Lístky, prosím je název představení studentů DAMU a také projektem takzvaného imerzivního divadla. Přídavné jméno imerzivní je odvozené od slova imerze, které znamená ponoření či pohroužení. A o to přesně jde.

Co se bude dít?

Při představení nenajdete klasické rozdělení na hlediště a jeviště, tedy na převážně pasivní diváky a aktivní herce. Cílem je aktivita na obou stranách, tedy snaha zapojit diváky do představení, aby mohli spoluurčovat jeho směr. Jevištěm i hledištěm zároveň inscenace Lístky, prosím je neobydlený pražský dům v ulici Za Poříčskou bránou.

Vilkou s řadou místností je možné se bez omezení pohybovat celé dvě hodiny, stačí si u vstupu vyzvednout lístek do kina, volební lístek a program strany Za lepší zítřky.

Z počátku jsou u přítomných znát rozpaky, většina lidí neví, co má čekat. Jak tohle netradiční divadlo začne? A nezačalo už? Kdo jsou studenti DAMU a kdo jen běžní příchozí? Otázek vyvstává mnoho. Nakonec se všichni spontánně shromáždí v místnosti, která má simulovat kino.

Místo avizované premiéry snímku v rámci Festivalu filmových nadějí se kvůli údajným technickým problémům situace zvrhne v předvolební agitaci. Před přítomnými vystoupí prozatímní vůdce fiktivní země, který se jmenuje Stavros, a konečně uvádí diváky do obrazu.

Pohyb bez omezení

Ocitli se někdy v padesátých letech, což je ostatně patrné i z některých kostýmů. I když kdo mohl na začátku tušit, kdo je herec, když retro je zase v módě. Určitá stylizace je tedy po podrobnějším prozkoumání patrná, ale v šeru některých místností snadno přehlédnutelná.

Dřívější ministr obrany Stavros potlačil rebelanty, kteří hrozili zemi převratem, a teď se chystají nové volby. Lidé jsou tedy svědky klasické propagandy. Stavros a jeho strana Za lepší zítřky si připisuje možné i nemožné úspěchy, apeluje na přítomné, aby mi dali v blížících se volbách svůj hlas a vyzývá je k jakýmkoli otázkám.

Rozpaky příchozích neherců postupně mizí a lidé se začínají Stavrose ptát – například na veřejné financování rozlehlého parku či na počet mrtvých při potlačení povstání.

Kdo s koho

V několika pokojích se postupně rozehrává několik příběhů, které se v určitých bodech vždy vzájemně protnou. A je na každém, zda se bude přesunovat mezi místnostmi nebo zůstane věrný jedné příběhové lince, zda se zapojí do děje nebo zůstane jen pasivním divákem.

Kromě Stavrose a jeho ambiciózní sekretářky je možné sledovat také rozpory mladého manželského páru, v němž ona fandí Stavrosovi a on opozici. Nabízí se také pohled do fungování skupiny disidentů a přesvědčených zastánců opozice. Když jim ovšem položíte otázku, kdo za onou opozicí stojí, odpovědi se nedočkáte. Nikdo totiž neví. Mají jen naději, že bude lepší než Stavros.

Vrcholem představení jsou podle očekávání volby. Na řadu tedy přicházejí volební lístky rozdané u vstupu. Teď už je to všechno jen na divácích. Přesvědčil je samolibý populista Stavros, nebo dají přednost nedefinované opozici?

Projekt Pomezí

Zázemí pro inscenaci poskytnul studentům DAMU projekt Pomezí. Ten se věnuje právě imerzivnímu divadlu, které v Čechách rozvíjí od roku 2014. Tvůrčí jádro spolku tvoří Lukáš Brychta, Kateřina Součková a Štěpán Tretiag. Mezi jejich představení patří například Dům v jabloních nebo Opisy. 

Čtěte také:

Reklama