Když jsem asi před týdnem listovala Slovníkem nespisovné češtiny a připravovala článek pro Ženu-in, zjistila jsem, že snad každá profese má svůj slang - vojáci, železničáři, pracovníci městské dopravy, hudebníci i novináři.

Poté jsem si uvědomila, že lidé jsou kvůli práci nejen ovlivněni tamějším slangem, ale také se mění jejich jednání. Osm a více hodin strávených v zaměstnání se podepíše nejspíš na každém. Přebíráme určité vzorce chování, které se snažíme praktikovat i doma. Nebudu u teorie, stačí zajít za praxí domů…

Maják nesvítí, a tak přítel „sejvuje“

Když se mi něco snaží partner vysvětlit z jeho oboru - z oblasti počítačů, řekla bych, že už jen jeho výklad je doslova postižený profesionální deformací. „Měla bych problém,“ poprosím ho odvážně. „Problém?“ podiví se a už mu musím udělat místo na křesle u počítače.

Klik, klik, klik. „A je to, lásko,“ řekne a má v tváři výraz vítěze.

„Ale já bych to potřebovala vysvětlit.“ Mám pocit, že předtím, než tohle vyslovím, měl by pro moji záchranu přede mnou blikat výrazný červený maják. Bohužel tam není, a proto se na mě najednou spustí lavina vět, ze kterých šílím. Obsahuje totiž buď výrazy, kterým ani za mák nerozumím, nebo začne anglická slovesa převádět do češtiny.

A tak přítel „sejvuje“ (save), „louduje“ (load)„ a „refrešuje“ (refresh) a já mám chuť zabíjet. Proč? Protože jsem vzhledem ke každodenní práci s češtinou háklivá na počešťování anglických slov. Vidíte! Stačil jen okamžik a jsme u mě a mé částečné profesionální deformace. I když šílením ve chvíli, kdy někdo napíše zcela jasnou pravopisnou chybu, trpím už odmala.

Hlídám čárky a divím se, proč nikdo nepíše

Rodiče si z mé posedlosti už dělají legraci a mamka ve chvíli, kdy mi píše i jen krátkou textovou zprávu, si ji raději dvakrát přečte. K podobné ostražitosti přede mnou se mi přiznal i přítel a kamarádka. A tak je možné, že jsem kvůli vlastní deformaci nepřečetla mnoho vět a slov, protože byly mými milými smazány vzhledem k nedostatku znalostí z češtiny.

Aha, teď možná, milé ženy-in, namítnete něco v tom smyslu, že několik pravopisných chyb jste našly i v mých článcích na Ženě-in. Ale to nemáte ani tušení, jaký osobní souboj prožívám, když zjistím, že mi něco takového uniklo.

Umýt ruce, utřít nos a jít spát

Dílo je však dokonáno, když přijede postižený počítačový maniak a postižená češtinářka domů k rodičům maniaka. Přítelova maminka totiž pracuje jako učitelka. A tak ve chvíli, kdy „nesejvujeme“ ani nehlídáme pravopis, jsme upozorňováni na neumyté ruce a nedostatečné množství oblečení.

Osobně na takové jednání nejsem zvyklá, a tak možná trochu drze říkám: „Že mi opravdu zima není a že už jsem si ruce myla.“ Přítel však byl takto vychováván léta, a tak se z něj najednou doma stává poslušný chlapec. Myje si ruce, více se obléká a bere si od maminky kapesník.

Zajímavá je i komunikace nás tří. Maminka se mého přítele zeptá na jeho práci a skoro jej pohladí po hlavě za to, že jí odpoví. On řekne třemi odbornými názvy, co dělá. Maminka trochu zvýší hlas, aby jí to přece vysvětlil pořádně. On jí zopakuje stejná slova, která pronesl před chvíli.

A já? Nejdřív to jen mlčky sleduji a pak se ujmu vysvětlování pro maminku – tedy překládám odborné výrazy do srozumitelné češtiny. Věřím, že kdybych jí to měla napsat, kontroluji, zda mi nechybí čárky. No, řekněte sami…nejsme všichni tak trochu střelení?!

Nebo jste také postižena profesionální deformací?
Máte výrazy, kterým doma nerozumí?
Přejímáte chování, které funguje v zaměstnání, ale doma všem vadí?

Reklama