Slečna Zuzana pracovala jako sekretářka v jisté nadnárodní společnosti, kde se seznámila také s velmi ambiciózním, ale tak trochu vznětlivým Mirkem. Pár pozvání na kafé a zrodila se láska.

Příběh maminky Zuzany

A z této velké lásky bylo počato i dítě. Kubíček, který tatínkovi jako by z oka vypadl. Kromě vzhledu v něm však už od narození bujela zřejmě i tatínkova povaha. Zuzana si užila už od příjezdu z porodnice, Kubíček neustále brečel, pořád měl hlad, jak vytušil, že není středem pozornosti, ihned se jí křikem dožadoval. Byl to takový malý vztekloun.

Zuzaně je pětadvacet, coby ještě mladá a nezkušená maminka si kolikrát říkala, že měli s dítětem raději ještě počkat, jenže slova její mámy „Prosim tě, já v tvém věku vychovávala už dvě děti!“ ji zase přivedly zpátky k myšlence, že lepší teď než nikdy, a když to vydržely jiné, vydrží to i ona.

crying babyMateřskou dovolenou si však představovala úplně jinak. Klid, pohodu, procházky po parku, sledování oblíbených filmů, posezení s kamarádkami a jejich dětmi. Tohle jí však malý Kubíček celý první rok nedovolil.

„Nechápu, který chytrák nazval mateřskou dovolenou dovolenou, vždyť to jsou galeje!“

Posteskla si jednou večer manželovi.  

Kubíčkovi byl právě rok, začínal chodit a byl k neuhlídání. Jejich byt připomínal holobyt, všechny dečičky, vázičky a podobné dekorace musely jít stranou, aby nebyly na dosah. Zuzana si připadala jako závodní kůň a hlídací pes v jednom, jen běhá a hlídá.

„Prosim tě, Ty s tím naděláš,“ odpověděl jí Mirekl, „co já bych za to dal válet se tři roky doma, to bych zvládl levou zadní!“

„Ty jsi ale sprostý, copak já se celé dny válím?“

Už už se schylovalo k hádce, když Mirek navrhnul: „Tak víš co, abys neřekla, že jsem nějaký nelida, já si vezmu malého týden na chatu, a ty si tady odpočiň. Stejně musím vybrat starou dovolenou.“

Zuzana už rok nebyla sama doma. Těšila se. Zabalila Kubíčkovi potřebné věci, manželovi vysvětlila všechny podrobnosti týkající se jídla, spaní, oblékaní apod.

„Hele, nech si ty rady, myslíš, že si s ním neporadím?“

„Tak fajn, tady máš toho andílka, užijte si to spolu,“ vyprovázela své dva kluky. Trochu s radostí, trochu s obavami. Znala Mirkovu vznětlivou povahu, pokud se Kubíček začne vztekat, což dělal často, neví, jak si s ním poradí.

Neporadil. Už třetí den volal Zuzaně: „Prosim tě, jedeme domů, to je šílené, ty jsi toho kluka tak rozmazlila, já nevím co s ním!“

Nakonec domů nejeli, Zuzana přijela za nimi na chatu. Kubíček byl celý ušmudlaný, uplakaný, vztahoval ruce k mamince.

„Je to neskutečný vztekloun,“ prohodil Mirek, „jak to můžeš vydržet, to jsou galeje!“

„Ale ale, vždyť ty bys to zvládl levou zadní,“ zasmála se Zuzana a v duchu si řekla, co asi bude následovat za pár let, až z toho malého vzteklouna vyroste velký vztekloun, stejný jako jeho táta. To se asi ti dva pobijou. Ale u toho snad už nebude muset být.

Čtěte také: