Až v manželství paní Ireně došlo, jak může být problematický vztah jejího otce a manžela. Muž není žádný „flákač“, má náročnou práci, a tak potřebuje doma odpočívat. A právě proto ho Irenin otec neustále kritizuje.
Neexistuje pracovitější chlap – takhle by se dal charakterizovat otec paní Ireny (42). „Postavil tři domy. Na tom třetím, kde teď bydlí, stále něco vylepšuje,“ říká Irena, „zahradu má vyťunťanou, nedávno dostavěl letní posezení s krbem... a už se vrhá na novou koupelnu, kterou chce udělat v přízemí, protože mají zatím jen jednu nahoře v patře u pokojů.“
Panu Františkovi přitom bude letos dvaasedmdesát! Řekla byste, že mít za otce takového kutila je k nezaplacení? Paní Irena si to myslela do doby, než se vdala. „Láďa je normální mužskej,“ hodnotí svého manžela, „v pohodě uživí rodinu, ale má náročnou práci, tak doma spíš odpočívá, než aby něco budoval. Prostě na to není.“
Jenže právě to je trnem v oku Františkovi. „Táta nám dal dům. Tenkrát jsme z toho byli nadšení, komu se poštěstí nemuset řešit problém s bydlením. Ale od té doby je s Láďou na nože. Kdykoli k nám přijedou, chodí po domě a kritizuje: To to nemůžeš natřít? Vždyť se ti to tady rozpadá. Láďo, neměl bys ten vstup do sklípku nějak vyspravit, to už je skoro nebezpečný. Byls vůbec v té dílně někdy? Že ty ani nevíš, že tam máš ponk? A pořád do něj něco melduje a melduje...“ Není divu, že se Vladimír snaží, když je avizovaná návštěva tchána, doma co nejvíc nebýt.
„Jsem z toho nešťastná,“ říká Irena. „Dům není v žádném katastrofickém stavu, jen prostě není neustále renovovaný, jak by si táta přál. A když mu to řeknu, že přece všechno funguje a že každý na to stavění není, tak se ohradí, že jsme na barák nesáhli od té doby, co jsme ho dostali. Což samozřejmě není pravda, ale nesáhli jsme na něj tak, jak by si táta představoval.“
Situace je pro paní Irenu bezvýchodná. Na jednu stranu chce být dobrou ženou a snaží se Vladimíra před otcem obhajovat, na druhou stranu vidí, co otec za svůj život dokázal, a nevědomky nejspíš podrývá Vladimírovu autoritu. „Vyrůstala jsem v tom. Táta přišel z práce domů, nasadil montérky a šel něco kutit. Láďa si rád odpočine. Zase na druhou stranu si nepamatuji, že by táta mamku někdy někam vzal, to s Láďou jezdíme na dovolené, byli jsme v Chorvatsku, ve Francii, každý rok jedeme minimálně na Slovensko na přehradu. Zajdeme si dvakrát do měsíce do města za nějakou kulturou, tohle u táty nikdy nebylo. Prázdniny jsme se sestrou trávily čištěním cihel...“
Švagr se potchánil
Další úskalí celého problému je, že manžel Ireniny sestry Ivany spatřuje smysl života taktéž v budování. „Z Ládi se pomalu stává černá ovce rodiny. Hrozně se bojím, že mu celá moje rodina leze čím dál víc na nervy. Snažím se ho podpořit, ale asi to nedělám dostatečně. Taky se přece nemůžu s tátou pořád hádat...“
Paní Irena se nejvíc bojí toho, že už má Láďa milenku. „Náznaky tu jsou, je doma čím dál míň, občas i přes noc zůstane v práci... Věřím tomu, že nás nehodlá opustit, dokud budou děti na studiích, ale co pak? Nevdávala jsem se přece pro to, abych zůstala před padesátkou sama...“
U rodiny zastání nenajde: „Mamka i ségra se táty bojí, ty mu nikdy nic neřeknou. A když jsem to zkusila párkrát já, odsekl: Tak se s tebou rozvede, třeba si pak najdeš pořádnýho mužskýho!“
Nový komentář
Komentáře
To by mne zajímalo, kdo volí variantu "Nechala Láďu Láďou a našla si chlapa, který bude otci víc po chuti."
Asi by bylo nejlepší si s manželem promluvit, jak se cítí, co mu vadí atd. a pokud by mu to vadilo, pro mne je rodina č. 1 a ty budu bránit.... Každý má život jaký chce a já mít takovou tchýni, klidně jí řeknu co si o ni myslím a řeknu, že to či ono dělat nebudu a ať se s tím smíří, nebo nemusí chodit..... Nevím, proč se přetvařovat či obhajovat, každý je jiný....
přesně, řešila bych to "hodinovým manželem", aspoň by byl klid na všech frontách a Láďa by si nemusel hledat milenku - ikdyž popravdě - neshody s tchánem snad nejsou důvod k tomu, mít milenku ne?
Co na to říct ,je to těžké.
Nevím, v jakém stavu je dům, ale dá se pochopit, že když ho táta postavil a vidí, že se o něj nestaráte, tak ho to štve. Když se neustále zanedbávají drobné opravy, tak se vám to pak nahromadí a domek bude chátrat. Dům jste dostali, neplatíte nájemné ani hypotéku jako většina dnešních mladých rodin, tak proč místo toho občas nezaplatit řemeslníkovi, aby se o dům postaral?
Věrulinka — #2 presne tak
janinkab — #20 je tady dost rad k odstěhování. Ale - mají kam?
Mimochodem u nás všechny prázdniny pamatuju ne s cihlama, ale hrábě a sušení sena...
Ono 40 králíků přes zimu něco sežere....
Trochu mi to připomíná situaci u rodičů. Táta se přiženil a nikdy na nějaké velké práce kolem domu a zahrady nebyl. Děda to, myslím, nesl celkem dobře, ale babička měla stále problém....Vydržel...Dneska už je v domě jen on s mámou a bráchou. Problém je stále s naší mámou, podědila dost nepříjemnou povahu- nikdo neudělá nic pořádně, jen ona sama. Táta to pořád snáší, ale lehké to nemá. Brácha zůstává doma snad jen proto, aby nebylo všechno na tátovi. A máma nedávno vymyslela zlepšovák- málo tam jezdí pracovat můj přítel. Takže teď při každé návštěvě poslouchám, že by mohl taky jednou zůstat a udělat kus práce....Je mi to velice nepříjemné- sama jsem do přítelovi rodiny moc nezapadla a mám s nima stále problémy- a nerada bych přišla o svoje nejbližší....Moje řešení: držet je- pokud to jen trochu jde- dál od sebe. Přítel tam mě a děti odveze na víkend, já pomůžu s čím potřebujou a zase si nás odveze domů. Snad křehké příměří ještě dlouho vydrží...
Paní moc na výběr taky nemá. Osobně bych její situaci řešila pořádným rozhovorem s tátou. Řekla bych, že jestli nedá pokoj, tak se odstěhují...Zkusila bych návštěvy rodičů rušit- říct, že nebudeme doma...a hlavně mluvit s partnerem. Nenechat ho, aby si myslel, že uvažuju stejně jako táta a není pro mne dost dobrý...
Já bych doma radši toho cestovatele než kutila. Sem tam by sice chlap něco opravit měl, ale aby po příchodu domů zalezl do dílny - tak si život nepředstavuju.
Samozřejmě by k těmto problémům nedošlo, kdyby se manželé o své bydlení postarali sami. Táta barák postavil vlastníma rukama a těžko očekávat, že mu bude jedno, jak se s ním zachází. Takže na oplátku by měli ledacos přejít a projevit aspoň trochu vděku. Snad je nenutil jít do něj bydlet s pistolí u krku
Rodinné problémy - vždy se dají řešit -ovšem musí chtít všichni zúčastnění
Zabalit saky paky a pryč, všechno jde, když se chce
nad skopovou hlavou se nezamýšlím, protože to bych se musela podivit i nad tím, jak jde do někoho něco meldovat.
no co, taťkovi říct, že ve svém si to taky po svém povedu a všechny ty řeči ignorovat, vždycky si zopakovat to svoje a kašlat na to. naučit se být splachovací. když manžel radši hodí po práci záda (a třeba ani na ty věci kolem domu není), objednat řemeslníky.
Jinak skopová hlava se užívá skutečně trochu jinak než je asi zamýšleno v titulku.
Co to je zanketu? to je možnost: podpořila bych manžela apostavila se otci takové tabu, že není zmíněna ani jako možnost v anketě natož řešení?
Nejhorší je, že rozhádané straby se už z principu nechtějí často usmířit. Pak se může člověk i na hlavu stavět a stejně nepochodí.
Čtu teď zajímavou knížku od S. R. Covey - Třetí alternativa a je to hodně zajímavé, jak by se daly spory vyřeši metodou win-win.
Dal dům pouze dceři nebo manželům? Pokud pouze dceři, tak ať se o opravy otec stará. Pokud oběma, tak ať se tam otec chová jako host nebo na požádání jako opravář.
BTW rčení "hlava skopová" znám ve významu "hloupý". Zde je zřejmě použito jako "tvrdohlavý" - to by spíš byla "hlava dubová".
Markýza — #4
souhlas - a možná je už pozdě něco zachraňovat.
Ono mít pořád na talíři, že jsem dostal barák a jsem úplně neschopný se o něj patřičně postarat, to se omrzí i tomu netrpělivějšímu manželovi. Možná se v tom domě celou dobu cítí jako "cizí".