Myslím, že během blízké budoucnosti už mě nemůže potkat nic horšího. Po celý rok šťastně vegetuji v prostoru, který se řídí podle mých specifických pravidel a nikdo mi do něj nezasahuje.

Tedy, pokud někdo nechce něco najít, pak se ta křehká, ale jinak velmi stabilní, rovnováha několika jasně definovaných hromad skládající se z už poněkud hůře identifikovatelných předmětů, sesype. Ano, dokonce i můj dokonalý systém řízený podle hesla, pořádek je pro blbce, inteligent uznává chaos, má své chyby.

Za nejvážnější chybu celého systému považuji nutnost změny, ta se bohužel musí provádět každý rok a někdy, k mému velkému utrpení častěji. Začnu systematicky, první bod knihovna. Již fakt, že v mé bohaté knihovně se nalézají jedny ztracené náušnice, stokoruna, balení speciálního multivitaminu a dávno zapomenutá svatební fotografie mých rodičů, mě fascinuje.

Začíná archeologický průzkum. Podlaha, zde jsem objevila jedno velmi praktické tričko tyrkysově modré barvy se zlatým potiskem a oranžovým lvíčkem, láhev od energetického nápoje a krabici od kozaček, co kdyby se někdy hodila. Tahle hra mě začíná vzrušovat, pouštím si Čechomor a očekávám okamžik, kdy mě zbytek rodiny pojme za naprostého šílence.

Tak, měla bych konečně roztřídit tu hromadu časopisů a uvědomit si, že vlastně žádný z nich nepotřebuji. Nacházím magazíny pro ženy na křídovém papíře, starší čísla měsíčníku Chovatel i návod k napařovací žehličce a co by mohlo být tohle? Ach ano, to je můj pokus o umění abstrakce o vlévaní černé barvy do bílé.

Čas běží a já už jen apaticky srovnávám předměty do přijatelných hromádek. Prvotní nadšení pro bádání ve vlastním prostoru zmizelo. Měním se v poslušnou domácí puťku, poličky utírám vlhkým hadříkem s trochou saponátu. Sama sebe přistihnu, jak si pobrukuji některou z lidových písní.

Hromady papírů a studijních materiálů likviduji rezolutním pohozením do obrovské krabice. V jindy nedotknutelném království šatníku buduji dokonalé komínky a dokonce rovnám oblečení podle barev. Po několika hodinách cídění, třídění, čištění a pucovaní, padám na lůžko naprosto vyčerpána.

Vše kolem mě září čistotou, nic není tam, kde podle mě má být. Ale ať už ke mně přijde kdokoliv, bude mít pocit, že navštívil čistotnou mladou dámu a ne bordeláře, kterým se s neskutečnou rozkoší nejdéle týden po úklidu opět stanu. K čemu bylo to veškeré utrpení, když se stejně všechno velmi brzy vrátí do starých kolejí. Naprosto k ničemu. Jen došlo k přesunu předmětů z bodu A přes bod B, C a D zase zpět.

Reklama