Dnes už řada kulturních institucí pochopila, že v dětech si vychovává budoucí návštěvníky. Některé galerie a muzea připravují svou expozici nebo aktuální výstavy tak, aby děti bavily. Proč se na středověké brnění jen koukat, když si jeho repliku můžete vyzkoušet. Národní galerie dokonce připravuje na práci v galerii nebo muzeu přímo učitele, takže jsou schopni si podobné programy vytvořit sami. Nikdo jim jejich práci nezaplatí, ale část učitelů zjistila, že takovýhle způsob výuky se jim "vrátí" jinak. Jejich vedení na to nahlíží asi takto:

- Ahoj, já ti jdu nahlásit, kam jdeme tenhle měsíc mimo školu.
- No tak povídej! halasí zástupce ředitele a bere si k ruce kalendář.
- Tak dvanáctého program k výstavě v Muzeu hl. města Prahy a dvacátého osmého jdem do Kunraťáku na terénní expedici a třicátého Pražský hrad - to je na tři návštěvy ten program, takže třicátého tam jdem poprvé.
- Ale na výstavě už jste byli.
- No... byli. Ehm. A ...tohle je další.
- Ale proč by měly jít děcka eště na jednu?
- No... teď se bavíme o vynálezech a tahle je o vynálezcích. Ta předtím byla o vodě, to bylo zase fajn do přírodovědy.
- No podívej se, řeklo se, že jedna akce za měsíc.
- Jo? A kdy se to řeklo?
- No teď se to řekne na poradě.
- Ale proč?
- No prostě není možný, aby hned tři dny se děti flákaly někde mimo školu. Devítky teď byly v kině a v Terezíně. To už se nedá pak napracovat.
- Jak napracovat? Vždyť pracujem tam. Co myslíš, že tam děláme? Vždyť na Hradě celou dobu vlastně hledají informace z dějin, jenže si myslí, že je to hra.
- Vyber si prostě jen jednu akci. A přiď další přestávku, já teďka nemám čas. (Na monitoru PC svítí web krytinářské firmy. Zástupce Lubomír opravuje chatu.)

- Maruško, je tam pan ředitel?
- Je, ale má jednání. Zkus to příští přestávku.
- Maruško, je tam pan ředitel?
- Je na obědě. (Kuk do jídelny, není, tak příští přestávku)
- Maruško, je tam pan ředitel?
- Není. Už je pryč.
- Aha. Tak já to zkusím zejtra.
- Zejtra už tu nebude. Jede na školení.
- Na školení, jo?
- No. S myslivcema.

        Odpolední porada:

- Tak kdo je pro? (Pár lidí nesměle zvedne ruku.)
- Když já myslím, že von normálně se takhle nechová. (Špitne kolega Lachout.)
- Tak buď mu tu dvojku z chování navrhujete nebo ne, Mirku. To se musíte rozhodnout.
- Ale ty dveře holkám v šatně votvíral taky von! (Vzkřikne Jestřábová). A teď dává trenky za okno, to přece neni normální!
- Tak kdo je teda pro? Takže tři. No tak mu teda zatím dej, Mirku, třídní důtku s výstrahou, a kdyžtak to budeme řešit a vyvodíme z toho nějaké důsledky.

- Tak a teďka jestli teda už nic nemáte, tak k organizaci. Kdo teda chce do třídy záclony? Nikdo. Takže v tom případě tady pan zástupce má nabídku nějakých akcí: 

- Takže jednak je to přehlídka dravců a dál by nás mohla navštívit jedna hudební skupina z Chotěboře, udělali bychom to zase v tělocvičně. Kdo je pro? (skoro všichni - máte dvě hodiny pohov od dětí a nemusíte se nikam strkat metrem nebo autobusem)
- Vybralo by se třicet korun na žáka. Byl bych rád, kdybyste mi to donesli do středy. No co je?
- Já se chci zeptat, jak je to s mimoškolními akcemi. Když můžem na dravce a na skupinu z Chotěboře, tak proč nemůžu třikrát v měsíci v rámci výuky do muzea a podobně?
- Ale tohle je celoškolní akce. Té se zúčastní všichni. (Asi z toho maj provizi, drcá do mě kolegyně Jáhlová.)
- Aha. A můžu tedy do toho muzea (až napracujeme ty dravce) nebo ne? (snaživě hledím přímo na pana ředitele...)
- No eventuální výjimky můžeme vyřešit pak spolu. Tak se u mně zastav.
- A kdy?
- No kdykoliv. O přestávce.

Reklama