Moje dnešní povídání nebude ani tak o mém hubnutí, které se mi v posledním týdnu zrovna nedařilo, jako spíš o přípravách na dovolenou.

 

Ale nejdříve k tomu hubnutí. Nějak si to nedovedu vysvětlit, ale v uplynulém týdnu jsem byla nejneukázněnější od doby, kdy jsem hubnout začala. Zkrátka a dobře – dopřávala jsem si. Dobré obědy a dokonce i večeře ve stylu, jako bych se nesnažila snižovat svou váhu. Mrzí mě to, protože si myslím, že je to škoda, ale stalo se.

 

Doufám, že můj nadcházející pobyt pod žhavým africkým sluncem mne opět vrátí do starých a zajetých kolejí. Vyslechla jsem několik hrůzostrašných historek o úporných průjmech, nebezpečné místní stravě, zákeřných salátových dresincích, a to mi bohatě stačilo k předsevzetí, že se v Egyptě kromě suché housky nedotknu vůbec ničeho.

Přeháním, samozřejmě, ale přiznám se, že tak trochu spoléhám na to, že v horkém pouštním žáru nebudu mít na nějaké opulentní hody chuť ani náladu.

 

Jinak prožívám poměrně silnou cestovní horečku.

Jenom ten nákup, který jsem absolvovala, zcela zdecimoval mé fyzické a psychické síly a totálně zruinoval stav mého konta.

Šaty, šortky, trička, sandálky, tenisky, žabky, opalovací krémy, tělová mléka, přípravky na ošetření spálenin, léky, kapky do očí, do nosu, prášky na střevní a žaludeční potíže, protialergické pilulky, náplast na puchýře, nové plavky.... Uznejte sami, že by se mi hodilo vyhrát v soutěži Chcete být milionářem? :o))

 

Nicméně všechno mám již doma, vyprané a vyžehlené, roztříděné a připravené na poskládání do kufru.

A tak se teď už jenom těším. Na moře, na sluníčko, na pyramidy a na Sfingu, na návštěvu Egyptského muzea, možná, že dojde i na toho velblouda, Ferdičko. :o)))

Takže, milé čtenářky, vězte, že až příští úterý nenajdete na Ženě–in můj pravidelný úterní článek, není to proto, že bych na Vás zapomněla, ale proto, že – právě v to úterý – se budu v Káhiře kochat pohledem na mé vysněné pyramidy.

 

A slibuji, že hned v dalším týdnu Vás poinformuji nejen o tom, zda jsem se v hubnutí opět „chytla“ (upřímně doufám, že ano), ale i o svých zážitcích, spáleninách, o výletu ponorkou, jestli k němu seberu odvahu, o tom, zda jsem skutečně usedla na velblouda, a také o tom, jak jsem přežila svůj první životní let letadlem.

Budu na Vás na všechny myslet a vím, že i přesto, že se na tuto dovolenou velmi těším, zrovna tak se budu těšit zase zpět domů a na Vás všechny.

 

Takže – v úterý 18. 5. opět na viděnou! :o))

Reklama