- Ahoj, já ti jdu nahlásit, kam jdeme tenhle měsíc mimo školu.
- No tak povídej! halasí zástupce ředitele a bere si k ruce kalendář.
- Tak dvanáctého program k výstavě v Muzeu hl. města Prahy a dvacátého osmého jdem do Kunraťáku na terénní expedici a třicátého Pražský hrad - to je na tři návštěvy ten program, takže třicátého tam jdem poprvé.
- Ale na výstavě už jste byli.
- No... byli. Ehm. A ...tohle je další.
- Ale proč by měly jít děcka eště na jednu?
- No... teď se bavíme o vynálezech a tahle je o vynálezcích. Ta předtím byla o vodě, to bylo zase fajn do přírodovědy.
- No podívej se, řeklo se, že jedna akce za měsíc.
- Jo? A kdy se to řeklo?
- No teď se to řekne na poradě.
- Ale proč?
- No prostě není možný, aby hned tři dny se děti flákaly někde mimo školu. Devítky teď byly v kině a v Terezíně. To už se nedá pak napracovat.
- Jak napracovat? Vždyť pracujem tam. Co myslíš, že tam děláme? Vždyť na Hradě celou dobu vlastně hledají informace z dějin, jenže si myslí, že je to hra.
- Vyber si prostě jen jednu akci. A přiď další přestávku, já teďka nemám čas. (Na monitoru PC svítí web krytinářské firmy. Zástupce Lubomír opravuje chatu.)
- Maruško, je tam pan ředitel?
- Je, ale má jednání. Zkus to příští přestávku.
- Maruško, je tam pan ředitel?
- Je na obědě. (Kuk do jídelny, není, tak příští přestávku)
- Maruško, je tam pan ředitel?
- Není. Už je pryč.
- Aha. Tak já to zkusím zejtra.
- Zejtra už tu nebude. Jede na školení.
- Na školení, jo?
- No. S myslivcema.
Odpolední porada:
- Tak kdo je pro? (Pár lidí nesměle zvedne ruku.)
- Když já myslím, že von normálně se takhle nechová. (Špitne kolega Lachout.)
- Tak buď mu tu dvojku z chování navrhujete nebo ne, Mirku. To se musíte rozhodnout.
- Ale ty dveře holkám v šatně votvíral taky von! (Vzkřikne Jestřábová). A teď dává trenky za okno, to přece neni normální!
- Tak kdo je teda pro? Takže tři. No tak mu teda zatím dej, Mirku, třídní důtku s výstrahou, a kdyžtak to budeme řešit a vyvodíme z toho nějaké důsledky.
- Tak a teďka jestli teda už nic nemáte, tak k organizaci. Kdo teda chce do třídy záclony? Nikdo. Takže v tom případě tady pan zástupce má nabídku nějakých akcí:
- Takže jednak je to přehlídka dravců a dál by nás mohla navštívit jedna hudební skupina z Chotěboře, udělali bychom to zase v tělocvičně. Kdo je pro? (skoro všichni - máte dvě hodiny pohov od dětí a nemusíte se nikam strkat metrem nebo autobusem)
- Vybralo by se třicet korun na žáka. Byl bych rád, kdybyste mi to donesli do středy. No co je?
- Já se chci zeptat, jak je to s mimoškolními akcemi. Když můžem na dravce a na skupinu z Chotěboře, tak proč nemůžu třikrát v měsíci v rámci výuky do muzea a podobně?
- Ale tohle je celoškolní akce. Té se zúčastní všichni. (Asi z toho maj provizi, drcá do mě kolegyně Jáhlová.)
- Aha. A můžu tedy do toho muzea (až napracujeme ty dravce) nebo ne? (snaživě hledím přímo na pana ředitele...)
- No eventuální výjimky můžeme vyřešit pak spolu. Tak se u mně zastav.
- A kdy?
- No kdykoliv. O přestávce.
Nový komentář
Komentáře
auauau
jsem taky pracovala ve škole, je to přesné
r1911: u nás je to podobné, sehnat šéfa na důležitý podpis je o nervy, ale na své kamarádíčky a kdejaké lemply má času dost.
Krásné - a smutné
Pohodovy clanek, ktery mne pred vikendem dosti pobavil.
Pěkně napsané.
U nás takhle hledáme našeho nejvyššího šéfa. Pořád tam prý někoho má, pak obědvá, pak je zase někde pracovně on a pak už tam není...