Dobrý den milé ženy , dnes jen hodně smutný příběh jednoho zanedbaného akutního břicha.
Smutný příběh o zanedbaném slepáku u 10 letého kluka na táboře. Je to příběh mojí spolužačky, která přišla před 20 lety o syna.Vedoucí tábora poslal kluka mé kolegyně, s tím, když ho bolí břicho, at jde raději spát a ráno druhý den se na něho podívá doktorka ve vsi. Jenomže ... slepák u kluka ve 23.15 prasknul a hošíka ve smrtelných křečích musela pár minut před půlnoci odvážet helikoptéra do fakultní dětské nemocnice v Motole. S těžkým zánětem pobřišnice, otravou organizmu a paralytickým ileem. Kluka 2 x odoperovali udělali revizi dutiny břišní a napojili na přístroje.Ale to už mu zněli ty" pověstné nebeské zvony". Po měsící byl konec.Lékařům se i přes veškerou všemožnou péči nepodařilo kluka vrátit žpátky do života.
ZÁVĚR. Apendicitis, flegmona, paralitycký ileus, hemoperitoneum a celková sepse organizmu.
Nikdy nepodceňujte jakékoliv bolesti břicha.Učí se to už děti v osmé i deváté třídě na ZŠ.
Tana M
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven
Opravdu smutný konec :(
Máte za sebou operaci? Dokázali vám zánět rozehnat? Trápil slepák vaše děti? Jaká byla péče lékařů?Trápili vás hladem?Měli jste strach? Následovaly lázně? Znáte nějaký příběh ostatních? Máte v podbřišku pořádného žraloka? Myslíte, že na to má vliv genetika či jídlo?
Pište mi na redakce@zena-in.cz
předmět. střevo
Během dne budeme vaše příspěvky zveřejňovat a autorka jednoho z nich bude odměněna. Balíček pro výherce obsahuje 2x Profi-LACT, doplněk stravy pro udržení střevní mikroflóry, knihu Víme, co jíme, zinek - doplněk stravy a voňavý regenerační olej z granátového jablka.
Nový komentář
Komentáře
kvůli lajdáctví vedoucího je tragédie celé rodiny
Mám známé, kteří nepřivezli svého malého syna do nemocnice včas. Po této tragedii se rozvedli. Eva se znovu vdala a má dalšího syna. Jiří nikoho nemá a nedávno se svěřil tátovi, že na mrtvého syna stále myslí a bude si jeho smrt vyčítat do konce života.
Bohužel,je to moc smutné,ale sama jsem byla svědkem jak se vedoucí dětí na táboře o ně starali a zajímali.Jen jsme byla ráda,že tam nemám svoje děti.
Já jsem měla zánět slepáku ve 2 letech, psal se rok 1960 a nejdříve mě léčili na katar žaludku a nebýt otce a souseda, který tehdy vlastnil auto, tak to taky dopadlo špatně.Měla jsem v břiše samé drény a v chorobopisu byl připraven telegram, že dítě nepřežilo.Opravdu to není žádná legrace a raději jeďte do nemocnice zbytečně a klidně se nechte i seřvat, ale ať přežijete.
Veronika81 — #2 Veroniko, já jsem taky celý příběh moc prožívala. Nedovedla jsem si představit, že vedoucí, kterému sveříte své dítě na táboře, pošle klučíka v hrozných bolestech "spát". Myslím,, že tohoto človeka musí určitě trápit svědomí, za zanedbání poskytnutí první pomoci
Věrulinka — #1 je to realita. Spolužačka se tím nikdy nesmířila. Dávala za vinu vedoucímu tábora, proč chlapce už při bolestech neodvezl "IHNED" do nemocnice, nebo nepřivolal RZ.
a jeje
hrůza