Některé ženy jistě dokáží ze situace vytěžit to výhodné – v poklidu vypraví děti do školy, dopoledne cvičí ve fitcentru, plavou nebo jinak sportují, navštěvují jazykové kurzy, v klidu si pořídí nákupy a odpoledne vozí děti na kroužky a celkově na ně mají spoustu času. Jiné ženy se samy dokáží uplatnit. I přesto, že nemají finanční nutnost pracovat, zkoušejí samy podnikat nebo chodí do zaměstnání alespoň na kratší úvazek, případně se angažují v charitativních činnostech. Spousta z nich ale žije ve stínu svého manžela. Tráví celé dny osamoceně, čekáním na NĚJ, až přijede pozdě večer domů a podělí se s nimi (pokud o to vůbec bude sám stát) o své zážitky, pochlubí se svými úspěchy. Rodina působí dost často rozpolceně, protože děti znají otce obvykle jen o víkendech, výjimečně s ním ráno snídají. Nedostatek času jim vynahrazuje drahými dárky, čímž pozvolna negativně působí na jejich hodnotový žebříček. A může to být ještě jinak. Co když některý bohatý manžel svoji ženu využívá, ovlivňuje a omezuje, nebo snad dokonce šikanuje? Co když to, co navenek působí jako dokonalá a funkční rodina, je ve skutečnosti pouze hra pro diváky? Nemám na mysli zrovna vyhrocenou situaci jako ve filmu „Noci s nepřítelem“, ale mohu poskytnout následující příběh.


Mladá rodina, družstevní byt po rodičích, stará škodovka. Postupně se jim narodí chlapeček, po něm holčička. Žijí skromně, ale celkem spokojeně. Pár let po revoluci zprivatizuje osamělá teta mladého tatínka několik činžovních domů v lázeňském městě. Protože nikoho jiného nemá, začne „svoje děti“ podporovat. Nejprve drobnější částky, na zařízení. Potom zaplatí stavbu domu. Dům je potřeba vybavit, samozřejmě luxusně a moderně. Venku musí stát bazén. Aby za ní děti mohly jezdit, potřebují nové auto, vždyť do západních Čech je z okraje Prahy daleko. Také by měli vyrazit k moři. A aby se uživili, je potřeba podpořit podnikatelský plán tatínka. Tetička mu investuje firmu s několika zaměstnanci. Firma prosperuje, takže mladý pán není nucen být tolik v práci, prakticky tam nemusí skoro vůbec, řídí firmu z kanceláře v domě. Zapomněla jsem dodat, že byt v Praze už se dávno prodal, aby bylo na „drobné“ výdaje. V tuto chvíli se maminka dozvídá, že jejího v tom domě vlastně není vůbec nic. O všech věcech, které se pořizují, rozhoduje manžel. Její názor naprosto nikoho nezajímá. Všechny nákupy potravin musí absolvovat on, aby se neutrácelo za hlouposti, navíc on sám nejlépe ví, co je domů potřeba. Jelikož je stále doma, veškerý chod domácnosti řídí pevně sám. Dovolené, výlety, návštěvy – všechny tyto akce musí nejprve sám schválit. Mladá paní ani neví, kolik peněz vydělává, kolik peněz mají na účtu. Vlastně ani neví, kde a jaký mají účet. Netrpí nedostatkem, to rozhodně ne, manžel jí vybral drahé vybavení na lyže, kvalitní kolo s odpruženým rámem, dětem nosí každou chvilku hezké oblečení a hračky. Oblečení a obutí pro ni vybírá zásadně sám, pokud se mu na ní nelíbí, odvede ji z obchodu jinam. A když chce ona jet někam sama, musí zdůvodnit kam a proč a musí požádat manžela o poskytnutí peněz. Sama žádné peníze nemá, nemá ani platební kartu. Autem jezdit nesmí, co kdyby ho někde nabourala. Když chtěla jít do práce, manžel jí to kategoricky zakázal. Není to potřeba, jen ať se doma hezky stará o děti a o dům. Napůl v žertu jí už naznačil, že pokud by náhodou chtěla někdy odejít, ať nepočítá s tím, že by si odvedla děti. Teta má známého právníka… Mladá žena už na svůj osud částečně rezignovala. Kvůli dětem. Ona sama sice žije ve zlaté kleci jako nesvéprávná osoba, ale její děti se mají dobře. Tatínek je zahrnuje láskou i hmotnými prostředky. Není pochyb, že jeho bohatství jednou připadne jim. Ale do jejich dospělosti je ještě tak daleko…


Je tento příběh ojedinělý? Nebo je to jen špička ledovce? Ozvěte se, manželky chudé i bohaté, jak je to u vás? Třeba by některé z těch „postižených“ potřebovaly poradit nebo alespoň psychicky vzpružit. A třeba by naopak ty šťastné mohly pomoci svým tipem. Aby poraněným ptáčkům ve zlaté kleci mohla narůst křídla…


Šárka Kunická
Reklama