Taková jsem já: Světluše

Další odvážná čtenářka, která se přihlásila do našeho seriálu Taková jsem já, se jmenuje Světla. I když přihlásila - spíš byla přihlášena díky Anai.

Světluše nás pozvala na venčení svého „hambatého" pejska Koudyho, naše povídání se tedy točilo hlavně kolem něj. Světla je ale zajímavá i tím, že jí ostatní čtenářky z magazínu Žena-in.cz pomohly v nelehké životní situaci. Jak to celé bylo?

Nick: Světluše
Jméno: Světluše Prokešová
Znamení: Ryby

Seznámili jsme se s vámi díky čtenářce Anai. Vyprávěla mi, že vy dvě jste se seznámily díky Ženě-in, jak to celé bylo?
Nejdřív jsme si spolu začaly korespondovat. Potom jsme si domluvily schůzku a zjistily jsme, že jsme podobného věku, podobných zájmů a podobného náhledu na život. Staly se z nás naprosto skvělé kamarádky.

Jak dlouho vůbec čtete magazín Žena-in a co vás na něm zajímá?
Na Ženu chodím už hrozně dlouho, ale nezapojuji se do diskuzí, na to nemám čas. Je to pro mě jeden z magazínů, které čtu pravidelně. Sleduji módu, horoskopy a hlavně recepty. Já totiž sbírám kuchařské knížky. Není to žádná velká sbírka, mám jich tak kolem padesáti, ale jsou tam, podle mě, opravdové šperky.

Co třeba?
Židovská kuchařka, francouzská kuchařka v angličtině, ruská kuchařka, různé nesmírně zajímavé dobové kuchařky, třeba z období biedermeieru, nebo klasická kuchařka po mé babičce.

Pokud by někde byla k mání arabská kuchařka, psaná anglicky, německy nebo i česky, a někdo mi dal na ni tip, tak bych byla moc ráda.

Třeba se v diskuzi nějaké doporučení objeví, ale pojďme dál. Anai mi také vyprávěla, že vám ona a další čtenářky pomohly s nějakou těžkou životní situací, můžete mi to trochu popsat? Co se stalo a jak vám ženy-in pomohly?
Zuzka je nesmírně otevřený a přátelský človíček, takže mě také seznámila se spoustou dalších báječných kamarádek. Některé jsou čtenářky, jiné ne. Začaly jsme se všechny pravidelně scházet a do toho se stalo, že jsem se ocitla ve velmi nepříjemné životní situaci. Skončil mi jeden dlouhý a významný pracovní kontrakt, další byly v nedohlednu. Do toho skončil osmiletý vztah s přítelem. Tohle všechno v průběhu jednoho měsíce... Byla jsem úplně bez nálady, bez chuti do životy, bez motivace. Člověk jen leží, kouká do zdi a vůbec nic se mu nechce.

Nejdřív jsem si vůbec neuvědomovala, co se kolem toho děje: Děvčata mi pravidelně telefonovala a chodila na návštěvy. Až později jsem se dozvěděla, že holky nade mnou držely stráž, pravidelně se domlouvaly, kdo kdy za mnou půjde, kdo mi kdy zavolá. Dokonce si dělaly rozpisy služeb. Naprosto mě to vyvedlo z míry, opravdu mi moc a moc pomohly.

Chtěla byste třeba čtenářkám, které vám pomohly, takhle přes magazín něco vzkázat?
Hlavně Anai, ale i ostatním, její sestře Monice, kamarádce Hance, Jarmilce... zkrátka všem bych chtěla říct, že pro mě otřepané: V nouzi poznáš přítele, opravdu nabylo nového významu. Tehdy jsem pochopila, že děvčata nejsou jen kamarádky, se kterými se sejdu na vínko a proberu život. Jsou to opravdové přítelkyně a za to si jich hrozně moc vážím. Je to taková moje věrná tlupa kamarádek.

Díky téhle pomoci jste přišla i k novému „chlapovi“, ten váš je ale trochu svérázný...
Zase za všechno může Anai, jak je jejím dobrým zvykem. Svěřila jsem se jí v tom špatném období, že bych se potřebovala o někoho starat, nejen o kytky, ale třeba o pejska. A akční Zuzka se zeptala, jaké plemeno se mi líbí? Řekla jsem, že čínský naháč je favorit mých snů, a pustila to z hlavy.

Za dva dny přišla Zuzka s novinkou: „Ahoj, Světlo, kolega v práci má doma čtyři naháče. Dvě holky a dva kluky. Jeden z nich, Koudy, dělá děsnou paseku. Chtěl by ho poslat do světa k někomu, kdo by se o něj postaral.“

Pak už to šlo rychle. Vyrazili jsme na návštěvu a byla to prostě láska na první pohled. Na trávníku před domem vyběhl ze skupiny skotačících naháčků jeden a šel si mě zvědavě prohlédnout. Kouďák. Celou dobu návštěvy mi pak seděl na klíně...

Za pár dnů jsem přijela s taškou a od té doby jsme nerozlučná dvojka.

V magazínu jsme teď měli docela zajímavou diskuzi pod článkem Pes v postel, no fuj! Jak je na tom Koudy, smí, nebo nesmí do postele?
Koudy v posteli samozřejmě ano. Koudy v podstatě nemá srst, takže není alergenní. Navíc každý večer projde očistou tlapek a „podvozku". Navíc se každý týden jednou či nebo dvakrát koupe, takže je čistější a zdravější než leckterý člověk.

Pokud vím, pes se má přece koupat jen několikrát ročně. Nemá Koudy problémy s pokožkou?
Naopak, byli jsme pochváleni v chovné stanici, že má naprosto krásnou a čistou kůži. Samozřejmě se o ni ale musí pečovat tak jako o kůži lidskou.

Je těžké starat se o čínského naháče?
Měla jsem dřív nečistokrevného jezevčíka, byl mnohem odolnější, co se týká zimy a stravovacích návyků. U Kouďáka si musím dávat daleko větší pozor, co mu koupím k jídlu, a na zimu se musí oblékat, takže má několikery zimní náhradní chlupy (smích).

Přihoďte k dobru nějakou veselou historku s Koudym...
Ja jich spousta, například si vzpomínám, že mi nanosil hračky k troubě, ve které se pekla krůta se zeleninou, náramně to vonělo. Hračky rozložil dokola kolem trouby, asi abych mu je vyměnila za kousek té pečínky (směje se).

Pojďme od Koudyho k tomu skutečnému chlapovi. Rýsuje se někde v dohledu nějaký?
Nevím, jestli nebudu mluvit z duše veškerých mých vrstevnic. Mám za sebou takové hezké kulatiny...

Třicet?
O trošku víc, ale nemusíme to úplně rozebírat (směje se). Každopádně, chlapi v dohledu samozřejmě existují, ale já tomu tady v Praze říkám, protože nejsem rodilý Pražák, trošku „syndrom služební cesty". Spousta pánů ve věku od pětačtyřiceti do pětapadesáti už má nějaké své pohodlné zázemí, a pakliže se rozhodnou jít do nějakého vztahu, tak většinou s o hodně mladší partnerkou. Pokud „loví" mezi svými vrstevnicemi, tak je to jen za účelem tak zvaného „duševního porozumění", jak říkají. Jenže to porozumění není vůbec duševní, jde jim jen o tu jedinou záležitost.

Pokud bych hledala zadaného milence, tak s tím by problém nebyl. Pokud bych chtěla stálého přítele, člověka, se kterým třeba nemusím sdílet společnou domácnost, ale který by každý víkend neprchal za rodinkou a trávil by se mnou trochu více času než jen dvě odpoledne v týdnu, tak s tím trošku problém je.

Nejste z Prahy, odkud jste?
Jsem Moravačka z Olomouce. Narodila jsem se na Hané, ale nežila jsem tam. Dětství jsem prožila v Čechách, pak se rodiče vrátili do Olomouce, takže jsem tam chodila na základní, střední a vysokou školu.

O Hanácích se říká, že jsou to čeští Skoti. Je to pravda?
To po mně nechtějte, to bych se trefovala do vlastního hnízda.

Nakonec bych se vás chtěl zeptat, když už jsme se předtím bavili o těch kuchařkách, na nějaký váš tip na jídlo. Co máte ráda a doporučila byste ostatním čtenářkám?
Je to trošku dané ročními obdobími. V tuto chvíli bych doporučila jakýkoli zeleninový salát a těstoviny na všechny způsoby. Sama jsem se teď zamilovala do přípravy ve woku, takže jakákoli zelenina lehce osmahnutá a k tomu třeba omáčka smíchaná ze sojové omáčky, orientálního koření, cukru, octa, česneku - tím můžete polévat naprosto cokoli a čemukoli to dodá přijatelnou a dobrou chuť.

Kam dál?

Seriál Taková jsem já:
Barushenka
Poupětka
Kačinka
Olga Ebertová
Syrinx
Anai

Je vám Světluše sympatická? A co Koudy, líbí se vám? Znáte nějakou další čtenářku, které pomohly ostatní čtenářky magazínu? Našla byste odvahu představit se podobným způsobem čtenářkám Ženy-in? Pokud ano, neváhejte a kontaktujte mě na e-mail: jakub.koci@zena-in.cz!