Když jsem asi před týdnem listovala Slovníkem nespisovné češtiny a připravovala článek pro Ženu-in, zjistila jsem, že snad každá profese má svůj slang - vojáci, železničáři, pracovníci městské dopravy, hudebníci i novináři.
Poté jsem si uvědomila, že lidé jsou kvůli práci nejen ovlivněni tamějším slangem, ale také se mění jejich jednání. Osm a více hodin strávených v zaměstnání se podepíše nejspíš na každém. Přebíráme určité vzorce chování, které se snažíme praktikovat i doma. Nebudu u teorie, stačí zajít za praxí domů…
Maják nesvítí, a tak přítel „sejvuje“
Když se mi něco snaží partner vysvětlit z jeho oboru - z oblasti počítačů, řekla bych, že už jen jeho výklad je doslova postižený profesionální deformací. „Měla bych problém,“ poprosím ho odvážně. „Problém?“ podiví se a už mu musím udělat místo na křesle u počítače.
Klik, klik, klik. „A je to, lásko,“ řekne a má v tváři výraz vítěze.
„Ale já bych to potřebovala vysvětlit.“ Mám pocit, že předtím, než tohle vyslovím, měl by pro moji záchranu přede mnou blikat výrazný červený maják. Bohužel tam není, a proto se na mě najednou spustí lavina vět, ze kterých šílím. Obsahuje totiž buď výrazy, kterým ani za mák nerozumím, nebo začne anglická slovesa převádět do češtiny.
A tak přítel „sejvuje“ (save), „louduje“ (load)„ a „refrešuje“ (refresh) a já mám chuť zabíjet. Proč? Protože jsem vzhledem ke každodenní práci s češtinou háklivá na počešťování anglických slov. Vidíte! Stačil jen okamžik a jsme u mě a mé částečné profesionální deformace. I když šílením ve chvíli, kdy někdo napíše zcela jasnou pravopisnou chybu, trpím už odmala.
Hlídám čárky a divím se, proč nikdo nepíše
Rodiče si z mé posedlosti už dělají legraci a mamka ve chvíli, kdy mi píše i jen krátkou textovou zprávu, si ji raději dvakrát přečte. K podobné ostražitosti přede mnou se mi přiznal i přítel a kamarádka. A tak je možné, že jsem kvůli vlastní deformaci nepřečetla mnoho vět a slov, protože byly mými milými smazány vzhledem k nedostatku znalostí z češtiny.
Aha, teď možná, milé ženy-in, namítnete něco v tom smyslu, že několik pravopisných chyb jste našly i v mých článcích na Ženě-in. Ale to nemáte ani tušení, jaký osobní souboj prožívám, když zjistím, že mi něco takového uniklo.
Umýt ruce, utřít nos a jít spát
Dílo je však dokonáno, když přijede postižený počítačový maniak a postižená češtinářka domů k rodičům maniaka. Přítelova maminka totiž pracuje jako učitelka. A tak ve chvíli, kdy „nesejvujeme“ ani nehlídáme pravopis, jsme upozorňováni na neumyté ruce a nedostatečné množství oblečení.
Osobně na takové jednání nejsem zvyklá, a tak možná trochu drze říkám: „Že mi opravdu zima není a že už jsem si ruce myla.“ Přítel však byl takto vychováván léta, a tak se z něj najednou doma stává poslušný chlapec. Myje si ruce, více se obléká a bere si od maminky kapesník.
Zajímavá je i komunikace nás tří. Maminka se mého přítele zeptá na jeho práci a skoro jej pohladí po hlavě za to, že jí odpoví. On řekne třemi odbornými názvy, co dělá. Maminka trochu zvýší hlas, aby jí to přece vysvětlil pořádně. On jí zopakuje stejná slova, která pronesl před chvíli.
A já? Nejdřív to jen mlčky sleduji a pak se ujmu vysvětlování pro maminku – tedy překládám odborné výrazy do srozumitelné češtiny. Věřím, že kdybych jí to měla napsat, kontroluji, zda mi nechybí čárky. No, řekněte sami…nejsme všichni tak trochu střelení?!
Nebo jste také postižena profesionální deformací?
Máte výrazy, kterým doma nerozumí?
Přejímáte chování, které funguje v zaměstnání, ale doma všem vadí?
Nový komentář
Komentáře
PRACUJI JAKO ZDRAVOTNÍ SESTRA. MOJE DEFORMACE JE KOUKÁNÍ LIDEM NA ŽÍLY A ŘÍKÁNI SI ŽE JSOU HEZKÉ NA ODBĚRY ČI ZAVEDENÍ KANYLY. MŮJ PŘÍTEL ZASE KOUKÁ NA NÁBYTEK JAK JE SEŠROUBOVANÝ JAK ODBYTÝ JSOU PANTY A HRANOVKA. KAŽDÝ ČLOVĚK JE NĚJAK "POSTIŽENÝ" SVOJÍ PRACÍ.
Tak tohle jsou super deformace,také mám jednu kurozitku.Manža vyrábí mensruační vložky.Seřizuje stroj a kouká jestli vše v pořádku,nasazuje materiáli atd.Když byla nějaká v marketech akce na vložky,tak si je tam prohlížel
samozřejmě pouze z pracovní zvědavosti.
Kamarád měl deformaci z péče o své dvě děti, takže když nakládal jako kuchař v závodce knedlíky a ptal se kolik, tak po odpovědi "pět" řekl:"Říká se prosím!"
Jako absolventka zdrávky občas koukám v tramvaji na "krásný " žíly, dělám si diagnózy a jsem celému okolí protivná přednáškami o preventivních prohlídkách. Na druhou stranu mi tlachání o nemocech přináší pocit dobrého skutku, protože o čem si babičky v parku rády pohovoří..?
Dřív jsem dělala recepční a i o půlnoci se doma hlásila do telefonu:"American Express, dobrý den."
No a dnes nad novinami hádám, co je nebo není PR
Bezvadnou profesionální deformaci měla jedna moje známá Američanka - pracovala ve škole pro hluchoněmé děti a kdykoliv jí někdo nerozuměl, začala automaticky znakovat.
Tehdy v pravěku jsem na tom s angličtinou byla prachbídně, takže na mě znakovala každou chvíli (dodnes umím z americké znakové řeči znak pro "thank you") a neustále jsem jí musela připomínat, že nejsem hluchá, ale jenom nevzdělaná.
A na přechodu ještě stále přidržuju i manžela rukou, aby mně náhodou nevběhl pod auto!
Pracovala jsem v ústavu pro postižené děti a měli jsme tam chlapce, který špatně mluvil, ale ty jeho komoleniny byly moc roztomilé a přejímali je nejen děti, ale kolikrát i personál. "Anicky" byla Hanička, "achůnky"- paní Rachůnková, "fukó"- fouká, "favó"- favorit apod. Jednou jsme šli na vycházku a kolega nás upozorňoval, že je venku zima slovy "fukó"! Říkali jsme si, že už mu trochu hrabe, vyšli jsme ven, jelo kolem auto a kolegyně říká: "Dívej, favó!"
pajda: tak pojď´...popereme se na Lvicích
Simba: Já taky hrozně ráda čumím v létě na zahrádce na blikající letadla
....vždy kontrolujeme jestli letí na čas
....jedno přelétává kolem v 22:30. jedno 23:15...a hádáme kam asi letí. Já tvrdím, že všechny letí do Mičigenu
.
bokul: Zásadně nevysvětluju. Vždycky bych pak lezla po zdi, jak může být někdo tak tupý a nechápavý
Nevim, jestli jsem "deformovana", ale kdyz mam vysvetlit cloveku, ktery neni z oboru vse co v praci delam, tak at se snazim sebe vic, tak vzdy nekdo necemu nerozumi...
já vždycky okukuju v obchodech a kancelářích, na jakých PC lidi pracují, případně se v duchu hroutím, když někdo mlátí do myši, že mu to netiskne doklad a ono přes celý monitor hláška "došla náplň v tiskárně, prosím vyměňte svou náplň".
co se týče deformace - co dělám v práci, dělám i doma - tu moc nemám, v práci musím mít kolem sebe perfektní pořádek, kdežto doma se to rozhodně takhle říct nedá
Ale je pravda, že kdykoli se kdokoli zmíní o nějaké naší stavbě, eventuelně jedeme okolo, hned nadšeně hlásím, že to je naše a to je to co vyrábíme
Jo a taky už se mi povedlo nahlásit se doma jako v práci a když se ozvala mamčina žačka, že by ráda mluvila s paní učitelkou, nahlásila jsem jí "moment přepojím"
traxina:
bednaroi: ne, ten neknihuji :)) ..a navíc tehdy u nás ještě nelítal a pokud vím, tak by neměl lítat ani tím směrem
Simba: a co takhle Ryanair,o tom mas taky prehled?
Rikina: Moje gynekoložka doma zvedla telefon se slovy: "Porodní sál, prosím"
Léthé:
. Jsem ráda, že v tom nejsem sama ..Nejvíc jsem pobavila známé, když jsme v létě seděli u nich na chatě u ohýnku, popíjeli víno, skoro půlnoc, koukáme na hvězdy a najdnou vidím ..letadlo blik, blik ..automaticky jsem mrkla na hodinky, hlavou mi prolítl směr letu a prohlásila jsem "no jo, to bude linka z Prahy do Moskvy, Aeroflot a docela načas" ... dobrých deset minut se všichni řehtali
..ale jsem si jistá, že to fakt byl Aeroflot do Moskvy
Léthé: pojď na Lvice, tam si to ujasníme
Profesionální deformaci jsem měla, když jsem nějaký čas pracovala v call centru jedné nejmenované známé firmy.
To jsem se i doma hlásila do telefonu stejně jako v práci
předepsanou formulí a následnou otázkou "Jak vám mohu pomoci?"