Milá redakce,nikdy jsem nevěřila že najdu odvahu a svůj životní příběh zveřejním na ženu in. cz. Po rozchodu s bývalým partnerem před 15 lety jsem žila roky jen prací, a obávala jsem se opravdu o svůj život. Můj bývalý vyvolený, se na začátků našeho vztahů projevoval jako pohodový muž. Žili jsme spolu 4 roky a na konci našeho příběhů se tento muž změnil v 8 hlavou saň. Bohužel ten konec je vstřiženej jako z děsivé detektivky.. Po 4 letech,kdy se Tonda začal chovat jako žárlivý ,nemocný člověk, kdy mně kontroloval ,kabelku ,mobilní telefon, oblečení. Jednou jsem se opozdila o půl hodiny při cestě z práce domů kdy , v metru upadl člověk do kolejiště , začal výslech, kde jsem byla, intentzia podezřívaní a napadání začala býti každým dnem větší. Ale Tonda mně vždy říkal , že.:"se o mně bojí,že mně ukrutně miluje, že se bojí, že mně někdo ukrade, a že když nebudu jeho , tak nebudu nikoho jiného".... První varování.
Věřila jsem tomu, a tak jsem mu hodně věcí prominula.Po 4 letech jsme se rozešli. Každý šel jinou cestou. Myslela jsem že rozchodem vše skončilo a nepočítala jsem s tím že prožiji další násilností. Tonda se sice odstěhoval do malé vesničky poblíž Mníšku k rodičům, ale každý den mně telefonoval,psal sms , že se chce vrátit. Ale já jsem už neměla zájem žít s patologickým žárlivcem, a násilníkem.. Pak nastalo období opravdového terorů, sprosté sms zprávy typu .."zabiju tě ,k....., pomstím se ti, nevydržíš ani do rána... " Vyměnila jsem si 5x sim kartu, nepomohlo to.Na internet vyvěsil fotky s mojí adresou a obscénním inzerátem . Začala jsem se opravdu obávat o svůj život. Tonda vlastnil zbraň, věděla jsem , co takový pomatenec může udělat. Nikomu jsem o tom neřekla, jen svojí kamáradce jsem nechala pročíst výhrůžné SMS.Když si Andulka ,moje kamarádka přečetla 28 výhrůžných zpráv ...řekla :"Taní, jen při čtení těchto zpráv mám husinu na zádech.... to musíš jít na ihned na policii a tam napsat na něho trestní oznámení."Druhé varování.
Neudělala jsem to a to byla možná moje chyba. Tonda mně pak následně propíchal pneumatiky u auta, rozbil sklo u dveří a nechal tam lístek, s nápisem zabiju tě.... uff.,ještě po 15 letech se mně chce plakat. Po těchto výhrůžkách nastalo určité období,klidu kdy jsem si myslela ,že opravdu je všem jeho zběsilým příznakům labilního člověka konec. Ale mýlila jsem se.
Jednoho říjnového večera v roce 1995 jsem se vracela z práce domů a u dveří stál Tonda. Myslela jsem si, že chce vrátit ještě nějaké věci ,které zde po něm zůstali . Ale on mně začal bít po hlavě , schodill mně na zem a začal do mně kopat. Naštěstí šel kolem soused s rodinou , ten přivolal záchranku. Skončila jsem v nemocnici na traumatologii s otřesem mozku ,zlomeným zápěstím, brýlovým hematomem v obličeji,rozbitou hlavou .. a .... 6 parádních stehů zdobí mojí pěknou tvář.
Když si jenom představím, jak probíhají výslechy při manželských a partnerských neshodách na policii , která není v těchto věcech zcela profesionální,rozhodla jsem se ,a trestní oznámení jsem na něho nepodala . Život si s tímto člověkem , poradil sám.
Násilnosti na ženách z jakého koliv důvodů,:po rozchodu, po neshodách, z důvodů žárlivostí, po hádkách o peníze,o bydlení , o děti jsou každým dnem zaznamenány na celém světě., Záleží na tom, jak se žena k nim postaví. Jsou však signály, říkám jim varující signály, které nám napovídají ,,,,"jdi pryč z tohoto vztahu, tohle nedělej a podobně." To nás varuje ten nejvyšší.
Tana M
Text nebyl redakcí upraven.
Máte i vy podobný příběh? Napište nám ho! Své příspěvky posílejte na adresu
Nový komentář
Komentáře
ula — #40 Ano, život je opravdu drastický. A nikdo z nás neodhadne, jak se partner může změnit. Nejhorši je však chorobná patologická žárlivost. Popisoval to taky pan profesor PLZÁK , své knížce kde píše: "život se žárlivým partnerem není možný."
Altamora — #39 chorobná žárlivost je vlastně nemoc. Žít se žárlivcem, který vám denně prohlíží tašku, kontroluje mobil, 50x volá do práce, to není věru lehká věc.
nemám slov,asi si nevážím toho ,co mám
Dneska je to téma opravdu dost drastické, ale je to život. O to je to ještě horší.
Domnívám se, že se chování policie po přijetí zákona o domácím násilí alespoň trochu zlepšilo. Soudím tak z toho, jak roste statistika mužů vykázaných z bytu. Nemyslím si, že teď je násilí víc než dříve. Víc se o tom mluví a více žen se s tím pokouší něco dělat. V naší rodině se násilí nepěstovalo, jen jeden strejda byl chorobně žárlivý, ale pamatuji si na hodně žen z našeho městečka, které často nosily sluneční brýle a nikdy neměly krátké rukávy, prý, že je to neslušné. Po smrti manžela to po nějaké době neslušné přestalo být.
Karo Líná — #37 CHtěla jsem napsat, že po všech zkušenostech by každá žena na které je páchano násilí jakou koliv formou, fyzicky, psychicky , by neměla ani minutu váhat a na tu policii valit co ji nohy stači.Já jsem to neudělala ,a to byla moje chyba.
malvina — #36 No však přesně to píšu. Takže asi nerozumím, co tímhle teď chceš říct.
Karo Líná — #35karo Líná. když si pozorně přečteš všechny články, dozvíš se taky , že ani jedna z napadených žen na tu policii nešla.Já by jsem však dnes konala už právě opačně, možná jako ty a při prvním napadení by jsem valila na policii. A to by určitě mojí tvář nezdobilo 6 parádních stehu.
Aha, takže kdyby si s tím parchantem "život sám neporadil" (překládám si to tak, že natáhnul bačkory), autorka článku by už nejspíš nebyla mezi živými. Protože se jí nechtělo na policii
To máš autorko obrovskou kliku, že to život vyřešil za tebe, ze záhrobí bys nám už těžko napsala.
Když čtu diskuzi, nevěřím vlastním očím. Možná se někteří policisti nechovají zrovna nejlíp, ale to proboha není důvod, abyste tyhle hajzly nechávaly beztrestně běhat po světě
To není zrovna dobrý čtení pro ty, co se zrovna v takový situaci nacházejí. Takže holky, nedejte na to, a při prvním útoku okamžitě udat!!!
kdo ví jak se chovala jeho matka není přičina taky trochu v tom
marry.lu — #32 než jsem se odhodlala napsat můj životní příběh, musela jsem najít odvahu a vnitřní silú , která mně vše pomohla překonat. Před 15 lety jsem ,ale tu odvahu opravdu neměla, bála jsem se opravdu o svůj život.
Kolik žen pravidelně chodí na ženu-in? Je vůbec možné, že tolik z nás co jsme tu, má tak děsivé životní příběhy?
Přijde mi to, jako by to bylo běžné, hrůůůza
Plivu na mužské pokolení!!!!, ale jen na ty kterých se to týká
Odvahu holky, je nás víc :)
SNÍŽEK — #29 Snížku,,,, varování jsem dostala.Ale nikdy ani v tom nejhorším snu jsem si nepředstavovala, že po rozchodu s bývalým partnerem nastane martírium. Ze vztahu jsem odešla já, a konec je víc, než známý. 6 stehů zdobí mojí tvář.
mandzarik — #15 rodiče jsem nechtěla ranit. Kamarádka, si pak napsala číslo mobilního telefonů mého bývalého, jeho adresu, pro připad kdyby "splnil to ,co sliboval"....
prchat zavčas.
mandzarik — #17 ano, ten rozhodující krok "odejít " ve vztahu nebyl pro mně zrovna jednoduchý. Co následovalo pak , je popsané v příspěvku.
Ach bože, to je hrůza co se děje za zavřenými dveřmi mnohých domácností...s každým dalším příběhem na mně padá větší smutek
enka1 — #24 Enko, je dobré že se o tom píše nejen na ženě in, ale v mnoha tištených časopisech. Mluví se o tom i v rozhlase, vyslílají se pořady o domácím násilí. Nějak se násilí na ženách ve 21. století rozmohlo. Nevím ,ale dříve se o tom moc nemluvilo. Bud se to tutlalo, nebo se to nevyskytovalo.....
Věrulinka — #22 Věrulinko, ani nevíš kolik krát v životě jsem si dávala otázku ? Kde se to v těch lidech bere? kde se vytráci ta ohleduplnost , kde si někdo dovolí na někoho stáhnou ruku? ..... kde se vytratí láska a ta se pak zvrtne v nenávist. ?