Vydali jsme se přes Strakonice a Vimperk do kraje povodí Vydřího potoka.
Je to úsek mezi Vimperkem a Kvildou.
Německy jmenovaný Heiden, tj. vřesoviště. Což napovídá, že se jedná o kraj velmi chudý.

Je to kraj Lad – Borová, Hrabická, Pravětínská, Černá, Svinná, Švajglova.
Zastavil se tam čas – je to kraj, kde je stabilní živočišný a rostlinný biotop.

Středem celého údolí se vine Vydří potok s četnými meandry. Vlévá se do Teplé a Malé Vltavy.
Na jejich soutoku se rozkládají Borová Lada, cíl naší cesty.
Vznikla v r. 1750, první osadníci jsou dřevorubci z panství Josefa Adama Schwarzenberga.

Možná by vás zajímalo, čím se tam obyvatelé, kromě dřevorubectví, živili.
Máme soupis z r. 1930 – 384 obyvatel, z toho 8 Čechů, jinak Němci: 2 obchody s chlebem a pečivem, 2 smíšené zboží, 2 pánská krejčovství, 3 hospody. 3 obchody s dřívím, 3 kováři, pekařství, truhlářství, prodejna láhvového piva, mlýn, 3 pily, obchod s oděvy a prádlem, řeznictví, obuvník, kolář, pilař, povoznictví a švadlena.
V každé chalupě žilo přibližně 10 lidí.

Kraj měl  i smutnou historii.
Starousedlíci se přihlásili k Říši, 140 jich padlo. Následoval odsun.
Mnoho chalup zůstalo opuštěných a dnes již neexistuje.

Protože byl krásný a jasný den, z vyhlídky jsme viděli zasněžené vrcholky Alp.

Druhý den vyrážíme směr Pasov.
Zvláštností tohoto starobylého města je, že se zde slévají v jednom místě 3 řeky – světlezelený a matný Inn, tmavomodrý Dunaj a černý Ilz.
Je tu velký říční osobní přístav. Můžete se vydat na okružní jízdu městem a nebo se pustit až do Lince a Vídně.

První zmínky o městě jsou v 1. stol. př.n.l., kdy zde keltští Bójové zakládají opevněné sídliště.
Kolem 80. let našeho letopočtu je to římská pohraniční pevnost a kolem r. 740 je zde zřízeno biskupství.
Koncem 9. století zdejší biskup patřil mezi největší odpůrce moravské Metoděje.
Další negativní roli sehrál zdejší biskup v Kostnici, kdy patřil k žalobcům na Jana Husa.
A konečně známe z historie vpád Pasovských – 1611 Leopold Habsburský se žoldáky obsadil Hrad a Malou Stranu.

Historické jádro je sevřeno mezi Innem a Dunajem, po velkém požáru r. 1662 jsou domy již většinou barokní.
Kromě toho ještě na pravém břehu Innu vede kryté schodiště se 164 schody na poutní místo .
Na levém břehu Dunaje, u ústí řeky Ilzu, stojí Dolní hrad ze 14. století a na návrší je rozsáhlý Horní hrad z r. 1219.
Jako zajímavost - je zde muzeum českého skla, kde je přes 30 tisíc exponátů od r.1700 do r. 1950.
Protože je to universitní město, všude bylo hodně mladých lidí a jak jinak – i hospůdek a cukráren a kaváren.
My jsme zašli do Schariwari na břehu Dunaje a pojedli místní specialitky – vepřové koleno a vepřovou pečeni, k tomu na ochutnání kvasnicové pivo lehké světlé a černé.

Město na nás udělalo moc dobrý dojem a určitě sem ještě jednou zajedeme a využijeme výletu do Lince. Nemusí to být přímo lodí , ale i cesta podél Dunaje je prý velice malebná a stojí za to.

Museum českého skla - www.glasmuseum.de
Horní hrad - www.oberhausmuseum.de
www.passau.de

 

Podrobnosti o osídlení Šumavy jsou z archivu OÚ Borová Lada