Tradice speciálního, vánočního pečiva z bílé mouky, které nesmělo chybět na štědrovečerním stole, se podle dochovaných záznamů pěstovala už ve středověku. Ve 13. století se o něm zatím ještě hovoří jako malém bochníčku chleba zvaném „Husbrot“, který lidem z jejich vlastního těsta pekli ve veřejných pekárnách specializovaní pekaři.
Časem začalo toto pečivo nabývat různých podob. Ve 14. a 15. se na území Čech, Moravy a Slezska již hovoří o takzvané vánoční „húsce“ nebo „caltě“. I to jsou některé z původních názvů pro vánočku. Pekli ji totiž specializovaní mistři pekaři – caltáři. Podle nich také už ve 14. století nesla své jméno pražská Celetná (Caletná) ulice, kde sídlili.
Foto: Shutterstock
V 16. století už získávala calta svůj zapletený tvar, která si udržela dodnes. Symbolizuje Ježíška v zavinovačce. Jestli si ale myslíte, že můžete vánočku zamotat, jak se vám zlíbí, pletete se. Ta správná se skládá z devíti pramenů a jejich křížové zaplétání má svůj význam. Ochránit osazenstvo u vánočního stolu před zlými silami. Jednotlivé prameny pak představují různé věci. Ty vespod, které jsou nejsilnější, patří zemi, vodě, vzduchu a slunci. Uprostřed sídlí rozum, vůle a cit. A to celé završuje vědění a láska.
Než se vánočka stala oficiálně vánočkou, což bylo v 18. století, nesla nespočet lidových názvů, které se lišily kraj od kraje. A některé z nich přetrvaly v nářečích dodnes. Může to být například již zmíněná houska (húska), calta (caletka), štědrovka, štědrovnice, pletenice, vandrovnice, štricla, trucle…
Jestli máte při pečení vánočky nervy, aby se podařila, pak byste nechtěli být v kůži tehdejších hospodyněk. Jestliže jim nenakynulo těsto, vánočka se při pečení připálila, nebo jen praskla, představovalo to pro rodinu zlé znamení. Aby tomu předešla, musela být oděna do bílé zástěry a šátku, nesměla promluvit, zato skákat měla jako o závod. Díky tomu totiž těsto báječně kynulo. Kdo ale naopak skákat a pobíhat za žádnou cenu nesměl, to byly děti.
Vánočku dříve nesnídali, jak je tomu dnes. Byla součástí štědrovečerní večeře, na stole nesměla chybět. Jako první mohl zakrojit hospodář. Po něm pak zbytek rodiny a dostalo se i na hospodářská zvířata, aby je nepotkalo nic zlého. Která dívka pak ten večer získala devět patek, ta se mohla těšit na ženicha.
Foto: Shutterstock
Vánočka byla po mnohá staletí také tradičním vánočním darem. Nejprve pro ty bohaté a vážené, později i jako milodar pro chudé nebo nemajetné.
Za první světové války se lidé museli vánočky poprvé vzdát. Se zavedením přídělového systému dostali živnostníci přísný zákaz péct ji. Za porušení jim hrozilo až půlroční vězení, nebo „jen“ pokuta 5 tisíc korun.
Lidé si dokázali poradit i za nouze. Uměli nedostatkové zboží šikovně nahradit. Například tuk bramborami, případně kvasnice kapkou lihu. Receptů existuje mnoho – každá rodina si většinou nese po generace ten svůj, nejlepší. Máte ho i vy?
Zdroj informací: Wikipedia, Stará Šumava, Svět cukrářů
Nový komentář
Komentáře
Peču taky každý rok. Loni jsem našla internetovou Kuchařku pro dceru, což je očividně kuchařský fenomén, který mi unikal :D a od té doby nechávám vánočku kynout dohromady snad pět hodin a je to dokonalá věc. Bohužel mi ji pak rodina vždy sežere během pěti minut, tak se nestihnu nikdy ani pokochat:).
Já chci zítra upéct zkušební vánočku a na vánoce nyní peču 2 ,dříve jsme měli 3 a po vánocích jsem pekla znovu, ale nyní už nejsou všechny děti doma.
Mě naučila péct vánočky manželova matka a její recept používám stále (i na mazance). Peču dávku z 1,5 kg nebo ze 2 kg mouky. Podle toho pro kolik lidí. Poslední vánočku nechávám obvykle na Nový rok. Některé roky jsem pekla znovu mezi svátky, protože žádná nezbyla.
U nás se peče vánočka na každou adventní neděli a to proto, že se jí tatínek nemůže nikdy nabažit a také proto, že pokaždé mamka peče jinou. A vždy dobrou
. Pro mě je ta nejlepší pečená z plněných pramenů jablky a tvarohem. Tehdy plete pouze ze čtyř pramenů a má kulatý tvar. Zkoušela i z více, ale to už se trhala 