Tamara de Łempicka, tato výstřední bisexuální umělkyně přezdívaná „baronka se štětcem“, o svém původu a soukromí často mlžila a podávala mnohdy protichůdné informace. Uváděla například, že se narodila v roce 1902 ve Varšavě, nicméně prameny dokazují, že to bylo už o čtyři roky dříve v roce 1898. Její otec Boris Gorski byl významným a vyhledávaným právníkem židovského původu a zástupcem francouzské obchodní společnosti. Vzdělaná byla i její matka, která pocházela rovněž z bohaté rodiny. Podnětné domácí prostředí formovalo její zájem o umění. Když jí bylo deset let, nechala ji matka portrétovat. Tamaře se portrét ani trochu nelíbil a řekla, že by to zvládla líp. A dokázala to, když vytvořila svůj první obraz, portrét své mladší sestry.

Když jí bylo třináct let, vzala ji babička na cestu do Itálie, kde objevila Tamara díla italských renesančních malířů. Těžce nesla rozvod rodičů i následný matčin nový matčin sňatek. Tehdy ji matka poslala na roční pobyt do internátní školy ve švýcarském Lausanne. Zcela ji pak okouzlil prázdninový pobyt v Petrohradě, kde se seznámila s právníkem Tadeuszem Łempickým, za nějž se coby osmnáctiletá provdala. Klidný život v Petrohradě vzal zasvé po vzniku VŘSR. Tehdy bolševici Łempického zatkli. Naštěstí se Tamaře podařilo uprchnout do Kodaně a díky svým konexím se jí podařilo manžela z vězení dostat. Tehdy se rozhodli pro společný život v Paříži.

V Paříži se jim narodila dcerka Kizette, jejich jediné dítě. Tadeusz Łempicki tu nemohl sehnat odpovídající zaměstnání, a to byl nejspíš začátek konce jejich vztahu. Manželé se ale rozvedli až v roce 1928, i když jejich volný svazek existoval už několik let předtím. Tamara se v Paříži rozhodla, že se stane malířkou. Nic neponechala náhodě a okamžitě začala studovat na Académie de la Grande Chaumière na Montparnassu a kromě toho i brát soukromé lekce malování.

Jejím hlavním motivem bylo získat prodejem obrazů prostředky k luxusnímu životu, na nějž byla zvyklá. Brzy ale pronikla mezi avantgardní umělce a díky svému talentu i nadšení se stala uznávanou profesionální malířkou. Salon d’Autonne, kde poprvé v roce 1922 vystavovala, se stal odrazovým můstkem pro její obrazy. Od té doby se začaly objevovat v řadě galerií.

Obrovskou popularitu jí přinesla první samostatná výstava uspořádaná v roce 1925 v Miláně. Díky ní se stala módní malířkou. Rázem se u ní chtěli všichni nechat portrétovat. Tamara de Łempicka za své obrazy žádala vysoké honoráře, což bylo pro tehdejší smetánku také statutem kvality. Protože prodej jejích obrazů skutečně vynášel, mohla si roku 1929 pořídit luxusní byt v pařížské rue Méchain. Design interiéru si objednala u známého architekta Roberta Malleta-Stevense.

Jeden z jejích obdivovatelů, uherský baron Raoul Kuffner de Diószegh, koupil od Tamary nejen mnoho jejích obrazů, ale objednal si od ní i portrét své milenky Nany de Herrera. Zásluhou Tamary vztah barona s milenkou dlouho nevydržel. Brzy Nanu nahradila, v roce 1933 se za něj provdala, a získala tak do budoucna trvalé zabezpečení – ovšem s jasnou předmanželskou smlouvou garantující umělkyni maximální sexuální volnost.

Po nástupu Hitlera k moci, prozřetelně přesvědčila manžela, aby prodal své nemovitosti v Maďarsku. V létě 1939 pak odjeli manželé na prázdninový pobyt do USA. Ten se ale vzhledem k politické situaci v Evropě změnil záhy na pobyt trvalý. Bydleli v New Yorku i Beverly Hills, kde Tamara pořádala večírky pro americké celebrity, které se od ní okamžitě nechaly portrétovat. Sama se tu prakticky ihned stala módní ikonou. Pomohla také rodině své dcery a dalším známým k útěku z okupované Francie do USA, organizovala válečné sbírky, pomáhala obětem války.

I v Americe pilně tvořila a uspořádala několik výstav. Ovšem o její práce tu nebyl zdaleka takový zájem jako v Evropě, což Tamaru nesmírně zraňovalo.
V roce 1961 ji nesmírně zasáhla smrt manžela. Tehdy se stáhla do ústraní. Nakonec se uchýlila do Cuernavacy v Mexiku na krásnou usedlost daleko od společenského ruchu, který celý život vyhledávala. To už byla vážně nemocná. Ve své poslední vůli vyjádřila přání, aby byl její popel rozptýlen nad kráterem sopky Popocatépetl. Zemřela ve spánku 18. března 1980.

Ačkoli ve druhé polovině 20. století upadla tvorba této extravagantní umělkyně téměř v zapomnění, dnes jsou její obrazy opět velkým hitem. Mezi největší sběratele patří mimo jiné i Madonna, Jack Nicholson či Barbra Streisand…

Foto: Wikipedie, youtube

 Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama