Dovolená. Slovo, při kterém se v člověku rozlije pocit blaha. Všichni se na ni těšíme a všichni se snažíme si ji užít. A někomu jako na potvoru nevyjde počasí. Na tohle já mám docela kliku.
Dovolenou jsem si mohla užívat první dva týdny v srpnu. Byly moc krátké a docela mokré. První tři dny jsem strávila běháním po doktorech. Při pondělní kontrole po prodělané angíně jsem se panu doktorovi moc nelíbila. On mně taky ne, takže jsme si kvit. Poprosil mě, abych v následujících dvou dnech ještě podstoupila pár vyšetření a odběry. Chtěla jsem vědět, jestli můžu odjet pod stan. Chtěla jsem se kochat přírodou, koupat se v řece, opalovat se… Místo toho jsem stejně nakonec mokla, mrzla i se třemi teplými vrstvami oblečení, řeka byla ledová a rozvodněná a z nových bot mě neskutečně bolely nohy.
Vyjeli jsme si na Šumavu. V kempu jsme zaparkovali asi patnáct metrů od břehů Otavy, vedle auta postavili stan a vyrazili na první túru. Asi za hodinu začalo pršet. Přestalo až v neděli. Což nebylo moc platné, protože my to vzdali už v sobotu. Nicméně první túru jsme dokončili. Byla přesně podle mého gusta. Kostel Mouřenec a jeho kostnice plná lebek a nejrůznějších dlouhých kostí. Nejlepší bod dovolené.
Ten nejhorší přišel hned potom. Tedy na noční procházce šumavským temným lesem není vlastně nic špatného, pokud zrovna nečtete knížku o místních strašidlech a netrpíte nyktofobií.
V noci se nad naším stanem přeháněly bouřky. Druhý den jsme při pohledu na předpověď počasí přehodnotili situaci a rozhodli se, že v rámci zachování fyzického i psychického zdraví nebudeme v tom slejváku nikde courat, a dali jsme na autoturistiku. I tak se nám podařilo nachodit něco kolem osmi kilometrů. Viděli jsme pěkný kousek tamní přírody, vzácné řešeliniště, viděli jsme taky Kašperk. Horký čaj a teplá klobása, leč s podrážkou na hradním nádvoří, mi vážně přišla k chuti. Večer jsem zkusila udělat oheň, abych ohřála konzervy. Nejdřív jsem (taky díky dešti) vyčoudila obyvatele vedlejší chatky, pak ostatní spolukempovníci nepochopili, že se už jenom snažím udržet žhavé uhlíky na ohřátí jídla, a tak mi jeden po druhém chodili nabídnout pomoc při rozdělání ohně. Bylo to od nich milé.
Den třetí déšť neustával, a tak jsme v pláštěnkách poskládali stan a jelo se. Cestou jsme míjeli Velhartice, o kterých jsem psala TADY. Vzpomněla jsem si na místní hřbitov. Vyloudila jsem na adresu řidiče ten nejmilejší prosebný výraz, který umím. Marně. Volantem neotočil.
Snad příště. A snad bude lepší počasí. Jedno mám ale jisté. Příští rok se na Šumavu jede znovu!
Zážitky z letošní dovolené, to je téma na dnešek. Jaká byla vaše dovolená? A jaké zážitky jste si z ní přivezli? Piště už teď na adresu
Vaše příspěvky budeme v průběhu celého dne zveřejňovat a nakonec vybereme jeden, jehož autorku odměníme stylingovými přípravky od Lybaru.
Nový komentář
Komentáře
Evi, Sumava je prekrasna, lec to pocasi - ale i to k ni patri. Menila bych. Za podelanou Floridu. Hned. Aj s tim lijakem.