Dřívější výzkumy se zabývaly kontroverzní teorií, podle které vycházelo, že děti, které poslouchají vážnou hudbu, jsou chytřejší než ty, které ji neposlouchaly. Nakonec vědci přišli na to, že neexistuje žádná přímá spojitost mezi vážnou hudbou a intelektem. Jedno odvážné tvrzení z pár studií nakonec přece jen vzniklo. Rodiče, kteří vedou děti k poslechu vážné hudby, jsou vzdělaní lidé, převážně z vyšší střední třídy a výše, to znamená, že si i jejich potomci mohou nést dobré predispozice. Alespoň, co se intelektu týče.
6038d2dd7b458obrazek.png
Foto: Shutterstock

Dalšími rozbory vztahu hudby na člověka se zabývají lidé mnoho let od Nietscheho až po diplomové práce dnešních sociologů. Díky poslechu hudby, ale také konkrétně díky hře na hudební nástroj a zpěvu dokážeme vyplavit i navodit emoce, zažívat extatické stavy, připomínat si hezké i zlé vzpomínky, vyplavovat endorfiny, tím pádem bojovat s úzkostmi a depresemi a v neposlední řadě si tříbit rytmus. Jenže někdy se o dětech už v útlém věku říká, že nemají rytmus nebo dokonce talent. Mají zůstat ochuzeni?

Rytmus

Když máte dobrý rytmus, daří se vám tleskat, tančit, koordinovat pohyb, podle tónů, které slyšíte. Někteří lidé svůj vnitřní rytmus nedokážou najít. Tomu se říká rytmická hluchota. Neschopností člověka reagovat na pravidelný rytmus, ale kupodivu trpí jen velmi malé procento populace. Čím teda trpí ti ostatní?
V mnoha případech se jedná o pouhé trauma nebo stud, které znemožňuje jedinci soustředit se. Je jedno, jak moc jste citliví, pokud vám autorita v dětství řekne, že nemáte rytmus, neumíte zpívat nebo hrát na housle, je pravděpodobné, že budete mít blok, jehož se bude těžké zbavit. „Dostaneš dvojku, když nebudeš zpívat,“ nebo „ty se hrát nikdy nenaučíš,“ jsou věty, které slýchávají děti ve škole či v základních uměleckých školách. „Praktiky Lidušky mi přijdou vážně trochu zastaralé. Je to dril pro elitu. Můj syn často dostával od učitelky přes ruce, když hrál na klavír, a chodil domů s tím, že mu říkala, že z jeho hraní ohluchne. Chodil pět let, nenáviděl to a na klavír od té doby ani nesáhne,“ píše v diskuzi uživatelka Pavla.

Historky o nevhodně chovajících se učitelích sice mohou být v pozdějším věku příjemným zpestřením konverzace s přáteli, ale mnoha lidem ve skutečnosti berou možnost naučit se na jakýkoliv hudební nástroj. Na ten se přitom může naučit hrát opravdu kdokoliv a kdykoliv. „Za svou třicetiletou praxi mi pod rukou prošlo mnoho žáků s talentem i bez talentu. Z těch méně talentovaných se stali často dříči, kterým výuka sice trvala déle, ale o to byli přesnější. Nikdy jsem neučila dítě, se kterým bych hru na klavír vzdala. Naučit se hrát mohou opravdu všichni, někteří potřebují ale hodně trpělivosti,“ říká paní Ludmila, která byla soukromou učitelkou klavíru.
6038d43cc07ccobrazek.png
Foto: Shutterstock

Talent

Talent můžete mít na spoustu věcí, nejen na hudbu. Obecně se považuje za dar, se kterým se člověk narodí. V roce 1992 se tým vědců ve Velké Británii rozhodl provést seriózní výzkum hudebních talentů. Profesor John Sloboda a jeho tým zkoumali 257 mladých hudebníků hrajících na různé hudební nástroje.

  • První skupina (A) byli profesionální hudebníci, kteří se dostali na hudební školu.
  • Druhá skupina (B) hudebníků byli dobří hudebníci, kterým se ale nedařilo dostat na hudební školu.
  • Třetí skupina (C) byli hudebníci, kteří to s hudbou mysleli vážně, ale nakonec se na hudební školu ani nehlásili.
  • Čtvrtá skupina (D) se učila na hudební nástroj jen pro zábavu a hudebníci nebyli považování sami sebou ani nikým jiným za materiál vhodný ke studiu na hudební škole.
  • Pátá skupina (E) byli studenti, kteří se začali učit na hudební nástroj, ale vzdali to.

Přirozeně by nejtalentovanější měli být ti studenti, kteří prošli těžkým výběrovým řízením hudební školy. Když však tým několik měsíců pozoroval respondenty a mluvil s jejich rodiči, zjistil, že talent není klíčem k úspěchu. Čísla ukázala, že hudebníci skupiny A v průměru potřebovali přesně stejný počet hodin cvičení, jako jakýkoliv jiný hudebník ze všech skupin. Studenti ze skupiny A nebyli nijak zvlášť talentovaní, jen prostě každý den věnovali učení více hodin, a také byli motivovaní rodinou.
6038d30595346obrazek.png
Foto: Shutterstock

Mít na něco talent je tak trochu mýtus a o nějakém vrozeném talentu už vůbec nemůže být řeč. Vše souvisí s výchovou a sebevědomím, které získáváte v průběhu let. Z jedné další studie dokonce vychází, že bychom měli dětem často říkat, že jsou hudebně talentované. V takovém případě dítě bude mít sebevědomí i chuť ve hře na hudební nástroj pokračovat, vy budete muset doufat, že to nebudou zrovna bicí. V opačném případě můžete způsobit to, že se dítě nikdy na hudební nástroj hrát nenaučí a v nejhorším nebude mít dobrý vztah ani k hudbě jako takové. Jak kdysi řekl slavný producent Sam Goldwyn: „Čím tvrději pracuji, tím větším mám štěstí.“ My si jeho tvrzení dovolíme upravit: „Čím tvrději pracuji, tím větší mám talent.“

Reklama