...
Altamora — #62 Já jsem reagovala na Mickey Mouse a jeho tvrzení, že pro chlapa je to jen adrenalinový zážitek a nemůže nijak pomoci. Může. Co se týče tmelení, když neznáš situaci, nemůžeš soudit. A vyšší citové napojení na dítě to rozhodně nevyvrací.
Shodneme se na tom, že nucení otce jít k porodu je blbost. Ten, kdo to nezvládne, tam ani k ničemu není.
Já bych nemohla být u operace prostaty...vidět, jak se rýpají doktoři v oněch partiích...seklo by to se mnou. Takže jako muž bych se asi taky někde raději opila a počkala, až mi to někdo sdělí telefonem. Jsem máčka
Manžel se mnou byl u všech tří porodů. Bál se, jak to bude zvládat, ale byl i trochu zvědavý a hlavně věděl, že by ho třeba mohlo zpětně mrzet, že měl tu možnost vidět, jak naše dítě přichází na svět, a nevyužil ji. Poprvé se cítil bídně, když mě viděl (a slyšel) v bolestech a nemohl mi pomoci. Pak si zvykl, že si to musím "odbolet" sama a že jsem pohroužená sama do sebe a jeho moc nevnímám. Dokázal mi pomáhat při ochromujících křížových bolestech a ježatými míčky masíroval a masíroval, čímž mi prokazoval obrovskou službu a podporu. Musel překonat strach nejen z toho, že uvidí krev, ale hlavně strach o mě a o dítě, protože při porodu jde vždycky (minimálně) o dva životy.
Před chvilkou jsem se ho ptala, jak se na to zpětně dívá, a odpověděl zcela rozhodně, že pozitivně, neměnil by a doporučuje. Žádné trauma, naopak stmelující zážitky. Nám "společný" porod prostě sedl a jsem za to ráda.
Suzanne — #51Jedním z argumentů pro to, aby otec byl u porodu, je i to, že to partnery stmelí. Jak vidno i u tvého partnera, není tomu tak. Možná že odešel od rodiny, když už byly děti dost velké. Jinak by to vyvracelo i další oblíbený argument - vyšší citové napojení otce na dítě.
Nejsem odpůrkyní přítomnosti otce u porodu. Jsem odpůrkyní nucení otců, aby byli u porodu, když nechtějí. Je jedno, jaký důvod pro tu nepřítomnost mají. Kdyby se děti líhly z vajec, vůbec by mi to nevadilo. Těhotenství ani porod mě nijak nepovznášely, bylo to nutné zlo, abych mohla mít děti. Ty jsem si velmi přála. Fakt ale je, že bych si je taky nenechala odnosit náhradní matkou, když už to příroda zařídila tak, jak to zařídila.
kareta — #59
Za mě to možné nebylo a kdyby bylo, chtěla bych tam manžela. Dokázal být velkou oporou. Jinak si dělal legraci, že když otelí krávu, proč by to nedokázal se mnou.
naše nevýhoda totiž byla, že jsme bydleli vedle družstva, on tam o prázdniny chodil na brigádu a tak si ho oblíbili, že nás budili, když to na krávu v noci přišlo.
Suzanne — #58mi přijde divné být u porodu při vědomí
. Fakt nemusím být u všeho
Klára Křížová — #54 Mně třeba přijde úplně divné mít tam mámu nebo kámošku
tak já otce dítěte u porodu měla, dokonce se vnutil na sekci..byl dojatý, že viděl dceru první, nechali mu ji pochovat a popisoval mi má střeva. Prej to byl hluboký zážitek, viidět mne uspanou s rozřezaným břichem
. Náš sexuální život ovšem nijak neutrpěl
. U porodu chtěl být za každou cenu, tak jsme požádala, aby alespoň dohlédl na šití, abych mohla nosit bikinky
Rikina — #34ano je to tak, souhlasím...
Léthé — #43
Rikina — #38Já to taky nechápu. Jedna má známá (těhotná), dělá scény partnerovi, že s ní nechce jít k porodu. Proč ho nutí - to nechápu, když má tu potřebu tam teda někoho mít, ať vezme mámu nebo kámošku.
Rikina — #46 enka1 — #47 super zážitky - v rámci možností.
Nejsem příznivcem otců u porodu.Ale pokud to žena vyžaduje a muž souhlasí ,je to jejich volba.Záleží také na ženě,jak se staví k bolesti a jak ji zvládá.
Mickey Mouse — #48 A co se týče generalizace mužského vnímání porodu, zeptala jsem se svého partnera (poznali jsme se ve středním věku, takže moje porody už byly ze hry). Byl u dvou porodů, říkal, že ho to jednoznačně obohatilo. V tlaku se necítil, věděl, že tam prý má držet ruku a držet hubu (svoji
). A že mu přišlo přirozené být u zrodu společného dítěte. Ony ty generalizace prostě nefungují.
Mickey Mouse — #48 No vidíš, a pro mě je MOŽNOST VOLBY jednoznačně pokrok. Ty to můžeš cítit naprosto odlišně, přesto tu není nikdo, kdo by řekl - takhle to musí být. To je pokrok
S maminkou mám vztahy skvělé, s tchyní taky. Přesto se jich můj porod nijak netýkal, absolutně nevidím důvod, proč by měl, mně by tam vadily. V tom tvému pohledu nerozumím. Ale to je ten pokrok, že nemusím. Ani ty nemusíš mému pohledu rozumět. To je ten pokrok, že je svoboda volby.
cilani — #37 kdo si co přitáhl domů...ano, přesně tak, já třeba s mou matkou ani s tchýni neřešila, zda půjde manžel k porodu, je a byla to naše soukromá věc a nevím, proč bych je měla do toho zatahovat...takže to hodně závisí i na té ženě
Suzanne — #23každá změna není pokrok. Vnímám negativně, že nefunguje širší rodina (matka, tchýně, sestřenice) pripadně kamarádky. Pak si tam žena tahá chlapa. Ale ten principiálně není biologicky vybavený k tomu, aby se vcítil a byl opravdovou oporou.