Byla jsem rozvedená matka dvou dětí, věkem něco kolem třiceti let. Užívala jsem si svobodu a klid, protože soužití s mým manželem se dalo nazvat jakkoli jinak, jen ne pohodovým a chápajícím partnerstvím.

Proto ani není divu, že jsem se do nějakého nového vztahu zrovna nehrnula. Potřebovala jsem si zkrátka dát nějakou dobu oraz.

Jenže ta doba se mi nějak vymkla z rukou a trvala déle, než je pro ženu v ještě mladém věku prospěšné.

Po dvou letech naprosté samoty jsem již začala propadat lehké panice a obávala se, že už nadosmrti zůstanu sama.

Ale víte, jak to chodí. Když se o něco snažíte, něco si přejete a po něčem toužíte, jako naschvál se vám to nevyplní. A tak jsem se pomalu smiřovala s tím, že mi není souzeno, potkat toho pravého…

A pak jsem ho poznala. Na oslavě kamarádčiných narozenin se objevil ON. Nesmírně přitažlivý, inteligentní a milý muž. A byl také sám.

Padli jsem si do oka, začali si povídat a zjistili jsme, že si báječně rozumíme. Kromě jiného mi o sobě řekl, že je akademický malíř.

Srdíčko se mi zatetelilo, protože jsem velká milovnice umění a náš vztah se začal pomalu ale jistě upevňovat. Ve vší počestnosti, samozřejmě.

Jednou mě Jiří pozval k němu do ateliéru, abych si prohlédla jeho obrazy. Ráda jsem to pozvání přijala a těšila se, že budeme spolu, sami, v soukromí.

V ateliéru jsem se cítila skvěle. Jiří byl velmi pozorný a galantní a aniž bych vycítila nějaké postranní úmysly, navrhl mi, že mě namaluje.

Proč ne, ještě mě nikdy nikdo nemaloval. Sedla jsem si na stoličku a snažila se nějak zapózovat.

“Mílo, ale já bych tě chtěl namalovat nahou...” Jeho slova zněla velmi něžně a prosebně.

Zarazila jsem se. S tím jsem nepočítala. Chvíli jsem mlčela a přemýšlela, zda s tím mám souhlasit. Za pár okamžiků jsem ale zjistila, že mě ta představa nesmírně vzrušuje. Své asi udělala několikaletá sexuální abstience…

A pak jsem nevěřícně sledovala sama sebe. Pomalu, beze slova jsem se začala svlékat. Rozepínala jsem knoflíčky u halenky a stále jsem trochu váhala, zda mám, či nemám…

Podívala jsem se na Jiřího, a to rozhodlo. Sledoval mě láskyplným pohledem a zlehka se usmíval. Nespěchal na mě.

Pozoroval, jak odkládám halenku, sjíždím rukou na zip u sukně…sundavám si podprsenku.

Za malou chvíli jsem před ním stála úplně nahá. Styděla jsem se. Moc. Ale na tom studu bylo něco strašně vzrušujícího.

On byl stále úplně oblečený a nevypadlo to, že by se chtěl svlékat taky. Měřil si mě zkušeným okem: “Jsi nádherná!” vydechl po chvíli.

Poté mě uložil na gauč a řekl mi, jakou pozici mám zaujmout.

“A teď se nehýbej.”

Ležela jsem nehnutě s rukama nad hlavou a pokrčenýma nohama a sledovala jeho oči, které se do mě pravidelně vpíjely, aby se pak soustředily na arch na malířském stojanu.

Trvalo to dlouho… a čím delší ta doba byla, tím větší problémy jsem měla sama se sebou. Nikdy bych nevěřila, že mě něco takového dokáže tak moc navnadit. Nemyslela jsem na nic jiného než na to, že se chci s Jiřím milovat. Teď hned.

Ale on se tvářil naprosto nezúčastněně a soustředil se na svou práci. Zkušenými tahy vykresloval můj akt a já jsem už ze šimrání v podbřišku pomalu nedýchala.

Pak najednou přestal. Dlouho, moc dlouho se na mě díval a já jsem stále ležela úplně bez hnutí.

Jeho pohled mě úplně spaloval. V duchu jsem ho prosila, aby si mě vzal, aby mě objal svýma velkýma rukama, aby mě rozdrtil jako křehké ptáče. Hruď se mi zdvihala nahoru a dolů.

Díval se na mě a z jeho pohledu mi bylo jasné, že si je vědom, v jakém stavu se momentálně nacházím.

Pomalu vstal a přibližoval se ke mně. Neusmál se, neřekl ani slovo…prostě došel až ke mně a sklonil se nade mnou. Uchopil mou hlavu do dlaní a jemně přitiskl své rty na mé.

Explodovala jsem. Pevně jsem ho objala a přitiskla se k němu celým svým nahým tělem.

To už nevydržel ani on. Líbání se stalo naléhavějším, ruce se sunuly po mém těle a zkušeně hladily místa, na kterých to my ženy máme nejraději.

Milování, které pak následovalo, bylo nejkrásnější, jaké jsem kdy zažila. Beze slova jsme se oddávali jeden druhému. Byla jsem celá jeho... neexistovalo nic, co bych mu nedovolila se mnou dělat.

Byl něžný a důrazný, jemný a dravý zároveň. Když se přiblížila chvíle naprostého odpoutání od reality, tak mě intenzita vyvrcholení zcela ochromila. Zrychleně jsem dýchala a srdce mi bušilo jako na poplach, když jsem pokládala hlavu na Jiřího hruď.

Bylo mi tak krásně, že to neumím ani vypovědět.

Pak jsme se milovali ještě mnohokrát a milujeme se stále… ale jen tehdy, poprvé, to bylo takhle nadpozemské, úchvatné a nepřekonatelné.