Kamila (30) je jen o pár týdnů mladší než její donedávna nejlepší kamarádka Vanda. Rodiče děvčat se pravidelně vídali, příležitostně jezdili na společné dovolené, sem tam se scházeli o víkendech. Holky k sobě měly blízko a nic zásadního před sebou nikdy netajily.

pl.jpg
Foto: Shutterstock

Prožívaly jsme společně první lásky

„S Vandou se znám od svých pěti let. Obě jsme byly předškolačky a naše přátelství začalo díky rodičům, kteří se seznámili na dovolené u Máchova jezera. Padli si do oka, a když zjistili, že od sebe nebydlí daleko, považovali to za milou náhodu a příležitost, jak čerstvé kamarádství udržet a prohloubit,“ vzpomíná Kamila. „Vandina rodina bydlela v rozložitém stavení s menším hospodářstvím. Jako holky jsme si hodně vyhrály venku, pozorovaly pasoucí se krávy, smály se věčně umazaným prasatům, honily slepice… Zažívaly jsme spoustu legrace a cestu k sobě jsme neztratily ani v době dospívání. Prožívaly jsme společně první lásky, jedna utěšovala druhou, když to nevyšlo. Fantazírovaly jsme o životě a věřily, že se nám alespoň část z našich snů vyplní.“

Trvalo přes dva roky, než se vyjádřil

Kamila je jedináček, Vanda se narodila jako druhé dítě. Její o pět let starší bratr obvykle nevěnoval děvčatům žádnou zásadní pozornost. V jeho očích byly dlouho jen malé ztřeštěné holky, kterým bylo lepší se vyhnout. Až o pár let později, kdy se Kamila s Vandou začaly pozvolna měnit a jejich do té doby dětská těla začínala být žensky přitažlivá, se situace otočila. Dosud lhostejný Viktor začal sestřině kamarádce opatrně nadbíhat a Kamila jeho nenápadný zájem opětovala. „Viki nikdy nebyl žádný alfa samec, ale má zvláštní podmanivé kouzlo. Přes dva roky sbíral odvahu, aby se ze svých citů ke mně vyznal a my spolu začali oficiálně chodit. Já mezitím stihla prožít ještě pár bezvýznamných románků, než jsme si svou lásku s Viktorem vzájemně potvrdili,“ vypráví Kamila.

Nemohla jsem takhle dál žít

Z milostného vztahu se obě rodiny velmi radovaly. „První začala o svatbě mluvit Vanda. Byla rychlejší než Viktor a občas se v této souvislosti chovala jako slon v porcelánu. Svým nadšením nakazila i rodiče a zanedlouho už všichni okolo plánovali mou a Viktorovu svatbu. Když se nad tím dnes zamyslím, vlastně nás tam tak trochu vecpali. A my jsme všeobecnému tlaku podlehli a podle očekávání se vzali. Už pár měsíců po svatbě jsem věděla, že nešlo o šťastné rozhodnutí. Vlak se ale už rozjel a bylo složité z něj vystoupit,“ konstatuje smutně Kamila. „Vydržela jsem to rok a půl. Snažila jsem se, dělala kompromisy, uzavírala dohody sama se sebou. Viktor byl ale na můj vkus příliš usedlý, pomalý a já měla pocit, že se můj život odehrává v nějakém vedlejším sále. Že žiju jen napůl. Možná proto se nám nedařilo počít dítě, po kterém především Viki velmi toužil. Já se mu asi podvědomě bránila a moje tělo v tom jelo se mnou. Loni v červenci jsem si řekla dost. Nedokázala jsem takhle dál žít,“ přiznává Kamila. A přestože tušila, co všechno svým rozhodnutím spustí, nemohla jinak.

Tak ráda bych se usmířila

„Viktor se s rozchodem smiřoval jen velmi těžko. A přestože doba pokročila a my jsme nekomplikovaně rozvedení, vím, že s krachem našeho manželství stále není srovnaný,“ konstatuje smutně mladá žena. To ale není to nejhorší. Rozpad vztahu spustil lavinu výčitek a nepochopení zejména z Vandiny strany. Kamarádka začala svého bratra hájit. Dokola ospravedlňovala jeho jednání, vyzdvihovala Viktorovu čistotu a upozorňovala na jeho zranitelnost. „Nakonec je to Vanda, která neustále přilévá olej do ohně. Věřím, že bychom se s Viktorem nakonec nějak usmířili. Řekli si, že nám to nevyšlo, ale život jde dál. Vanda však jeho – a vlastně i mou – bolest jitří a celkově celé situaci nepomáhá. Rozkmotřili se díky ní i naši rodiče a celé je to úplně postavené na hlavu,“ říká Kamila. „Je mi z toho strašně smutno. Ale víc než rozpad manželství mě trápí ztráta mnohem hlubší. Stýská se mi po mé nejlepší kamarádce, se kterou máme tolik společných vzpomínek. Díky vztahu s Viktorem, který bohužel neměl šanci na přežití, jsem přišla o mnohaleté přátelství, které pro mě dosud znamenalo opravdu moc. Tak ráda bych se s Vandou usmířila. Ale čas nevrátím a vlastně si vůbec nejsem jistá, zda bychom po tom všem dokázaly fungovat stejně jako dřív,“ uzavírá zamyšleně Kamila.

Čtěte také:

Zdroj: Příběh čtenářky, úprava textu autorka