Jsme krásné, chytré, umíme zařídit první poslední, ale sem tam jim lezeme pěkně na nervy. Čím? Zeptaly jsme se...
Jirka, 29 let
- „U mě to jsou tyhle tři věci:
- Dlouhé vypravování, než odejdeme z bytu.
- Odpověď na otázku Miláčku, co ti je? Ta vždy zní NIC, přitom je jasný, že vás něco štve.
- Když se zeptáte, jestli vám to sluší. I když řekneme, že jo, následně máte proslov, že to není pravda, když jsme to neřekli sami od sebe.“
Lukáš, 34 let
- „Věčné hrabání v minulosti. To je věc, která mě fakt štve. A nejhorší je, že to dříve nebo později dělá každá ženská. Nedej bože, když s novou partnerkou potkáme tu bývalou. Vážně mě nebaví poslouchat ty průpovídky. Ženy by si měly uvědomit, že všichni máme něco za sebou, a když budete špinit naši minulost, lepší nebudete, naopak. Druhý extrém je detailní plánování budoucnosti. Zaobírejte se současností, ale zase to nepřehánějte. Jednoduše žijte a furt neřešte.“
Nenechte si ujít:
Adam, 36 let
- „Mně osobně vadí u žen lenost a pohodlnost. Chápu, že toho máte taky někdy plný zuby, ale my taky. Po náročném dni v práci se těším, že vezmu partnerku na procházku a ona mi sdělí, že je unavená z práce. To bych si to šel vždy hodit. A pak budu poslouchat, jak nic spolu neděláme.“
Karel, 40 let
- „Snažím se ženě pomáhat s dětma, ale prostě nevím, co kdy a jak. Nemám ony mateřské pudy. Stačí mi říct, s čím chce pomoci a já to rád udělám. Rozhodně je to příjemnější než poslouchat pak její výčitky, jak je na všechno sama, že s ničím nepomůžu, že už to nezvládá. Vážně vám do hlavy nevidíme.
Honza, 43 let
- „Despotické ženské. Takové jste všechny. Vzal jsem si milou, slušnou, zakřiknutou dívku, ze které se stala královna naší domácnosti. Musel jsem dávat věci na praní, když zavelela. Plánovala výlety, ač jsem třeba nesouhlasil. Zahradu udělala podle sebe, mě se na nic neptala. A takhle bych mohl pokračovat. Rozvedli jsme se. Myslel jsem, že najdu jinou, ale mám obdobnou, jen s rozdílem barvy vlasů. Dámy, nechte nás občas bez řečí dělat to, co chceme. My jsme ti chlapi, potřebujeme být pány všeho, dejte nám občas tu možnost.“
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com
Čtěte také:
- Co všechno single holky nemusí aneb 17 důvodů, proč je skvělé být sama
- Karolína, 32 let: „Vážně nevím, o co tomu chlapovi jde...“
- „Nechci se už znovu spálit. Z lásky mám strach,“ svěřuje se Kamila
- „Hnus! Takovou zradu jsem od nejdůležitějších chlapů mého života nečekala,“ líčí Tereza
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Zajímavé.
Ježiš to jsou zase kecy pánů tvorstva tohleto
prý nemá mateřské pudy, ani vymlouvat se to neumí 
Jirka- měl by občas sám od sebe říct partnerce, že jí to sluší
Lukáš- občas je třeba plánovat, ne každý je chaotik a pak ty zmatky má řešit kdo? V páru se prostě plánuje, aby se vyhovělo více lidem jak jednomu.
Adam- nemusí vše dělat spolu, ne každý se chce procházet, na to je nejlepší pes, nekecá a je rád, že jde ven. ne každý v práci celý den sedí, pošťačku procházkou neohromí stejně jako turistickou průvodkyni.
karel- měl by mít alespoň otcovské pudy a ne se alibisticky vymlouvat, popřípadě se nechat příhodně odstrčit na druhou kojel, ale ono poslouchat výčitky a nic nemuset je tááák pohodlné!!
Honza- měl by být single, je to marný, je to marný, je to marný.
Jo, lenost a pohodlnost. To předhazoval exmanžel mé kamarádce taky, že si nechce jít po práci s ním zasportovat. Roznášela poštu v našem městě. Za den v nohách kolik km v každém počasí.
A poslední jmenovaný pán, to je taky něco. Musel jsem dávat věci na praní, když zavelela.
A když by vyprala jen sobě, tak by zase jistě nadával, že mu nevypere ani košili. Nechápu. Taky jsem dávala vědět, že peru, ať si nahází ostatní věci do koupelny, co chce kdo vyprat. Přece pak nebudu prát jednu věc extra.
Dodnes jsem netušila, že je to problém a znak despotismu.
eleniska — #18 jo, to mě taky pobavilo, že chce, chudáček ublíženej, pomáhat ženě s dětma, který jsou jejich společný.
"Snažím se ženě pomáhat s dětma, ale prostě nevím, co kdy a jak. Nemám ony mateřské pudy. Stačí mi říct, s čím chce pomoci a já to rád udělám"[/b]
Já měla vždy za to, že se věci kolem děcek bere jako samozřejmost a tak trochu povinnost a ne jen jako VÝPOMOC, aby se neřeklo[/b]
S nětekrými z výše uvedených vlastností jsem se setkala i u mužů... taky mě dokáže dost vytočit, když zavelí a myslí si, že já budu skákat, jak on píská... ale je to všechno o domluvě, o kompromisech, o toleranci...
gerda — #12 ne
to vymýšlí MŠ 
Honza je asi neřešič, kdyby si tu zahradu despotka neudělala alespoň dle svého, patrně by 8 let přemýšlel, jak to udělat dokonale a dalšch 15 let něco budoval. Chlapi jsou v tomto děsní
U nás se to spíše všechno hodí na manžela.
Hm, takze Honza si vybral zakriknutou divku, aby se bez velke namahy citil jako "ten chlap a pan vseho", lec jak sel cas, divka zjistila, ze co si sama nezaridi, to nema, a sup, byla z ni despoticka zenska. Ale to je ciste jen moje domnenka
A nevymýšlí si ti chlapi trochu? Přece - není nic těžkého během dne zavolat polovičce, jestli by měla večer náladu někam jít. Opravdu může být unavená a odpočinek si představuje jinak, než se vypravovat ven. A ten, co potřebuje zaúkolovat konkrétními úkoly, řekl to i manželce nebo si postěžoval jenom tady? Řešení minulosti je nerozumné, uznávám, ale i tady stačí říct, že to nechci poslouchat, ne? No, a poslední expemlář je nějaký naštvaný na všecky ženy a přitom si může stěžovat jedině na sebe, že si nedokáže vybrat tu pravou.
Suzanne — #5 souhlasím. Také přemýšlím proč si hledá stále stejné ženy. Že by vždy našel ženu,jako je jeho matka?
.. ach jo to je teda vzorek pánů tvorstva .. a nezachrání to ani polský samec
že jsme despotické všechny ? to přehnal
No já jsem hodně líná, ale nevadí mi to
.
risina — #6
Jinak jinou nikdy nenajde
Suzanne — #5 Presne tohle me napadlo - ze Honza by potreboval nahlednout do vlastni duse
.
Výše popsané záporné vlastnosti všeobecně nepříjemné, ať už je nese žena nebo muž, na zabití je to u obou pohlaví. Despotismus, hrabání se v minulosti či lenost a pohodlnost se prostě vyskytují tak nějak napříč lidstvem. Věta "a takové jste všechny" ovšem napovídá, že někteří pánové by měli jít na terapii zjistit, proč přitahují zrovna tento typ partnerek.
No jo, no. Když to takhle čtu popsáno, tak by mi to všecko vadilo taky, a ještě si člověk řekne "jak můžou bejt takoví lidi na světě?"
Jenže sebekriticky dlužno uznat, že v různé míře jsem část z toho dělala v minulosti též, a vůbec mě nenapadlo, že to může někomu vadit, respektive že je problém, o kterém mi nikdo neřekl. 
Například zahradu jsem si taky udělala na chalupě podle svého - ne že jsem se nezeptala, zeptala jsem se pokaždé chotě na názor. A on mi pokaždé řekl, abych to udělala jak chci. Neřekl, že by to viděl jinak. Proč? Protože měl pocit, že je zbytečné mi něco vykládat, neb ho nakonec utluču argumentama a on vycouvá a přenechá mi velení. A to jsem přitom taková submisivní a prosazuju, že hlavou domácnosti má bejt chlap. 
Evidentně se ty pohledy na věc různí i u lidí, co už spolu léta žijou a myslí si, že se vzájemně dobře znají, a kolikrát ke své škodě radši mlčí, než by... a tak. 
S odstupem se pak může člověk divit sám sobě, co blbnul. 