Vážená redakce,
dovolím si ještě jeden příspěvek na téma Talent.

Nejsem si jistá, jestli je výraz úplně přesný... možná spíš Magnet. Ale posuďte sami.

Můj syn byl velmi živé dítě. Ne neukázněný, prostě plný temperamentu, který jsem musela krotit.
 
Ještě mu nebyly 2 roky, když se stal první malér. Obrátil na sebe talíř vřelé polévky. Poranění bylo vážné, jizvy se nikdy nezhojí. Naštěstí  jsou na málo viditelném místě.
  
Od mala navštěvoval jesle i mateřskou školu. Nemocný kupodivu nebýval, ale do zaměstnání mě občas ze školky zavolali. Poprvé to bylo, když si syn hrál s klacíkem na zahradě a kamarád mu ho zapíchl do oka. Samozřejmě nastal tanec! Okamžitě do nemocnice, vyšetření, ošetření a sliby, že už si nikdy s klackem hrát nebude.
 
Netrvalo dlouho a cválala jsem pro synka znovu. Tentokrát si pro změnu píchl klacek do krku a sám!! Jak se mu to podařilo, nevím. Zřejmě na něj upadl.

Známí i rodina mě uklidňovali, že se časem zklidní... Nezklidnil!!

Ve čtyřech letech mně ho přivedla sousedka z chaty zkrvaveného od hlavy k patě.  Motal se kolem houpačky, kde se děti houpaly. Spadl pod ni a ony ho několikrát houpačkou  uhodily do hlavy.  Při pádu si rozbil nejen hlavu, ale i ruku. Obvyklý kolotoč - špitál, šití, sliby..

Když byl v 1. třídě, poprvé  "proletěl " oknem. Bylo malé, sklepní, takže poranění nebylo nijak vážné. Horší bylo, když se mu totéž podařilo ve dveřích dětského pokoje. Střepy, krev, pláč a sliby. Necelý rok nato zničil okno ve vchodových dveřích do domu. Poranění bylo úměrné velikosti skla!

Když navštěvoval 3. třídu a spěchal do jídelny na oběd, přehlédl lítačky.  Odnesla to pravá ruka.
Naštěstí sanitka přijela rychle!!! Poranění bylo sice vážné, ale zůstalo bez trvalých následků.
   
Během školní docházky byla samozřejmě noha v sádře, odřeniny nepočítám!!

Když už jsem měla pocit, že se syn zklidnil, začal navštěvovat SOU, čekalo mě doma zase po delší době překvapení. 

Ze školy mně volali, že syn měl malou nehodu, že ho poslali k lékaři a domů.  Doma mě přivítalo monstrum ovázané na hlavě, na rukou.. Na otázku: "Co se proboha stalo?" se mně dostalo laxní odpovědi: "No, co, přehlídl jsem na chodbě skleněnou tabuli!"

Další maléry, i když popravdě řečeno jich bylo čím dál míň,  už popisovat nebudu. Snad jednu kuriozitu.
 
Když byl syn na vojně, volali z dětského zdravotního střediska, že ho vyřazují z evidence a že mně gratulují k tomu, jak zdravé mám dítě, protože ho vlastně neznají!!

Tak nevím, měl syn  "talent " na maléry, nebo byl  "magnet" na průšvihy??!!

Dnes už je sám dvojnásobným tatínkem a musím uznat, že předpovědi známých a příbuzných se naplnily  -- ZKLIDNIL SE!!

                                                                           letitá


Milá letitá, když jsem četl o těch průchodech skrz sklo, vzpomněl jsem si na svůj průběh skleněnými lítačkami. Naštěstí nic vážného, jen asi milión drobných řezných ran na rukou...

A podobně nešikovný jsem byl, když jsem si pod sebou odřízl větev, na které jsem seděl, a to doslova. Důležité je, že jsem přežil, a vám gratuluji ke zpevněným nervům...

Ještě stále můžete psát o talentu.

TALENT a ANTITALENT 

Máte neobvyklý anti/talent?

Těšíte se ze své schopnosti, ale ostatním to vadí?

Dědíte v rodině anti/talent už celé generace?

Máte anti/talent, který vás tíží?

Nebo máte naopak talent, který vás vynesl až do nebes?

Mají anti/talent lidé okolo vás?

Měla jste talent jako dítě a promarnila jste svou šanci stát se hvězdou?


 

 Napište nám o tom na:

redakce@zena-in.cz

Reklama