spicberky.jpg
Foto: Shutterstock

Špicberky jsou nejsevernějším osídleným koutem naší planety. Je to divoké hornaté souostroví vysoko nad polárním kruhem. Jedná se o čarokrásnou říši skal, ledu a divokých zvířat.
Špicberky, norsky Svalbard, leží v Severním ledovém oceánu a politicky spadá do Norského království. Celková rozloha ostrovů je 62 050 km2.

Jak cestovat na Špicberky?
Vzhledem k tomu, že se jedná o ostrovní stát, dostanete se na Špicberky samozřejmě pomocí letecké dopravy. Mají jen jedno letiště pyšnící se pravidelným provozem, a to Svalbard Airport v Longyearbyenu. Létají sem společnosti Norwegian a SAS z Oslo a Tromso. V Prahy se sem zpravidla dostanete s přestupem v Norsku.

Kdy vyrazit do perly Severního ledového oceánu?
Je třeba mít na paměti, že Longyearbyen je velmi blízko severnímu pólu, a právě tato skutečnost výrazně ovlivňuje počasí na ostrovech. V zimě není úplně praktické si tu naplánovat dovolenou, jelikož od listopadu do ledna je tu takzvaná polární noc. Naproti tomu v období od konce dubna do srpna slunce nezapadá vůbec, proto se i o půlnoci můžete cítit jako v pravé poledne. Nejvhodnějším termínem k návštěvě této krásné, ale specifické destinace je tedy měsíc duben, kdy jsou na Špicberkách ideální podmínky pro zimní sporty.
Za hlavní sezónu se však považuje období od května do září, kdy počasí zároveň přeje plavbám po moři. Naproti tomu měsíc říjen je nejlepším obdobím k pozorování Aurory Borealis neboli polární záře. Pokud vám tedy nevadí nedostatek denního světla i během dopoledne, můžete tento zázrak přírody spatřit na vlastní oči.

Kultura a obyvatelé – země, kde se neumírá
Na Špicberkách není příliš velká hustota zalidnění, stálých obyvatel je jen 2600, z nich je 60 % Norů. Zbytek obyvatel tvoří především Rusové a Ukrajinci. Celých 85 % obyvatel ovšem žije v největším městě Longyearbyen. Morbidní zajímavostí Špicberků je skutečnost, že zde nemůžete umřít. Pokud někdo smrtelně onemocní, na konci jeho dní ho převezou letadlem nebo lodí na jinou část Norska. Malý městský hřbitov totiž přestal nebožtíky přijímat před 70 lety. Tehdy totiž vyšlo najevo, že pozůstatky mrtvých se v ledové zemi nerozkládají. Těla zesnulých, které chránila věčně zmrzlá půda, se tak staly morbidní kuriozitou.

Další zajímavostí je, že k národnímu zvyku patří zouvání, které není zcela rozšířené ve všech koutech světa. Vyzouvá se zde před vstupem do hotelu či do kostela. Ovšem všude jsou připraveni vám nabídnou přezůvky či pantofle, aby vám nebyla zima. Rovněž je na ostrově zakázáno chovat kočky, byly totiž uznány jako hrozba pro arktické ptactvo. Psi jsou k chovu povoleni.
 
Tradiční kuchyni vévodí sobí maso
Specialitou jsou tady hamburgery ze sobího masa nebo guláš ze soba. Oblíbený je také kaviár nebo pokrmy z lososa. Obecně se špicberská kuchyně hodně podobá té norské, má vysoký podíl rybího masa a mořských plodů. Zvláštní specialitou jsou pokrmy z velryb, které tu byly hojně loveny především v dobách minulých. Součástí téměř každého jídla jsou brambory na všechny způsoby a k národním pokrmům patří také bramborové knedlíky zvané raspeball.

Obyvatelé si též potrpí na Torrfisk (stokfisk), který se skládá z tresky usušené na vzduchu. Bez zmínky nemůžeme nechat ani Lutefisk – norskou specialitu ze sušených ryb, které jsou ale naloženy do louhu a pak ve správnou chvíli zase prány ve vodě. Ryba touto přípravou zrosolovatí a její povrch připomíná želatinu. 
 
Vysoko u polárního kruhu – vysoká cena
Měnou je tu NOK – tedy Norská koruna. Špicberky jsou zbavené daní, tudíž by se na první dobrou mohlo zdát, že se jedná o levnější destinaci, ale není to tak docela pravda, je třeba si sáhnout hlouběji do kapsy. Noc v hotelu se snídaní se zde dá pořídit za 1500 Kč. Za jeden hamburger zaplatíte asi 370 Kč, stejně tak za pizzu. Drahý je tu i místní alkohol. Oblíbený je především gin a také lokální pivo. Zaplatíte za ně svorně kolem 200 Kč. Při čemž je třeba myslet, že spropitné tu nikdy není zahrnuto v ceně a dle místních zvyklostí je jeho minimální výše 10 %.
 
Výhodou je, že není třeba mít s sebou hotovost, všude tu fungují bankomaty a rovněž na drtivé většině míst přijímají platby kartou. Navíc tu najdete nejseverněji položenou banku na světě i s bankomatem, a to právě ve městě Longyearbyen.
 
Co si nenechat ujít?
Špicberky nabízí celou řadu překrásných míst k výletům. Důležité je ovšem myslet na vlastní bezpečnost. Největší ohrožení pro turisty představují lední medvědi, kteří jsou zde zákonem chráněni. Pohybují se především v oblasti pobřeží, kde loví tuleně. Nedoporučuje se opouštět bezpečnou zónu města Longyearbyen bez zbraně (kdokoliv je držitelem zbrojního průkazu, může si na Špicberkách půjčit pušku či jinou zbraň) nebo odstrašujících prostředků proti medvědům (nejlépe světlic). Obezřetnost je však na místě, protože v roce 2020 zabil lední medvěd v kempu Longyearbyen člověka, který spal ve stanu.

Projížďka na sněžném skútru je jednou z oblíbených kratochvílí a také se jedná o ideální způsob, jak se pohybovat po ostrově. Hezkým místem k výletu je Barentsburg vzdálený od Longyearbyenu zhruba 50 km. Cesta vede hlubokými údolími i přes zasněžené ledovce. Během cesty můžete také pozorovat polární záři. Ceny začínají na 2500 NOK.

Pyramiden, neboli osada duchů také láká k návštěvě. Městečko bylo založeno Švédy v roce 1910 a svůj název získalo díky nedaleké hoře stejného tvaru. V roce 1927 Švédsko osadu prodalo Sovětskému Svazu, který zde na základě Špicberské dohody začal těžit uhlí. Dnes zde stojí muzeum hornického města. Nachází se zde jeden hotel pro turisty, ovšem stálých obyvatel tu najdete jen osm a ti se starají o chod muzea a hotelu. Odtud vznikla přezdívka městečko (nebo osada) duchů.

Čtěte také: 

Zdroje: Špicberky - dovolená, Ostrovy ledního medvěda, Špicberky: Praktické informace a rady na cestu,  Pyramiden: Sovětské město duchů, Špicberky

Reklama