Jsem z velmi soudržné a citově pospojené rodiny. Možná to tak také máte, ale moji rodiče se velmi aktivně zajímají o každodennost života mého i mé sestry, i přesto, že nám už není ani dvacet a ani třicet let.  
A maminka občas díky své velké lásce a pocitu bezmoci překročí určité hranice, a tak zasáhne naše už tak dost vytížená nervová centra.
Jak na tom byla má nervová soustava v nedávném podzimním dni vám chci právě napsat.

Pamatuji si, jak můj táta vždy na podzim poctivě lepil draka, maminka ho pomalovala pestrými barvami a já nemohla dospat, jak jsem se těšila na jeho pouštění. Mému technicky nadanému tátovi se drak vždy povedl a létal.
Můj manžel také strašně chtěl, aby se mu drak povedl a udělal tak naší dceři radost. Nakoupil si potřebné materiály a když dcera usnula, začal draka vyrábět. Dlouho do noci jsme potom tvořili barevné krepové mašle, to aby měl náš dráček dlouhý a pestrý ocas.
"Až poletí, tak bude ten ocas krásně vidět a to se jí bude líbit", říkal manžel a spokojeně si přitom mnul ruce.

Šli jsme si lehnout kolem třetí hodiny ráno a jelikož jsem už noci předtím málo spala, tak jsem na poslední bábrdlata skoro neviděla. Můj manžel věděl, že jsem už hodně unavená, a tak ráno vstal s dcerkou sám. Přispala jsem si skoro do deváté hodiny, ale hned po probuzení jsem věděla, že na mou únavu tento spánek zase nestačil.
"Budu muset odpočinek zase trochu posunout, pouštění draka a radost naší dcery si přeci nenechám ujít", říkala jsem si.
Vyčistila jsem si zuby a přitom jsem česala dceru a dávala prádlo do pračky. Pak jsem rychle oblékla sebe i jí, vysvětlila jsem ji, že ty páskové boty si dnes nevezme, a nechala jsem si zase od ní vysvětlit, že se ji opravdu čurat nechce a vyrazili jsme.

Po cestě zaznonil telefon a manželovi volal tchán. Řešili nějaký větší problém, manžel byl velmi po rozhovoru schlíplý a nemluvný. Než jsme vyšli louku, tak bylo na mne vyzvědět, o co šlo a manžela uklidnit a uchlácholit.

"Tak jdeme na věc", zavelel už mluvící manžel a mířil drakem proti větru.
Nenechali jsme se odradit, když nám dráček několikrát spadl.
"To bude asi moc slabý vítr", usoudil manžel a vydali jsme se na kopec.
"Tam už to půjde". A drali jsme se udýchaní nahoru.
To se dceři nelíbilo, byla zima a začínala ukazovat na draka, že se ho bojí.
Těsně před vrcholem zahlásila "čůrat" a tak jsem ji svlékla, chytila ji pod koleny, a to vše proto, aby mi za chvíli mohla říct - "nejde, neci".

Doplazili jsme se na vrchol, kde jsme právě mohli spatřit tatínka, který velice rychle pobíhal už s nalomeným drakem a tahal jeho ocas plný fáborků za sebou. Drak ne a ne vzlétnout a náš tatínek už nemohl popadnout dech.
Byla jsem unavená, byla mi zima a dcera začala pofňukávat.
Pro záchranu situace jsem se vyburcovala k závěrečnému finiši a vzala draka nad hlavu a dělala jsem, že létá.
S manželem jsme se rozesmáli právě do chvíle, než dcera začala hlasitě brečet.

Bála se, že ji uletím i s drakem.
"Jdeme domů a draka příště koupíme", zahlaholil manžel a my se vydali na cestu zpět.
Asi je vám jasné, že to dceru neuklidnilo, nýbrž začala nanovo kvílet, že domů nechce a že chce pouštět toho draka a že jsme ji to slíbili, atd.............

Doklopýtavali jsme domů a já si uvědomila, že nemám připravený oběd - to kvůli mému rannímu vyvalování. Vydala jsem rozkaz, aby má dvě zlatíčka zašla do obchodu zakoupit nějaké chybějící ingredience a já že půjdu domů začít připravovat oběd.
Jelikož dcera byla rozladěná, tak se manžel zatvářil jako hrdina, ale přeci jen se vydali se na cestu.

Doma jsem dala vařit těstoviny a zrovna když jsem začala věšet zatím vyprané prádlo, tak mi zavolala sestra. Volala mi hodně rozrušená a já zaregistrovala, že je po nějakém šokujícím rozhovoru s naší maminkou, která ji položila telefon.
V těchto případěch máme mezi sebou nepsanou dohodu, která je o vzájemné nezbytné podpoře v těchto případech. Zrovna nedávno mne sestra "vytáhla"  opravdu z hrozného psychického stavu, zapříčiněného naší maminkou. 

Soustředila jsem se tedy ze všech sil a vyslechla ji. Začínala být klidnější, říkala jsem si něco jako "tak to bychom měli" když v tom vchází naštvaný manžel.
V jedné ruce polámaného draka, v druhé ruce počůranou a řvoucí dcerku.
Řadím si v hlavě, co udělat teď a co potom.......
Slušně ukončit telefon se sestrou, uklidním manžela a dceru, převléknu dceru, dověsím prádlo, zamíchám špagetami.
Rozbíhám se a zakopnu o pestrý drakův ocas. Válím se uprostřed předsíně....

Nezbláznili byste se?

       

                
Reklama