Před několika dny uvedla televize Prima v Krimi zprávách případ týrané matky a jejích šesti dětí. Tyran, její manžel a otec dětí v jedné osobě, už naštěstí sedí ve vazbě. Mohl sedět už dřív, nebýt liknavosti a neochoty jisté sociální pracovnice.

týrání dětí

http://tv.sms.cz/televize/Prima/20110730/1380291862_Krimi_plus?porad_stav=archiv

O sociální pracovnici se ale teď bavit nechci. Zasloužila by si jít do vazby s ním. Ať se sama vypořádá se svým svědomím. Po skončení této televizní reportáže jsem zůstala chvíli nehnutě sedět a snažila se vžít do role týrané matky šesti dětí. Co bych dělala na jejím místě já? Jak bych se zachovala? Nešlo to, nešlo to, protože jsem nikdy v takové roli nebyla. První, co mě naivně napadlo, že bych ho asi v noci při spánku probodla nožem.

Ale ono se těžko probodává, když v té situaci nejste, když ji samy neznáte (naštěstí). Je pro mě absolutně nepředstavitelné, že by mě můj muž denně mlátil, nedával mně ani mým dětem jíst, zabíjel před našima očima jejich domácí mazlíčky. Tento teror trval dlouhých patnáct let. „Proboha, proč s ním měla šest dětí, proč neutekla třeba už při druhém?“ napadala mě řada různých otázek, na které jsem si zase vzápětí odpovídala. Třeba neměla kam jít, třeba neměla ani peníze na antikoncepci, a když s ním nechtěla spát, zmlátil ji, bála se ho. Stejně jako se ho bály děti.

Takoví chlapi, ne, takové bestie, by neměly plodit děti. Dlouho jsem na ten případ myslela a vlastně dodnes myslím. Ale to je tak vše, můžu jenom myslet a přát si, aby takových případů bylo v naší společnosti co nejméně. A pokud se s nějakým takovým setkám, tak na něj samozřejmě upozornit.

Čtěte také:

Ročně zemře až 50 týraných dětí

Bil mě, vypadala jsem jako duhová kulička

TÉMATA:
RODINA